Institut pro studium války (ISW) vyhodnotil, že Írán tento mechanismus využívá k pokusu o získání dlouhodobé autority nad průlivem, což by mu umožnilo regulovat tranzit a podle svého uvážení omezovat průjezd -- vyhlídka, která znepokojuje americké představitele a mezinárodní lodní společnosti .
Jednání výboru se opírají o Islámábádské memorandum o porozumění (MoU), 14bodovou rámcovou dohodu podepsanou elektronicky 17. června 2026 a formálně 19. června ve Švýcarsku mezi USA a Íránem . MoU výslovně stanovuje znovuotevření Hormuzského průlivu a vzájemný závazek vyjednat konečnou komplexní dohodu do 60 dnů
. Obnovuje zákaz použití síly a usiluje o závaznou rezoluci Rady bezpečnosti OSN, která by stvrdila konečné urovnání
.
Memorandum však nespecifikovalo, jak bude průliv spravován z dlouhodobého hlediska -- právě tuto mezeru se nyní Írán a Omán snaží vyplnit bilaterálně, čímž fakticky předjednávají status průlivu před uplynutím 60denní lhůty . Článek 5 Islámábádského memoranda, na který obě strany během jednání v Maskatu odkazovaly, poskytuje rámec pro tyto diskuse
.
Zasedání výboru neprobíhalo ve vzduchoprázdnu. Průliv byl fakticky uzavřen od 28. února 2026, kdy USA a Izrael provedly nálety na Írán. Íránské revoluční gardy (IRGC) vydaly varování zakazující průjezd a hlavní provozovatelé ropných, plynových a tankerových lodí pozastavily přepravu . Výsledkem byl vážný globální ekonomický šok: tisíce námořních pracovníků uvízly na zhruba 2 000 plavidlech, pojišťovny odmítaly krytí a údaje ze sledování lodí ukazovaly téměř úplné zastavení provozu místem, kterým za normálních okolností prochází přibližně 20 % světové dodávky ropy
.
K vojenským střetům docházelo i po podpisu MoU. 25. června agentura OSN pozastavila evakuaci lodí poté, co bylo u pobřeží Ománu plavidlo zasaženo projektilem . 27. června, jen dva dny před zasedáním výboru, Írán oznámil, že udeřil na americké vojenské instalace na Blízkém východě jako odvetu za americké údery poblíž průlivu, čímž ohrozil křehkou mírovou architekturu
.
Íránská vize -- společná íránsko-ománská regulace. Teherán se snaží vytvořit trvalý íránsko-ománský mechanismus, který by mu dal rovnocennou pravomoc regulovat tranzit a vybírat za něj poplatky. Íránští představitelé výslovně varovali, že průliv "se nevrátí do stavu před válkou" a dali najevo, že Teherán bude po uplynutí 60denní lhůty vybírat od lodí poplatky . Společné prohlášení z jednání 23. června výslovně zmiňovalo diskuse o "řízení lodní dopravy, souvisejících službách a souvisejících poplatcích"
.
Americká vize -- svoboda plavby podle mezinárodního práva. Postoj USA, vyjádřený v MoU, je, že průliv by měl být znovu otevřen v rámci stávajícího režimu Úmluvy OSN o mořském právu (UNCLOS), který zaručuje právo na nerušený průjezd a svobodu plavby bez jednostranných íránských poplatků nebo omezení .
Strategický závěr: Zapojením Ománu -- neutrálního státu s vlastními teritoriálními vodami podél průlivu -- do řídící struktury se Írán pokouší vytvořit bilaterální fait accompli, který by USA a mezinárodní lodní komunita jen těžko překonávaly. Tím by Írán fakticky vytlačil USA z budoucího regulačního modelu pro průliv .
Podle MoU Írán souhlasil s "postupným znovuotevřením" průlivu a USA se zavázaly zrušit námořní blokádu íránského vývozu ropy . Evakuace uvízlých plavidel pod záštitou OSN však byla 25. června pozastavena po zásahu plavidla projektilem u Ománu, což naznačuje, že bezpečný tranzit není dosud zaručen
.
Čas běží: do poloviny srpna 2026 musí USA a Írán buď dokončit komplexní mírové urovnání, nebo riskovat zhroucení celého rámce. Pokud k dohodě nedojde, Írán signalizoval, že jednostranně zavede vlastní poplatky za tranzit a omezení, zatímco USA varovaly před obnovením vojenské akce . K 29. červnu zůstává lodní doprava i nadále výrazně omezena -- pohybuje se jen "pramínek" plavidel, běžný komerční provoz nebyl obnoven a bezpečnostní situace je nadále vysoce nestabilní
.