Tento krok je sice zásadní, ale nejedná se o konečné slovo. Legislativa nyní poputuje k plénu Evropského parlamentu, kde se očekává hlasování v červenci 2026 . Poté začnou jednání s Radou EU (tzv. trialog). Evropská centrální banka (ECB) uvedla, že by byla připravena na potenciální první emisi digitálního eura během roku 2029, pokud zákonodárci schválí regulaci v průběhu roku 2026 .
Digitální euro je navrženo jako centrální bankovní digitální měna (CBDC) – elektronická peněženka, kterou by vydávala ECB, ale distribuovaly by ji komerční banky a poskytovatelé platebních služeb (PSP) včetně fintechů . Výbor ECON schválil „balíček jednotné měny“ sestávající ze tří právních aktů, které upravují zřízení digitálního eura, jeho poskytování PSP a související rámec pro hotovostní a digitální euro služby .
V distribučním modelu by banky a PSP fungovaly jako zprostředkovatelé pro koncové uživatele. Eurosystém by přitom převzal poplatky za schéma a zpracování, aby ochránil příjmy bank . Podle ECB by zavedení digitálního eura stálo banky 4 až 5,8 miliardy eur, což je výrazně méně, než uváděly dřívější odhady z bankovního sektoru, protože banky mohou sdílet infrastrukturu a využívat synergie .
Přípravná fáze ECB probíhala od listopadu 2023 do října 2025, načež v listopadu 2025 začala fáze technické připravenosti . Pokud bude legislativa schválena v průběhu roku 2026, ECB plánuje 12měsíční pilotní projekt od druhé poloviny roku 2027 za účasti vybraných poskytovatelů platebních služeb a koncových uživatelů . Banque de France potvrzuje, že „pilot by mohl být proveden již v polovině roku 2027“ . Za předpokladu úspěšného pilotu by postupný start mohl začít v roce 2029 .
Hlavním geopolitickým motivem digitálního eura je snížení evropské závislosti na platebních sítích ovládaných USA. Výzkum Evropského parlamentu označuje „pokračující závislost na platebních sítích mimo EU, zejména na Visa a Mastercard,“ za „strukturální zranitelnost jak pro evropské banky, tak pro finanční suverenitu Unie“ . Podle dat ECB připadá na Visa a Mastercard přibližně 61 % karetních plateb v eurozóně a téměř všechny přeshraniční karetní transakce .
Člen výkonné rady ECB Piero Cipollone v dubnu 2026 prohlásil, že digitální euro „sníží nadměrnou závislost Evropy na neevropských poskytovatelích“ a zajistí, že Evropané „budou moci platit svými penězi – kdekoli v eurozóně – pomocí široce přijímaného a levného platebního prostředku“ . Evropský komisař pro hospodářství Valdis Dombrovskis v lednu 2026 dodal, že evropský platební ekosystém je „převážně řízen neevropskými subjekty“, což vytváří „zranitelná místa v stále více polarizovaném a roztříštěném globálním prostředí“ . Tento tlak zesílil, jak se zhoršují transatlantické vztahy a fragmentuje globální platební prostředí .
Komerční banky vyjádřily významné obavy z možného odlivu vkladů, pokud by zákazníci začali přesouvat peníze z komerčních účtů do digitální peněženky vydávané ECB . Samotná ECB ve svém výzkumu uznává, že CBDC, „pokud není správně navržena, by mohla přinést rizika pro finanční stabilitu a ovlivnit strukturu a rozsah bankovní zprostředkovatelské činnosti“ . Studie citované Evropskou komisí naznačují, že v závislosti na rozsahu odlivu vkladů by mohlo dojít k znatelnému poklesu rentability vlastního kapitálu (ROE) bank, což by zvláště zasáhlo menší a střední banky . Roční ztráty bank na poplatcích by se mohly pohybovat v rozmezí 2,1 až 4,2 miliardy eur, s přidruženou potřebou refinancování ve výši 3 až 11 miliard eur kvůli nahrazení vkladů .
ECB však argumentuje, že tato rizika jsou zvládnutelná. Podle technických dat ECB by za běžných okolností byl dopad na vklady „omezený pro všechny posuzované úrovně limitů držby“, přičemž při limitech 3 000 eur nebo méně by nedošlo k žádnému celkovému odlivu bankovních vkladů . ECB také poukazuje na kompenzační model v regulaci, který zajistí, že banky budou za své služby „adekvátně kompenzovány“, přičemž Eurosystém převezme poplatky za schéma a zpracování . Analýza agentury Reuters z května 2026 uvádí, že neshody mezi ECB a bankami v těchto otázkách zkomplikovaly snahy o vytvoření domácího platebního systému .
Digitální euro je navrženo s ochrannými prvky na podporu finanční stability:
Schválení ve výboru ECON otevírá cestu k hlasování v plénu Evropského parlamentu, očekávanému v červenci 2026 . Poté začnou trialogová jednání s Radou EU. Pokud bude legislativa přijata do konce roku 2026, může ECB spustit pilotní projekt v roce 2027 a cílit na spuštění digitálního eura v roce 2029 .
Tento krok je sice zásadní, ale nejedná se o konečné slovo. Legislativa nyní poputuje k plénu Evropského parlamentu, kde se očekává hlasování v červenci 2026 . Poté začnou jednání s Radou EU (tzv. trialog). Evropská centrální banka (ECB) uvedla, že by byla připravena na potenciální první emisi digitálního eura během roku 2029, pokud zákonodárci schválí regulaci v průběhu roku 2026 .
Digitální euro je navrženo jako centrální bankovní digitální měna (CBDC) – elektronická peněženka, kterou by vydávala ECB, ale distribuovaly by ji komerční banky a poskytovatelé platebních služeb (PSP) včetně fintechů . Výbor ECON schválil „balíček jednotné měny“ sestávající ze tří právních aktů, které upravují zřízení digitálního eura, jeho poskytování PSP a související rámec pro hotovostní a digitální euro služby .
V distribučním modelu by banky a PSP fungovaly jako zprostředkovatelé pro koncové uživatele. Eurosystém by přitom převzal poplatky za schéma a zpracování, aby ochránil příjmy bank . Podle ECB by zavedení digitálního eura stálo banky 4 až 5,8 miliardy eur, což je výrazně méně, než uváděly dřívější odhady z bankovního sektoru, protože banky mohou sdílet infrastrukturu a využívat synergie .
Přípravná fáze ECB probíhala od listopadu 2023 do října 2025, načež v listopadu 2025 začala fáze technické připravenosti . Pokud bude legislativa schválena v průběhu roku 2026, ECB plánuje 12měsíční pilotní projekt od druhé poloviny roku 2027 za účasti vybraných poskytovatelů platebních služeb a koncových uživatelů . Banque de France potvrzuje, že „pilot by mohl být proveden již v polovině roku 2027“ . Za předpokladu úspěšného pilotu by postupný start mohl začít v roce 2029 .
Hlavním geopolitickým motivem digitálního eura je snížení evropské závislosti na platebních sítích ovládaných USA. Výzkum Evropského parlamentu označuje „pokračující závislost na platebních sítích mimo EU, zejména na Visa a Mastercard,“ za „strukturální zranitelnost jak pro evropské banky, tak pro finanční suverenitu Unie“ . Podle dat ECB připadá na Visa a Mastercard přibližně 61 % karetních plateb v eurozóně a téměř všechny přeshraniční karetní transakce .
Člen výkonné rady ECB Piero Cipollone v dubnu 2026 prohlásil, že digitální euro „sníží nadměrnou závislost Evropy na neevropských poskytovatelích“ a zajistí, že Evropané „budou moci platit svými penězi – kdekoli v eurozóně – pomocí široce přijímaného a levného platebního prostředku“ . Evropský komisař pro hospodářství Valdis Dombrovskis v lednu 2026 dodal, že evropský platební ekosystém je „převážně řízen neevropskými subjekty“, což vytváří „zranitelná místa v stále více polarizovaném a roztříštěném globálním prostředí“ . Tento tlak zesílil, jak se zhoršují transatlantické vztahy a fragmentuje globální platební prostředí .
Komerční banky vyjádřily významné obavy z možného odlivu vkladů, pokud by zákazníci začali přesouvat peníze z komerčních účtů do digitální peněženky vydávané ECB . Samotná ECB ve svém výzkumu uznává, že CBDC, „pokud není správně navržena, by mohla přinést rizika pro finanční stabilitu a ovlivnit strukturu a rozsah bankovní zprostředkovatelské činnosti“ . Studie citované Evropskou komisí naznačují, že v závislosti na rozsahu odlivu vkladů by mohlo dojít k znatelnému poklesu rentability vlastního kapitálu (ROE) bank, což by zvláště zasáhlo menší a střední banky . Roční ztráty bank na poplatcích by se mohly pohybovat v rozmezí 2,1 až 4,2 miliardy eur, s přidruženou potřebou refinancování ve výši 3 až 11 miliard eur kvůli nahrazení vkladů .
ECB však argumentuje, že tato rizika jsou zvládnutelná. Podle technických dat ECB by za běžných okolností byl dopad na vklady „omezený pro všechny posuzované úrovně limitů držby“, přičemž při limitech 3 000 eur nebo méně by nedošlo k žádnému celkovému odlivu bankovních vkladů . ECB také poukazuje na kompenzační model v regulaci, který zajistí, že banky budou za své služby „adekvátně kompenzovány“, přičemž Eurosystém převezme poplatky za schéma a zpracování . Analýza agentury Reuters z května 2026 uvádí, že neshody mezi ECB a bankami v těchto otázkách zkomplikovaly snahy o vytvoření domácího platebního systému .
Digitální euro je navrženo s ochrannými prvky na podporu finanční stability:
Schválení ve výboru ECON otevírá cestu k hlasování v plénu Evropského parlamentu, očekávanému v červenci 2026 . Poté začnou trialogová jednání s Radou EU. Pokud bude legislativa přijata do konce roku 2026, může ECB spustit pilotní projekt v roce 2027 a cílit na spuštění digitálního eura v roce 2029 .