Prezident Masúd Pezeškján přiletěl do Islámábádu 23. června na jednodenní státní návštěvu – svou první zahraniční cestu od úderů USA a Izraele na Írán z 28. února . Uskutečnil samostatná jednání s prezidentem Ásifem Alím Zardárím, premiérem Šahbázem Šarífem a vysokými armádními představiteli . Návštěva byla pojata jako gesto vděčnosti za pákistánskou mediaci; Pezeškján veřejně poděkoval Šarífovi za „sílu a podporu“ Pákistánu a označil Islámábád za „čestný a neoblomný“ ve svém úsilí .
Pezeškján byl nekompromisní v tom, že íránský balistický raketový program není na stole. Na společné tiskové konferenci prohlásil: „Kdyby neexistovaly rakety, které máme pro svou obranu, Izrael a Spojené státy by z Íránu udělaly další Gazu“ . Premiér Šahbáz Šaríf potvrdil, že raketový program nebyl nikdy součástí Islámábádského memoranda . Šaríf dodal, že by neměla platit dvojí měřítka: „Některé země mohou mít balistické rakety, ale Írán ne?“ .
Pákistán sloužil jako klíčový prostředník mezi Teheránem a Washingtonem. Premiér Šahbáz Šaríf osobně vedl jednání ve Švýcarsku . Memorandum je oficiálně pojmenováno Islámábádské memorandum o porozumění na počest pákistánské role . Pezeškján ocenil upřímnost a konzistenci Islámábádu a Šaríf slíbil, že Pákistán bude v mediaci pokračovat, dokud nebude dosaženo „věčného míru“ .
Memorandum bylo podepsáno elektronicky prezidenty Trumpem a Pezeškjánem 17. června 2026 ve Versailles ve Francii . Stanovuje 60denní prozatímní rámec pro dosažení trvalé mírové smlouvy . Klíčová ustanovení zahrnují:
To se stalo hlavním ohniskem hned po podpisu memoranda. Postoj USA (vyjádřený VP JD Vancem a vyslancem Stevem Witkoffem) byl, že Írán souhlasil s plným přístupem inspektorů MAAE, včetně jaderných zařízení bombardovaných USA a Izraelem . Mluvčí íránského ministerstva zahraničí Esmáíl Bagháí však řekl, že Teherán neumožní inspektorům návštěvu bombardovaných míst s odvoláním na bezpečnostní obavy . K 23. červnu šlo o otevřený spor, který zastiňoval celý mírový proces, přičemž prezident Trump na sociálních sítích trval na tom, že Írán souhlasil s dlouhodobými inspekcemi .
Memorandum stanovuje 60denní lhůtu (od 17. června) pro vyjednavače, aby přeměnili prozatímní rámec na konečnou, trvalou mírovou smlouvu . Technické týmy z obou stran začaly okamžitě pracovat ve Švýcarsku . Klíčová témata konečné dohody zahrnují uvolnění sankcí, monitorování jaderného programu a normalizaci . Trump si ponechal možnost obnovit vojenskou akci, pokud jednání selžou .
K 23.–24. červnu proces ohrožuje několik překážek:
Návštěva prezidenta Pezeškjána v Pákistánu zdůraznila jak diplomatický průlom, tak prekérní stav dohody. S tikajícími 60denními hodinami a základními neshodami, které jsou již na stole, zůstává cesta k trvalému míru nejistá.
Prezident Masúd Pezeškján přiletěl do Islámábádu 23. června na jednodenní státní návštěvu – svou první zahraniční cestu od úderů USA a Izraele na Írán z 28. února . Uskutečnil samostatná jednání s prezidentem Ásifem Alím Zardárím, premiérem Šahbázem Šarífem a vysokými armádními představiteli . Návštěva byla pojata jako gesto vděčnosti za pákistánskou mediaci; Pezeškján veřejně poděkoval Šarífovi za „sílu a podporu“ Pákistánu a označil Islámábád za „čestný a neoblomný“ ve svém úsilí .
Pezeškján byl nekompromisní v tom, že íránský balistický raketový program není na stole. Na společné tiskové konferenci prohlásil: „Kdyby neexistovaly rakety, které máme pro svou obranu, Izrael a Spojené státy by z Íránu udělaly další Gazu“ . Premiér Šahbáz Šaríf potvrdil, že raketový program nebyl nikdy součástí Islámábádského memoranda . Šaríf dodal, že by neměla platit dvojí měřítka: „Některé země mohou mít balistické rakety, ale Írán ne?“ .
Pákistán sloužil jako klíčový prostředník mezi Teheránem a Washingtonem. Premiér Šahbáz Šaríf osobně vedl jednání ve Švýcarsku . Memorandum je oficiálně pojmenováno Islámábádské memorandum o porozumění na počest pákistánské role . Pezeškján ocenil upřímnost a konzistenci Islámábádu a Šaríf slíbil, že Pákistán bude v mediaci pokračovat, dokud nebude dosaženo „věčného míru“ .
Memorandum bylo podepsáno elektronicky prezidenty Trumpem a Pezeškjánem 17. června 2026 ve Versailles ve Francii . Stanovuje 60denní prozatímní rámec pro dosažení trvalé mírové smlouvy . Klíčová ustanovení zahrnují:
To se stalo hlavním ohniskem hned po podpisu memoranda. Postoj USA (vyjádřený VP JD Vancem a vyslancem Stevem Witkoffem) byl, že Írán souhlasil s plným přístupem inspektorů MAAE, včetně jaderných zařízení bombardovaných USA a Izraelem . Mluvčí íránského ministerstva zahraničí Esmáíl Bagháí však řekl, že Teherán neumožní inspektorům návštěvu bombardovaných míst s odvoláním na bezpečnostní obavy . K 23. červnu šlo o otevřený spor, který zastiňoval celý mírový proces, přičemž prezident Trump na sociálních sítích trval na tom, že Írán souhlasil s dlouhodobými inspekcemi .
Memorandum stanovuje 60denní lhůtu (od 17. června) pro vyjednavače, aby přeměnili prozatímní rámec na konečnou, trvalou mírovou smlouvu . Technické týmy z obou stran začaly okamžitě pracovat ve Švýcarsku . Klíčová témata konečné dohody zahrnují uvolnění sankcí, monitorování jaderného programu a normalizaci . Trump si ponechal možnost obnovit vojenskou akci, pokud jednání selžou .
K 23.–24. červnu proces ohrožuje několik překážek:
Návštěva prezidenta Pezeškjána v Pákistánu zdůraznila jak diplomatický průlom, tak prekérní stav dohody. S tikajícími 60denními hodinami a základními neshodami, které jsou již na stole, zůstává cesta k trvalému míru nejistá.