Macronova tříkolejná strategie pro Libanon: Jak chce Francie zastavit eskalaci a posílit libanonský stát

Kolej 1: Tlak na Izrael, aby projevil zdrženlivost

Macron je stále přímější ve svých výzvách k izraelské zdrženlivosti. 18. června 2026 vyzval izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, aby jednal s „odpovědností a racionalitou“ po předběžné dohodě mezi USA a Íránem, která zahrnuje zastavení bojů v Libanonu. Jeho argument byl nekompromisní: bezpečnost Izraele „nemůže být zaručena dobytím sousedního území“.

Toto nebyla ojedinělá poznámka. Již 1. června 2026 Macron prohlásil, že „nic neospravedlňuje velkou eskalaci, která probíhá v jižním Libanonu“, když izraelské síly zahájily novou ofenzívu proti Hizballáhu. Na žádost Francie se následující den konalo mimořádné zasedání Rady bezpečnosti OSN.

Mezi klíčové diplomatické kroky Macrona směrem k Izraeli patří:

• Vyzvat Netanjahua v telefonickém rozhovoru, aby se „zdržel pozemní ofenzívy“ v Libanonu v březnu 2026.
• Požadovat, aby bylo příměří mezi USA a Íránem explicitně rozšířeno na Libanon s argumentem, že izraelská kontrola nad jižním Libanonem není udržitelným řešením.
• Prohlásit, že širší regionální stability „lze dosáhnout pouze stažením Izraele z libanonského území a odzbrojením Hizballáhu“.

Kolej 2: Mobilizace mezinárodní podpory pro stabilitu Libanonu

Macronovým bezprostředním diplomatickým cílem je rozšířit režim příměří na Libanon a snížit podmínky pro obnovení eskalace. Elysejský palác uvedl, že Francie hodlá „znovu potvrdit svůj závazek k důslednému dodržování příměří, podporu územní celistvosti Libanonu a kroků, které libanonský stát podniká k plnému zaručení své suverenity a monopolu na ozbrojenou sílu“.

Americké ministerstvo zahraničí oznámilo, že Izrael a Libanon souhlasily s prodloužením křehkého příměří a vytvořením „pilotních“ bezpečnostních zón v Libanonu, kde by bojovníci Hizballáhu měli být zakázáni, a to pod podmínkou úplného zastavení nepřátelských akcí ze strany Hizballáhu. Francouzský širší přístup se snaží tento rámec posílit a zároveň tlačit na stabilní bezpečnostní uspořádání.

Kolej 3: Využití dohody USA s Íránem jako diplomatického otevření

Francie považuje memorandum o porozumění mezi USA a Íránem podepsané 17. června 2026 za strategickou příležitost. Dohoda výslovně vyzývá k zastavení vojenských akcí v Libanonu. Macron uvítal dohodu jako „vynikající zprávu“, ale varoval, že podmínky v Libanonu zůstávají zoufalé a vyžadují jeho specifické zahrnutí do jakékoli regionální mírové dohody.

Libanonský prezident Joseph Aoun prohlásil, že americko-íránské memorandum uznává stabilitu a bezpečnost Libanonu jako „nedílnou součást“ regionálního úsilí. Macron oznámil, že země G7 udělají vše pro to, aby byla dohoda implementována.

Protitlak: Pokračující násilí v terénu

Navzdory diplomatické aktivitě násilí na izraelsko-libanonské hranici pokračovalo a testovalo životaschopnost strategie. Několik izraelských úderů v jižním Libanonu vystavilo prostředí příměří vážnému tlaku.

Nedávné izraelské údery (červen 2026)

• 6. června: Izraelský úder v jižním Libanonu zabil tři libanonské vojáky, včetně brigádního generála – nejvýše postaveného libanonského důstojníka zabitého od obnovení bojů začátkem března.
• 3. června: Izraelské nálety zabily devět lidí v Libanonu, zatímco Hizballáh odpálil rakety přes hranici.
• 18. června: Ve stejný den, kdy se Macron setkal se Salamem na VivaTech, izraelské dronové údery zabily nejméně tři lidi v jižním Libanonu, přestože rámec příměří mezi USA a Íránem byl v platnosti.
• 5. června: Izraelský úder zabil šest lidí, včetně tří záchranářů, ve městě Harou.

Časová osa eskalace od března 2026

Tyto incidenty poskytují zásadní kontext pro to, proč Macron tlačí na to, aby byl Libanon považován za primární diplomatickou frontu, nikoli za druhořadou záležitost.

Příležitost a riziko

Francie zřejmě vnímá současný okamžik jako úzké okno příležitosti s významným rizikem neúspěchu.

Příležitost:

• Americko-izraelské ujednání o Libanonu zahrnuje pilotní bezpečnostní zóny, kde by Hizballáh měl být zakázán.
• Dohoda mezi USA a Íránem výslovně zahrnuje Libanon do svých ustanovení o příměří, což dává Francii právní a diplomatický rámec, na kterém může stavět.
• Macronova snaha zahrnout Libanon do rámce příměří poskytuje způsob, jak propojit regionální diplomacii s bezprostřední potřebou zastavit eskalaci v jižním Libanonu.

Riziko:

• Pokračující izraelské údery v Libanonu – včetně těch, k nimž došlo i poté, co dohoda USA-Írán vstoupila v platnost – by mohly dále zatížit již tak křehké prostředí příměří.
• Raketová palba Hizballáhu přes hranici ukazuje, jak rychle se může fronta vrátit k plné eskalaci.
• Pokud se diplomatické momentum nepřetaví v konkrétní snížení nepřátelství specifické pro Libanon, francouzské úsilí by mohlo zůstat omezené.
• Šedesátidenní vyjednávací okno otevřené dohodou USA-Írán se může uzavřít bez konkrétního pokroku.

Shrnutí francouzské strategie

Francie prosazuje koordinovanou strategii, která využívá její historickou roli v Libanonu, předsednictví G7 a nový rámec USA-Írán k dosažení tří překrývajících se cílů: deeskalace na izraelsko-libanonské frontě, posílení autority libanonského státu prostřednictvím jeho armády a vytvoření širšího rámce regionální stability. Zda tato strategie uspěje, závisí na tom, zda diplomatické momentum dokáže předstihnout násilí v terénu.