Hormuzský průliv je klíčovou trasou pro světový obchod s ropou. Currie 16. června uvedl, že nejistota kolem průlivu zůstává vysoká a že udržení příměří bude obtížné. Přeprava podle něj nemusí dosáhnout běžné úrovně až do konce roku.
To je výrazně pomalejší scénář než okamžitý propad cen na burze. Americký Úřad pro energetické informace (EIA) ve svém krátkodobém výhledu předpokládal, že průliv zůstane v nejbližší době prakticky uzavřený. Přeprava by se podle něj měla obnovit ve třetím čtvrtletí 2026, na předválečnou úroveň se však nemusí vrátit před začátkem roku 2027.
Už koncem května Currie varoval, že ropné trhy v Asii se blíží „minimálním provozním úrovním“, někdy označovaným jako tank bottoms. Evropa podle něj měla být další na řadě a Spojené státy mohly čelit nedostatku už v červenci.
Celosvětová čísla o zásobách přitom mohou působit uklidňujícím dojmem. Ne každá uskladněná ropa je ale okamžitě dostupná pro zpracování nebo přepravu. Podle shrnutí Currieho vyjádření mohou souhrnné statistiky skrývat vyčerpání zásob v konkrétních regionech.
Ani podepsaná dohoda sama o sobě neznamená okamžitý návrat dodávek. Pojišťovny musí být ochotné znovu pojistit tankery, lodní trasy se musí přesměrovat a těžba i rafinerské kapacity narušené konfliktem se nedají obnovit pouhým „zapnutím“.
V jednom z komentářů zaznělo, že i kdyby se průliv otevřel okamžitě, trvalo by více než tři měsíce, než by se začaly objevovat dodávky připomínající běžný tok. Trh tak podle Currieho oceňuje hlavně politický titulek, zatímco logistika a fyzická infrastruktura zaostávají.
Ještě několik týdnů před dohodou Currie upozorňoval na akutní nedostatek fyzické ropy a současný vývoj popsal jako „zrcadlový obraz covidu“. Tvrdil, že Asii může ropa dojít už v květnu a Spojeným státům v červenci, pokud se Hormuz znovu neotevře.
Po oznámení příměří se ale situace na obrazovkách obrátila téměř přes noc. Currie 18. června řekl, že ropné trhy „přestřelují směrem dolů“. O den dříve označil pokles za výraznou nákupní příležitost, protože dlouhodobý strukturální příběh podle něj zůstává nedotčený.
Rozdíl mezi fyzickým a finančním trhem byl patrný už v březnu. Spotové ceny leteckého paliva v Singapuru tehdy vyskočily na 230 dolarů za barel a v Rotterdamu na 220 dolarů. Currie tento přenos nedostatku mezi kontinenty označil za „molekulární nákazu“.
Po oznámení příměří však obchodníci s futures okamžitě započítali příval navracející se nabídky a hlavní cenové ukazatele se zhroutily. Currie tento pohyb vysvětluje takzvanou stávkou kupujících: fyzické i finanční subjekty začaly před očekávaným poklesem cen omezovat nákupy a čerpat zásoby. Dočasný přebytek tak podle něj může maskovat hlubší nedostatek.
Jakmile se odložená poptávka vrátí, ceny mohou podle Currieho prudce odskočit. Nejde tedy jen o to, kolik ropy je uvedeno ve statistikách, ale také kde se nachází, v jakém stavu je logistika a jak rychle se může dostat ke spotřebitelům.
Mezinárodní agentura pro energii (IEA) svůj výhled v průběhu konfliktu několikrát změnila. Před válkou pravidelně předpovídala rekordní přebytek nabídky — pro rok 2026 zhruba 3,8 milionu barelů denně. Během konfliktu uznala, že přerušení dodávek vedlo k ničení poptávky. Po oznámení příměří pak varovala, že trvalý mír může v roce 2027 přinést „značný“ přebytek.
Currie se s IEA nerozchází nutně v tom, že by se nabídka jednou mohla zvýšit, ale především v načasování a rozsahu tohoto procesu. Podle něj fyzický nedostatek stále probíhá a vyčerpané zásoby se budou doplňovat měsíce.
Také data EIA podporují část jeho varování: za druhé čtvrtletí 2026 očekává průměrný pokles světových ropných zásob o 6,3 milionu barelů denně. To nevyřeší otázku dlouhodobého přebytku, ukazuje to však, jak rychle se mohou krátkodobé zásoby ztenčit, pokud se dodávky neobnoví.
Jeff Currie považuje současný přebytek za krátkodobou iluzi vytvořenou papírovým trhem po oznámení dohody. Futures kontrakty podle něj předpokládají hojnost, přestože zásoby jsou v některých oblastech vyčerpané, přeprava přes Hormuz se obnoví pomalu a produkci ani logistiku nelze vrátit do normálu během několika dnů.
Klíčovou otázkou proto není pouze to, zda se na trhu objeví přebytek. Jde také o to, kdy finanční trh znovu narazí na fyzickou realitu — a zda bude následná cenová korekce pozvolná, nebo prudká.