ECB následně ve svém Ekonomickém bulletinu uvedla, že krátkodobá inflační očekávání klesala v květnu i červnu 2025. Obrátil se tak růstový trend z předchozích měsíců .
Hodnota 3,5 %, která se někdy objevuje v souvislosti s květnovým průzkumem ECB, se týká května 2026, nikoli května 2025. V květnu 2026 kleslo očekávání inflace na příštích 12 měsíců ze 4,0 % na 3,5 % . Pro květen 2025 je podle oficiálního průzkumu ECB správná hodnota 2,8 % .
Výsledky průzkumu zapadaly do širšího obrazu postupného uklidňování cenových tlaků. Meziroční inflace v eurozóně v květnu 2025 klesla na 1,9 %, tedy poprvé od září 2024 pod dvouprocentní cíl ECB . V červnu se mírně zvýšila na 2,0 %, mimo jiné kvůli tomu, že ceny energií sice zůstávaly meziročně nižší, ale jejich pokles se zmírňoval .
Pokles očekávání v květnu byl spojován také s tehdejším zmírněním napětí na Blízkém východě . Spotřebitelé tak reagovali na příznivější výhled cen energií i na celkové uklidnění inflační situace.
ECB v průběhu roku 2025 sazby postupně snižovala. Po červnovém rozhodnutí klesla depozitní sazba na 2 %, z maxima 4 % v polovině roku 2023 . V tehdejším prostředí se proto více očekávalo další snížení sazeb než jejich zvýšení .
Květnový optimismus se ukázal jako podmíněný. Po zhoršení geopolitické situace na Blízkém východě začaly růst ceny ropy a zemního plynu, což se rychle promítlo do inflačního výhledu eurozóny.
To byl pro ECB zásadní rozdíl oproti situaci z roku 2025. Centrální banka již neřešila pouze jednorázový pohyb cen energií, ale také riziko, že se zdražování rozšíří do mezd, služeb a dalších částí ekonomiky.
S rostoucí inflací v největších ekonomikách eurozóny se na konci května 2026 začalo stále více očekávat, že ECB sazby zvýší .
Dne 11. června 2026 Rada guvernérů ECB zvýšila všechny tři klíčové úrokové sazby o 25 bazických bodů . Šlo o první zvýšení sazeb po třech letech a o výrazný obrat oproti uvolňování měnové politiky, které převládalo během roku 2025 .
ECB ve svém prohlášení výslovně uvedla, že válka na Blízkém východě vytváří inflační tlaky. Rozhodnutí podle ní zůstávalo „robustní v celé řadě scénářů“ popisujících možný vývoj šoku a jeho dopad na střednědobý výhled eurozóny .
Prezidentka ECB Christine Lagardeová zvýšení sazeb hájila s tím, že inflace energií ve výši 10,9 % se začíná šířit celou ekonomikou. Právě širší inflační výhled a základní cenové tlaky byly podle ní hlavním důvodem rozhodnutí .
Debata tím neskončila. Člen Rady guvernérů Pierre Wunsch ponechal ve hře i další zvýšení sazeb v červenci 2026. Uvedl, že by k němu mohlo dojít, pokud se známky inflace rozšíří mimo energetiku, a to i přesto, že dohoda mezi Spojenými státy a Íránem začala tlačit ceny energií dolů .
Průzkum ECB z května 2025 zachytil výrazné zlepšení krátkodobých inflačních očekávání. V kombinaci s inflací pod dvouprocentním cílem podporoval tehdejší příběh o úspěšném snižování cenových tlaků a pokračujícím uvolňování sazeb.
Události roku 2026 však ukázaly omezení takových očekávání. Geopolitický šok může během krátké doby změnit ceny energií, skutečnou inflaci i rozhodování centrální banky. Květnový průzkum proto nebyl chybnou předpovědí — zachycoval náladu domácností v daném okamžiku. Zároveň ale připomněl, že inflační výhled zůstává zranitelný vůči událostem, které domácnosti ani centrální banky nemohou spolehlivě předvídat.
ECB následně ve svém Ekonomickém bulletinu uvedla, že krátkodobá inflační očekávání klesala v květnu i červnu 2025. Obrátil se tak růstový trend z předchozích měsíců .
Hodnota 3,5 %, která se někdy objevuje v souvislosti s květnovým průzkumem ECB, se týká května 2026, nikoli května 2025. V květnu 2026 kleslo očekávání inflace na příštích 12 měsíců ze 4,0 % na 3,5 % . Pro květen 2025 je podle oficiálního průzkumu ECB správná hodnota 2,8 % .
Výsledky průzkumu zapadaly do širšího obrazu postupného uklidňování cenových tlaků. Meziroční inflace v eurozóně v květnu 2025 klesla na 1,9 %, tedy poprvé od září 2024 pod dvouprocentní cíl ECB . V červnu se mírně zvýšila na 2,0 %, mimo jiné kvůli tomu, že ceny energií sice zůstávaly meziročně nižší, ale jejich pokles se zmírňoval .
Pokles očekávání v květnu byl spojován také s tehdejším zmírněním napětí na Blízkém východě . Spotřebitelé tak reagovali na příznivější výhled cen energií i na celkové uklidnění inflační situace.
ECB v průběhu roku 2025 sazby postupně snižovala. Po červnovém rozhodnutí klesla depozitní sazba na 2 %, z maxima 4 % v polovině roku 2023 . V tehdejším prostředí se proto více očekávalo další snížení sazeb než jejich zvýšení .
Květnový optimismus se ukázal jako podmíněný. Po zhoršení geopolitické situace na Blízkém východě začaly růst ceny ropy a zemního plynu, což se rychle promítlo do inflačního výhledu eurozóny.
To byl pro ECB zásadní rozdíl oproti situaci z roku 2025. Centrální banka již neřešila pouze jednorázový pohyb cen energií, ale také riziko, že se zdražování rozšíří do mezd, služeb a dalších částí ekonomiky.
S rostoucí inflací v největších ekonomikách eurozóny se na konci května 2026 začalo stále více očekávat, že ECB sazby zvýší .
Dne 11. června 2026 Rada guvernérů ECB zvýšila všechny tři klíčové úrokové sazby o 25 bazických bodů . Šlo o první zvýšení sazeb po třech letech a o výrazný obrat oproti uvolňování měnové politiky, které převládalo během roku 2025 .
ECB ve svém prohlášení výslovně uvedla, že válka na Blízkém východě vytváří inflační tlaky. Rozhodnutí podle ní zůstávalo „robustní v celé řadě scénářů“ popisujících možný vývoj šoku a jeho dopad na střednědobý výhled eurozóny .
Prezidentka ECB Christine Lagardeová zvýšení sazeb hájila s tím, že inflace energií ve výši 10,9 % se začíná šířit celou ekonomikou. Právě širší inflační výhled a základní cenové tlaky byly podle ní hlavním důvodem rozhodnutí .
Debata tím neskončila. Člen Rady guvernérů Pierre Wunsch ponechal ve hře i další zvýšení sazeb v červenci 2026. Uvedl, že by k němu mohlo dojít, pokud se známky inflace rozšíří mimo energetiku, a to i přesto, že dohoda mezi Spojenými státy a Íránem začala tlačit ceny energií dolů .
Průzkum ECB z května 2025 zachytil výrazné zlepšení krátkodobých inflačních očekávání. V kombinaci s inflací pod dvouprocentním cílem podporoval tehdejší příběh o úspěšném snižování cenových tlaků a pokračujícím uvolňování sazeb.
Události roku 2026 však ukázaly omezení takových očekávání. Geopolitický šok může během krátké doby změnit ceny energií, skutečnou inflaci i rozhodování centrální banky. Květnový průzkum proto nebyl chybnou předpovědí — zachycoval náladu domácností v daném okamžiku. Zároveň ale připomněl, že inflační výhled zůstává zranitelný vůči událostem, které domácnosti ani centrální banky nemohou spolehlivě předvídat.