Balíček, který Evropská komise představila 10. prosince 2025, má modernizovat evropské elektrické sítě. Obsahuje revizi nařízení TEN-E o transevropských energetických sítích a směrnici, která má urychlit povolování síťové infrastruktury . Jednání ale odhalila zásadní spor: zatímco Komise prosazuje silnější koordinaci na úrovni EU, členské státy chtějí zachovat kontrolu nad plánováním sítí a nad penězi vybranými na svých územích.

Výsledný kompromis proto výrazně oslabil dvě nejspornější části původního návrhu.

Méně centralizovaného plánování

Komise chtěla přesunout plánování energetické infrastruktury blíže k úrovni celé EU. Počítala s výraznější úlohou při politickém zprostředkování mezi státy a s vytvářením společných scénářů pro přeshraniční infrastrukturu . Tento směr byl jedním z hlavních pilířů iniciativy nazvané „Energy Highways“ .

Členské státy se proti takovému centralizovanému přístupu ohradily. Evropská síť provozovatelů přenosových soustav ENTSO-E varovala, že přesouvání rolí z národní na evropskou úroveň „zvýší nejistotu ohledně výsledků rozhodování“ a samo o sobě neodstraní překážky, které brzdí včasnou výstavbu infrastruktury .

Kompromisní text nakonec ponechal národním metropolím větší kontrolu. Spor tak není jen technický, ale především politický: státy nechtějí, aby rozhodování o jejich sítích a souvisejících příjmech příliš určoval Brusel.

Příjmy z přetížení: nejcitlivější bod dohody

Největší odpor vyvolal návrh, podle něhož by provozovatelé přenosových soustav (TSO) museli odkládat 25 % příjmů z přetížení sítě na investice do přeshraniční infrastruktury .

Tyto příjmy vznikají například tehdy, když omezená kapacita přeshraničních vedení způsobí cenové rozdíly mezi propojenými trhy. Komise chtěla část těchto prostředků využít na projekty, které by propojily evropské sítě a pomohly odstranit jejich úzká hrdla.

Návrh však čelil sílícímu odporu několika členských států i provozovatelů sítí. Ti upozorňovali, že by mohl oslabit národní kontrolu nad energetickou infrastrukturou a případně zvýšit náklady na elektřinu . Švédsko varovalo, že pravidla by mohla omezit jeho vývoz elektřiny, což přispělo k jejich zmírnění .

Dokument Rady z května 2026 zároveň ukázal, že některé státy považovaly omezení využití 25 % příjmů pouze na země, kde se nacházejí projekty společného zájmu (PCI), za výrazné „rozmělnění ducha původního návrhu“ .

Osmiletá pojistka pro členské státy

Podle kompromisního textu podporovaného členskými státy povinnost vyčleňovat příjmy z přetížení na přeshraniční investice po osmi letech zanikne . Ministři tak zvolili opatrnější přístup, než jaký původně navrhovala Komise, a mechanismus společného financování citelně oslabili .

Citlivost otázky se projevila už v květném dotazníku předsednictví Rady. Ten se členských států ptal, do jaké míry jsou ochotné měnit své finanční a plánovací rámce, včetně využívání příjmů z přetížení a širšího sdílení nákladů .

Proč státy bránily národní pravomoci

Hlavním motorem odporu byly obavy o národní suverenitu. Několik vlád odmítalo, aby Evropská komise získala větší pravomoci nad plánováním jejich sítí nebo nad rozdělováním příjmů vybraných z přeshraničních kapacit .

Pro státy s přebytkem elektřiny z obnovitelných zdrojů představuje společné využívání těchto příjmů citlivou otázku. Obávaly se, že by peníze od domácích spotřebitelů a provozovatelů sítí mohly být přesměrovány na projekty v jiných zemích, aniž by z toho plynul srovnatelný národní přínos . Švédský postoj se stal nejvýraznějším příkladem tohoto napětí.

Klimatické organizace chtěly ambicióznější výsledek

Climate Action Network (CAN) Europe, která sdružuje více než 200 organizací, před jednáním vyzvala ministry, aby balíček neoslabovali . Požadovala zejména:

• jeden společný scénář přeshraniční infrastruktury vedený Evropskou komisí;
• využití volných příjmů z přetížení na rozvoj elektrických sítí;
• závazek postupně ukončit infrastrukturu pro fosilní paliva.

CAN Europe už dříve označila balíček za „velmi potřebný krok“ k rychlejšímu přechodu Evropy na plně obnovitelnou a odolnou síť. Zároveň ale zdůraznila, že rychlejší výstavba musí jít ruku v ruce s důslednou ochranou životního prostředí .

Také Evropský úřad pro životní prostředí (EEB) vyzval ministry, aby zachovali ambice návrhu. Podle jeho doporučení má modernizace sítí pomoci snížit účty za energie, posílit energetickou nezávislost a omezit emise .

Proč je modernizace sítí naléhavá

Balíček vzniká v době, kdy evropskou energetiku tlačí několik problémů současně:

• Energetická bezpečnost: Greenpeace v červnu 2026 kritizovalo reakci EU na energetickou krizi vyvolanou válkou s Íránem jako „záchranu fosilních paliv“ poznamenanou „hlubokou strukturální nekoherencí“ .
• Vysoké ceny a přetížené sítě: Analýza Euronews popsala evropskou frontu žádostí o připojení v hodnotě 100 miliard eur. Projekty čisté energie čekají na připojení roky a bez zásahu by se Evropa mohla ještě více opírat o cenově nestabilní fosilní paliva .
• Rostoucí spotřeba elektřiny: Poptávku zvyšují datová centra, digitalizace a elektrifikace průmyslu. Komise proto zdůrazňuje, že plánování a rozvoj sítí musí odpovídat cílům EU v oblasti elektrifikace, konkurenceschopnosti a digitalizace .
• Nové předsednictví Rady: Irsko, které převzalo předsednictví 1. července 2026, oznámilo, že chce urychlit práci na balíčku pro sítě i na revizi systému EU ETS .

Dohoda o ukládání energie

Na okraj jednání byla zároveň podepsána vůbec první tripartitní dohoda EU o ukládání energie. Zástupci veřejných institucí, sektoru skladování energie a průmyslových odběratelů se v ní zavázali ke spolupráci .

Téma je důležité i pro stabilitu sítí: úložiště mohou pomáhat vyrovnávat výrobu z obnovitelných zdrojů a reagovat na výkyvy v poptávce. Samotná dohoda však proběhla paralelně s legislativním jednáním o balíčku pro sítě.

Co bude následovat

Schválený obecný přístup otevírá cestu k tzv. trialogům, tedy vyjednáváním mezi Radou EU, Evropským parlamentem a Evropskou komisí, které se mají uskutečnit později v roce 2026.

Hlavní sporné linie jsou nyní zřetelné: na jedné straně stojí evropsky koordinované plánování a společné financování přeshraničních projektů, na druhé straně národní pravomoci a kontrola nad vlastními příjmy. Evropský parlament se v dalších jednáních může pokusit část původních ambicí Komise znovu do výsledného zákona vrátit.

Balíček, který Evropská komise představila 10. prosince 2025, má modernizovat evropské elektrické sítě. Obsahuje revizi nařízení TEN-E o transevropských energetických sítích a směrnici, která má urychlit povolování síťové infrastruktury . Jednání ale odhalila zásadní spor: zatímco Komise prosazuje silnější koordinaci na úrovni EU, členské státy chtějí zachovat kontrolu nad plánováním sítí a nad penězi vybranými na svých územích.

Výsledný kompromis proto výrazně oslabil dvě nejspornější části původního návrhu.

Méně centralizovaného plánování

Komise chtěla přesunout plánování energetické infrastruktury blíže k úrovni celé EU. Počítala s výraznější úlohou při politickém zprostředkování mezi státy a s vytvářením společných scénářů pro přeshraniční infrastrukturu . Tento směr byl jedním z hlavních pilířů iniciativy nazvané „Energy Highways“ .

Členské státy se proti takovému centralizovanému přístupu ohradily. Evropská síť provozovatelů přenosových soustav ENTSO-E varovala, že přesouvání rolí z národní na evropskou úroveň „zvýší nejistotu ohledně výsledků rozhodování“ a samo o sobě neodstraní překážky, které brzdí včasnou výstavbu infrastruktury .

Kompromisní text nakonec ponechal národním metropolím větší kontrolu. Spor tak není jen technický, ale především politický: státy nechtějí, aby rozhodování o jejich sítích a souvisejících příjmech příliš určoval Brusel.

Příjmy z přetížení: nejcitlivější bod dohody

Největší odpor vyvolal návrh, podle něhož by provozovatelé přenosových soustav (TSO) museli odkládat 25 % příjmů z přetížení sítě na investice do přeshraniční infrastruktury .

Tyto příjmy vznikají například tehdy, když omezená kapacita přeshraničních vedení způsobí cenové rozdíly mezi propojenými trhy. Komise chtěla část těchto prostředků využít na projekty, které by propojily evropské sítě a pomohly odstranit jejich úzká hrdla.

Návrh však čelil sílícímu odporu několika členských států i provozovatelů sítí. Ti upozorňovali, že by mohl oslabit národní kontrolu nad energetickou infrastrukturou a případně zvýšit náklady na elektřinu . Švédsko varovalo, že pravidla by mohla omezit jeho vývoz elektřiny, což přispělo k jejich zmírnění .

Dokument Rady z května 2026 zároveň ukázal, že některé státy považovaly omezení využití 25 % příjmů pouze na země, kde se nacházejí projekty společného zájmu (PCI), za výrazné „rozmělnění ducha původního návrhu“ .

Osmiletá pojistka pro členské státy

Podle kompromisního textu podporovaného členskými státy povinnost vyčleňovat příjmy z přetížení na přeshraniční investice po osmi letech zanikne . Ministři tak zvolili opatrnější přístup, než jaký původně navrhovala Komise, a mechanismus společného financování citelně oslabili .

Citlivost otázky se projevila už v květném dotazníku předsednictví Rady. Ten se členských států ptal, do jaké míry jsou ochotné měnit své finanční a plánovací rámce, včetně využívání příjmů z přetížení a širšího sdílení nákladů .

Proč státy bránily národní pravomoci

Hlavním motorem odporu byly obavy o národní suverenitu. Několik vlád odmítalo, aby Evropská komise získala větší pravomoci nad plánováním jejich sítí nebo nad rozdělováním příjmů vybraných z přeshraničních kapacit .

Pro státy s přebytkem elektřiny z obnovitelných zdrojů představuje společné využívání těchto příjmů citlivou otázku. Obávaly se, že by peníze od domácích spotřebitelů a provozovatelů sítí mohly být přesměrovány na projekty v jiných zemích, aniž by z toho plynul srovnatelný národní přínos . Švédský postoj se stal nejvýraznějším příkladem tohoto napětí.

Klimatické organizace chtěly ambicióznější výsledek

Climate Action Network (CAN) Europe, která sdružuje více než 200 organizací, před jednáním vyzvala ministry, aby balíček neoslabovali . Požadovala zejména:

• jeden společný scénář přeshraniční infrastruktury vedený Evropskou komisí;
• využití volných příjmů z přetížení na rozvoj elektrických sítí;
• závazek postupně ukončit infrastrukturu pro fosilní paliva.

CAN Europe už dříve označila balíček za „velmi potřebný krok“ k rychlejšímu přechodu Evropy na plně obnovitelnou a odolnou síť. Zároveň ale zdůraznila, že rychlejší výstavba musí jít ruku v ruce s důslednou ochranou životního prostředí .

Také Evropský úřad pro životní prostředí (EEB) vyzval ministry, aby zachovali ambice návrhu. Podle jeho doporučení má modernizace sítí pomoci snížit účty za energie, posílit energetickou nezávislost a omezit emise .

Proč je modernizace sítí naléhavá

Balíček vzniká v době, kdy evropskou energetiku tlačí několik problémů současně:

• Energetická bezpečnost: Greenpeace v červnu 2026 kritizovalo reakci EU na energetickou krizi vyvolanou válkou s Íránem jako „záchranu fosilních paliv“ poznamenanou „hlubokou strukturální nekoherencí“ .
• Vysoké ceny a přetížené sítě: Analýza Euronews popsala evropskou frontu žádostí o připojení v hodnotě 100 miliard eur. Projekty čisté energie čekají na připojení roky a bez zásahu by se Evropa mohla ještě více opírat o cenově nestabilní fosilní paliva .
• Rostoucí spotřeba elektřiny: Poptávku zvyšují datová centra, digitalizace a elektrifikace průmyslu. Komise proto zdůrazňuje, že plánování a rozvoj sítí musí odpovídat cílům EU v oblasti elektrifikace, konkurenceschopnosti a digitalizace .
• Nové předsednictví Rady: Irsko, které převzalo předsednictví 1. července 2026, oznámilo, že chce urychlit práci na balíčku pro sítě i na revizi systému EU ETS .

Dohoda o ukládání energie

Na okraj jednání byla zároveň podepsána vůbec první tripartitní dohoda EU o ukládání energie. Zástupci veřejných institucí, sektoru skladování energie a průmyslových odběratelů se v ní zavázali ke spolupráci .

Téma je důležité i pro stabilitu sítí: úložiště mohou pomáhat vyrovnávat výrobu z obnovitelných zdrojů a reagovat na výkyvy v poptávce. Samotná dohoda však proběhla paralelně s legislativním jednáním o balíčku pro sítě.

Co bude následovat

Schválený obecný přístup otevírá cestu k tzv. trialogům, tedy vyjednáváním mezi Radou EU, Evropským parlamentem a Evropskou komisí, které se mají uskutečnit později v roce 2026.

Hlavní sporné linie jsou nyní zřetelné: na jedné straně stojí evropsky koordinované plánování a společné financování přeshraničních projektů, na druhé straně národní pravomoci a kontrola nad vlastními příjmy. Evropský parlament se v dalších jednáních může pokusit část původních ambicí Komise znovu do výsledného zákona vrátit.