Americký Úřad pro energetické informace (EIA) odhaduje, že Čína měla v prosinci 2025 ve strategických zásobách téměř 1,4 miliardy barelů ropy. Během roku 2025 do nich podle odhadu přidávala v průměru 1,1 milionu barelů denně .
Čína oficiální údaje o svých zásobách nezveřejňuje. Odhad kolem 1,4 miliardy barelů se však objevuje také v analýzách Centra pro globální energetickou politiku Kolumbijské univerzity a u dalších analytiků . Erica Downsová z Kolumbijské univerzity uvedla, že v krajním případě úplného přerušení dodávek z Blízkého východu by tyto zásoby mohly pokrýt čínskou spotřebu přibližně šest měsíců .
Během konfliktu navíc Čína zřejmě čerpala nejen ze strategických rezerv, ale také z komerčních zásob. Společnost Kayrros před válkou odhadovala objem komerční ropy v nadzemních skladech na 851 milionů barelů . Takový polštář snižuje tlak na okamžité objednávání nových nákladů z Perského zálivu.
Další překážkou je slabá ekonomika čínského rafinerského sektoru. Nezávislé rafinerie v provincii Šan-tung, kterým se často přezdívá „teapots“, patří k hlavním odběratelům íránské ropy. Kvůli slabé domácí poptávce, vysokým nákladům na surovinu a nízkým maržím však omezují provoz.
Čínské rafinerie v dubnu zpracovaly přibližně 13,3 milionu barelů ropy denně, což bylo meziročně o 5,8 % méně a nejméně od srpna 2022 . Provozní míra státních rafinerií klesla na 73,43 %, šestileté minimum . Nezávislé rafinerie v první polovině dubna snížily využití kapacit pod 63 % a jejich marže se dostaly do záporných hodnot . V červnu pak využití kapacit v Šan-tungu kleslo přibližně na 51 % .
Za této situace je pro rafinerie často výhodnější provést údržbu než nakupovat další ropu, která by se zpracovávala se ztrátou .
V minulosti lákala čínské nezávislé rafinerie především výrazná sleva na íránskou ropu. Před konfliktem se íránská ropa prodávala čínským odběratelům přibližně 8 až 10 dolarů pod cenou ropy Brent .
V červnu 2026 se tato výhoda výrazně zmenšila. Nabídky íránské ropy Light pro červencové dodávky se pohybovaly zhruba 1 dolar pod Brentem . Po předběžné mírové dohodě začali prodejci ceny znovu snižovat, aby přilákali kupce, a nabízeli náklady se slevou 2,50 až 5 dolarů za barel vůči Brentu .
Ani tyto nabídky však zatím nevyvolaly výrazný zájem. Obchodní zdroje uvedly, že čínské „teapots“ nejsou ve spěchu s uzavíráním nových kontraktů a raději odstaví provoz kvůli údržbě, než aby nakupovaly poslední dostupné náklady . Ztráta hlubokých sankčních slev tak připravila íránskou ropu o část jejího hlavního ekonomického lákadla.
Nezávislé čínské rafinerie v posledních měsících nakupovaly také zlevněnou íránskou ropu uloženou v pozemních skladech. Díky nově přiděleným dovozním kvótám mohly čerpat ze stávajících zásob, místo aby objednávaly další námořní dodávky .
Tato ropa byla koncem roku 2025 nabízena se slevou přesahující 8 dolarů za barel vůči Brentu a pomáhala snižovat přebytek zásob . Zároveň omezovala potřebu hledat náhradní barely v Perském zálivu .
Rozdíl mezi domácím zpracováním a novými dovozy je výrazný. Podle odhadů založených na tržních datech čínské rafinerie v květnu zpracovaly zhruba 13,5 milionu barelů denně, zatímco dovoz činil pouze 6,36 milionu barelů denně . Zbytek tak musel být pokryt především ze zásob. Tato data pocházejí z tržních odhadů, nikoli z úplného oficiálního výkazu čínských rezerv.
JPMorgan očekává, že čínský dovoz ropy začne po prudkém propadu znovu růst od srpna. Banka ale počítá s postupným oživením, nikoli s okamžitým návratem k nákupnímu tempu z počátku roku .
Čínské nezávislé rafinerie po dohodě mezi USA a Íránem skutečně obnovily některé poptávkové dotazy. Při současných maržích a úrovni slev však jejich zájem zůstává omezený . Dokud budou sklady plné, zpracování ropy ztrátové a strategické zásoby poskytnou několik měsíců prostoru, není patrný obchodní ani logistický důvod k náhlému nákupnímu náporu.
Znovuotevření Hormuzského průlivu proto může obnovit tok dodávek, ale nemusí okamžitě obnovit čínskou poptávku. Pro trh s ropou je důležité, že největší světový dovozce může ještě nějakou dobu fungovat jako kupující v útlumu – a tím zmírňovat tlak na ceny i na dostupnost nákladů v regionu.