Trump kritiku zopakoval veřejně na summitu G7 ve Francii 17. června. Netanjahuovi vyčetl podle dostupných zpráv špatný úsudek, znovu jej označil za „šíleného“ a prohlásil: „Beze mě by Izrael neexistoval.“ Zároveň měl Izraeli vzkázat, aby „dělal, co říkám“ .
The Boston Globe napsal, že Trump na Netanjahua zaútočil rétorikou, jakou si žádný jiný americký prezident dosud nedovolil použít veřejně . Spor tak překročil rámec běžných neshod mezi spojenci: prezident USA začal zpochybňovat nejen konkrétní izraelské vojenské kroky, ale i Netanjahuův politický úsudek.
Netanjahu na americko-íránskou dohodu reagoval prohlášením, že izraelský postoj k íránskému jadernému programu se nemění. Na tiskové konferenci 15. června uvedl:
„S dohodou, nebo bez dohody – Írán jaderné zbraně mít nebude. Ne dnes a ne zítra.“
Dodal, že dokud bude izraelským premiérem, Teherán jaderné zbraně nezíská . Zároveň slíbil pokračování izraelské vojenské přítomnosti v bezpečnostních zónách v Gaze, Libanonu a Sýrii .
Jeho vyjádření se tak dostalo do přímého napětí s americkou snahou uzavřít diplomatické ujednání s Íránem a zastavit boje na regionálních frontách.
15. června 2026 podepsali americký prezident Donald Trump, íránský prezident Masúd Pezeškján a pákistánský premiér, který vystupoval jako prostředník, čtrnáctibodový rámec označovaný jako Islamabádské memorandum .
Mezi hlavní ustanovení podle zveřejněného textu patří:
Izrael nebyl s dokumentem seznámen před jeho podpisem. Vysoce postavený izraelský představitel agentuře Reuters řekl, že dohoda je vnímána jako „škodlivá“ pro Izrael . NPR zveřejnila plné znění memoranda 18. června a BBC potvrdila, že příměří vstoupilo v platnost .
18. června 2026 vystoupil JD Vance proti izraelským členům vlády, kteří dohodu s Íránem kritizovali. Jeho slova působila jako veřejné napomenutí dlouholetého amerického spojence:
„Donald J. Trump je v tuto chvíli jedinou hlavou státu na celém světě, která je Izraeli nakloněná.“
Vance zároveň připomněl, že dvě třetiny izraelských obranných zbraní jsou financovány a vyráběny ve Spojených státech. Izrael podle něj nemůže odcizit svého „jediného mocného spojence“ . The Guardian jeho poselství shrnul slovy, že Trump je „jediným spojencem, který Izraeli na světě zbyl“ .
Komentátoři v tom viděli víc než jen další slovní přestřelku. Vance naznačil, že Washington už nemusí automaticky akceptovat, když Izrael odmítá významné americké diplomatické iniciativy .
Více zdrojů uvádí, že Trump během veřejného rozchodu s Netanjahuem na summitu G7 řekl, že Izrael má „dělat, co říkám“ . Výrok zapadá do širšího obrazu: Trump se snaží prosadit vlastní přístup k Íránu a očekává, že Izrael jeho postup nebude vojensky ani politicky mařit.
Pro vztah obou zemí je to citlivý posun. Spojenectví Washingtonu a Jeruzaléma bývalo založeno na silné americké vojenské a diplomatické podpoře Izraele, ale také na značné míře izraelské autonomie při rozhodování o bezpečnostních otázkách. Vanceův vzkaz nyní tuto rovnováhu zpochybnil.
Spor se netýká pouze Íránu. Izrael podle Netanjahuových vyjádření dál udržuje vojenské pozice v bezpečnostních zónách v Libanonu. Islamabádské memorandum přitom požaduje zastavení bojů na všech frontách, včetně Libanonu .
Netanjahua čekají také parlamentní volby, které jsou naplánovány na 27. října 2026. Izraelští analytici jej v reakci na Trumpovu kritiku označili za „lháře“ a „poníženého“ . Veřejný konflikt s Washingtonem tak přichází v politicky mimořádně citlivé chvíli: premiér musí současně obhajovat své bezpečnostní kroky doma a vysvětlovat, proč se dostal do otevřeného sporu s americkým prezidentem.
V původním zadání se objevuje údaj, podle něhož predikční trh odhadoval na konci června třicetiprocentní pravděpodobnost, že Trump do 30. června Netanjahua veřejně urazí, při objemu sázek přes 155 000 dolarů. Tento konkrétní údaj se však z dostupných zdrojů nepodařilo nezávisle ověřit.
Jisté je pouze to, že k veřejným i neveřejným urážkám podle citovaných zpráv došlo už 1. a 17. června. Případná čísla z predikčních trhů proto mohou záviset na konkrétním okamžiku, pravidlech daného kontraktu a na tom, co je přesně považováno za veřejnou urážku.
Červnový vývoj ukazuje tři propojené linie konfliktu: Trump tlačí na ukončení bojů a dohodu s Íránem, Netanjahu trvá na možnosti jednat proti íránskému jadernému programu samostatně a Vance dává Izraeli najevo, že americká podpora není bezpodmínečná.
Dohoda s Íránem tak není jen diplomatickým dokumentem. Stala se také testem, zda může americko-izraelské spojenectví fungovat ve chvíli, kdy se bezpečnostní priority obou vlád začnou výrazně rozcházet.