Reakce v Izraeli byla okamžitá. Několik vysoce postavených představitelů podle serveru Ynet uvedlo, že je Washington při vyjednávání obešel. Jeden z nich měl situaci shrnout slovy: „Trump nás podrazil.“ Jiný řekl, že Spojené státy podle izraelského pohledu „zaplatily v hotovosti a na oplátku nedostaly nic“ .
Výraz „katastrofální kapitulace“ použil v komentáři David Horovitz, šéfredaktor deníku The Times of Israel. Označení následně převzala i další média . Yaakov Amidror, bývalý poradce pro národní bezpečnost premiéra Benjamina Netanjahua a zastánce tvrdé linie, dohodu popsal jako „špatnou dohodu, v níž Američané platí v hotovosti a získali nanejvýš dopis o záměru“ .
Izraelské výhrady se soustřeďují především na šest bodů:
Zveřejněný text a zprávy několika médií popisují rámec, který Íránu poskytuje řadu okamžitých úlev, zatímco nejspornější otázky nechává na pozdější jednání .
| Kritizovaný bod | Zdroje |
|---|---|
| Íránský jaderný program zůstává nevyřešený a je odložen do šedesátidenního vyjednávání bez jasného vynucovacího mechanismu | |
| Dohoda nepožaduje likvidaci balistických raket | |
| Izraeli omezuje možnost vojensky jednat, zejména v Libanonu | |
| Ekonomický tlak je odstraněn ještě před ověřením konkrétních ústupků Íránu | |
| Jde pouze o memorandum o porozumění, které má v anglické verzi méně než 800 slov a ponechává řadu detailů nejasných | |
| Teherán dohodu prezentuje jako své vítězství; íránská Nejvyšší rada národní bezpečnosti ji označila za „velký úspěch“ |
Al-Džazíra informovala, že memorandum bylo podepsáno elektronicky oběma stranami. Dohoda prodlužuje příměří o 60 dnů, během nichž má Írán postupně obnovit provoz v Hormuzském průlivu a Spojené státy zrušit blokádu íránských přístavů .
Ve srovnání s dohodou JCPOA z roku 2015 Al-Džazíra upozornila na výrazný rozdíl. Tehdejší jaderná dohoda požadovala omezení obohacování uranu, snížení zásob obohaceného materiálu a rozsáhlé inspekce výměnou za postupné rušení sankcí. Memorandum z roku 2026 naopak přináší Íránu okamžité ekonomické úlevy a příslib rekonstrukčního balíku, zatímco konkrétní jaderné závazky odkládá .
Al-Džazíra také uvedla, že íránské ministerstvo zahraničí Trumpova předchozí vyjádření nejprve označilo za „spekulace“. Elektronický podpis dohody Teherán potvrdil až později .
Dohoda JCPOA stanovila, že Írán sníží zásoby obohaceného uranu na 300 kilogramů, omezí obohacování na 3,67 procenta a umožní přísné inspekce Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Sankce měly být rušeny postupně výměnou za ověřitelné kroky .
Memorandum z roku 2026 podle dostupných analýz neobsahuje konkrétní limit pro obohacování, požadavek na snížení zásob ani srovnatelný inspekční režim. Místo toho pouze obecně uvádí, že Írán nebude jaderné zbraně vyvíjet ani získávat, přičemž podrobnosti se mají dohodnout později . The Guardian proto dohodu popsal jako důkaz, jak výrazně musely Spojené státy od roku 2025 ustoupit .
Šedesátidenní vyjednávací období začalo bezprostředně po podpisu memoranda. Jednání se mají konat ve Švýcarsku . Konečná dohoda má mimo jiné určit, jak bude naloženo s íránským obohaceným jaderným materiálem, a to prostřednictvím mechanismu, na němž se obě strany teprve shodnou .
Právě v tom vidí kritici největší slabinu celého rámce: Írán podle nich získá sankční úlevy, přístup k mezinárodnímu obchodu a politickou legitimitu okamžitě, zatímco jeho nejdůležitější ústupky jsou pouze předmětem budoucího vyjednávání. Pokud rozhovory selžou, memorandum podle dostupných zpráv neposkytuje jasný mechanismus, který by Teherán k plnění dodatečných závazků přiměl .
Reakce v Izraeli byla okamžitá. Několik vysoce postavených představitelů podle serveru Ynet uvedlo, že je Washington při vyjednávání obešel. Jeden z nich měl situaci shrnout slovy: „Trump nás podrazil.“ Jiný řekl, že Spojené státy podle izraelského pohledu „zaplatily v hotovosti a na oplátku nedostaly nic“ .
Výraz „katastrofální kapitulace“ použil v komentáři David Horovitz, šéfredaktor deníku The Times of Israel. Označení následně převzala i další média . Yaakov Amidror, bývalý poradce pro národní bezpečnost premiéra Benjamina Netanjahua a zastánce tvrdé linie, dohodu popsal jako „špatnou dohodu, v níž Američané platí v hotovosti a získali nanejvýš dopis o záměru“ .
Izraelské výhrady se soustřeďují především na šest bodů:
Zveřejněný text a zprávy několika médií popisují rámec, který Íránu poskytuje řadu okamžitých úlev, zatímco nejspornější otázky nechává na pozdější jednání .
| Kritizovaný bod | Zdroje |
|---|---|
| Íránský jaderný program zůstává nevyřešený a je odložen do šedesátidenního vyjednávání bez jasného vynucovacího mechanismu | |
| Dohoda nepožaduje likvidaci balistických raket | |
| Izraeli omezuje možnost vojensky jednat, zejména v Libanonu | |
| Ekonomický tlak je odstraněn ještě před ověřením konkrétních ústupků Íránu | |
| Jde pouze o memorandum o porozumění, které má v anglické verzi méně než 800 slov a ponechává řadu detailů nejasných | |
| Teherán dohodu prezentuje jako své vítězství; íránská Nejvyšší rada národní bezpečnosti ji označila za „velký úspěch“ |
Al-Džazíra informovala, že memorandum bylo podepsáno elektronicky oběma stranami. Dohoda prodlužuje příměří o 60 dnů, během nichž má Írán postupně obnovit provoz v Hormuzském průlivu a Spojené státy zrušit blokádu íránských přístavů .
Ve srovnání s dohodou JCPOA z roku 2015 Al-Džazíra upozornila na výrazný rozdíl. Tehdejší jaderná dohoda požadovala omezení obohacování uranu, snížení zásob obohaceného materiálu a rozsáhlé inspekce výměnou za postupné rušení sankcí. Memorandum z roku 2026 naopak přináší Íránu okamžité ekonomické úlevy a příslib rekonstrukčního balíku, zatímco konkrétní jaderné závazky odkládá .
Al-Džazíra také uvedla, že íránské ministerstvo zahraničí Trumpova předchozí vyjádření nejprve označilo za „spekulace“. Elektronický podpis dohody Teherán potvrdil až později .
Dohoda JCPOA stanovila, že Írán sníží zásoby obohaceného uranu na 300 kilogramů, omezí obohacování na 3,67 procenta a umožní přísné inspekce Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Sankce měly být rušeny postupně výměnou za ověřitelné kroky .
Memorandum z roku 2026 podle dostupných analýz neobsahuje konkrétní limit pro obohacování, požadavek na snížení zásob ani srovnatelný inspekční režim. Místo toho pouze obecně uvádí, že Írán nebude jaderné zbraně vyvíjet ani získávat, přičemž podrobnosti se mají dohodnout později . The Guardian proto dohodu popsal jako důkaz, jak výrazně musely Spojené státy od roku 2025 ustoupit .
Šedesátidenní vyjednávací období začalo bezprostředně po podpisu memoranda. Jednání se mají konat ve Švýcarsku . Konečná dohoda má mimo jiné určit, jak bude naloženo s íránským obohaceným jaderným materiálem, a to prostřednictvím mechanismu, na němž se obě strany teprve shodnou .
Právě v tom vidí kritici největší slabinu celého rámce: Írán podle nich získá sankční úlevy, přístup k mezinárodnímu obchodu a politickou legitimitu okamžitě, zatímco jeho nejdůležitější ústupky jsou pouze předmětem budoucího vyjednávání. Pokud rozhovory selžou, memorandum podle dostupných zpráv neposkytuje jasný mechanismus, který by Teherán k plnění dodatečných závazků přiměl .