Ebola v Kongu a Ugandě: Případů rychle přibývá, Afrika CDC varuje před nekontrolovatelnou epidemií

Kolaps kontaktního trasování

Afrika CDC upozorňuje, že méně než 4 100 z více než 33 000 identifikovaných kontaktů je aktivně monitorováno – to znamená, že zhruba 88 % známých kontaktů není sledováno . Tato obrovská mezera v dohledu prakticky zaručuje skryté šíření nákazy v komunitách, což extrémně ztěžuje snahy o zastavení epidemie a živí rychlý růst případů .

Závažný nedostatek financí

Propast mezi slíbenými a skutečně vyplacenými finančními prostředky je obrovská:

• Byl spuštěn společný plán reakce v hodnotě 518 milionů dolarů .
• USA slíbily celkem přes 270 milionů dolarů, včetně 107 milionů v nouzovém financování CDC (oznámeno 18. června), 80 milionů dříve v květnu, 50 milionů pro CEPI a počátečních 23 milionů .
• Mezinárodně se hovoří o celkovém slibu přes 900 milionů dolarů.
• Méně než 10 % slíbených peněz však skutečně dorazilo do postižených zemí – z více než 900 milionů bylo vyplaceno zhruba 90 milionů dolarů . Humanitární pracovníci popisují, že peníze přicházejí „nesmírně pomalu“ .

Přeshraniční šíření do Ugandy

Uganda hlásí nejméně 19 potvrzených případů a 2 úmrtí, přičemž virus byl zavlečen z východní části DRC . Případy se objevily v Kampale a rozšířily se do několika ugandských okresů . Uganda uzavřela hranice s DRC koncem května ve snaze zabránit dalšímu pronikání nákazy .

Varování Afrika CDC

Afrika CDC prohlásila tuto epidemii za nejvážnější epidemii eboly v této rané fázi, jaká kdy byla zaznamenána. Představitelé varovali, že by mohla překonat západoafrickou epidemii z let 2014–2016 (28 616 případů, 11 310 úmrtí), pokud nebude rychle zastavena. Odhadují, že bez naléhavého zásahu by mohlo v příštích třech měsících dojít k více než 20 000 infekcím a 4 000 úmrtím . WHO vyhlásila 17. května stav ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu (PHEIC) .

Další komplikace

• Ozbrojený konflikt: Epicentra epidemie v provinciích Ituri a Severní Kivu jsou aktivními válečnými zónami s desítkami ozbrojených skupin a opakovanými útoky na zdravotníky .
• Útěky pacientů: Pacienti, i potvrzeně nakažení, prchají z izolačních center kvůli strachu, stigmatizaci a nedůvěře k zasahujícím týmům .
• Obtížný přístup: Mnoho postižených oblastí má špatnou silniční infrastrukturu, což komplikuje logistiku testování, léčby a bezpečných pohřbů .
• Nedůvěra komunit: Odpor vůči zasahujícím týmům, nebezpečné pohřební praktiky a pozdní vyhledávání lékařské péče dále živí přenos nákazy .