Japonsko 15 minut po hlavním otřesu znovu zacouvilo. Seismická vlna se odrazila od zemského jádra

Zemětřesení v Tohoku z 11. března 2011 (M9,0) patří k nejsilnějším v historii, ale nově objevený efekt mění pohled seismologů na to, jak mohou hlubinné vlny ovlivňovat vzdálené zlomy. Studie zveřejněná 18. června 2026 v časopise Science pod vedením prof. Sunyoung Park z University of Chicago ukazuje, že seismické vlny ScS odražené od zemského jádra způsobily sekundární posun podél celého japonského souostroví . Jde o první zaznamenaný případ, kdy vlna odražená od jádra rozpohybovala zlomy .

Co vlny ScS způsobily

Zhruba 13–15 minut po hlavním otřesu sestoupily smykové vlny (S-vlny) přibližně 2 900 km dolů pláštěm, narazily na tekuté vnější jádro a odrazily se zpět k povrchu jako seismická fáze ScS . Když tato odražená vlna dorazila pod Japonsko, spustila druhý, samostatný posun podél dvou hlavních deskových zlomů v okolí souostroví . GPS stanice po celé zemi zaznamenaly posun půdy směrem na východ až o 5–6 mm, a to skokovým pohybem .

Rozsah postižené oblasti

Sekundární posun vyvolaný vlnou ScS proběhl na ploše o délce přibližně 3 000 km (1 800 mil) – jde o nejrozsáhlejší seismický jev, jaký byl kdy zaznamenán . Zahrnoval celé japonské souostroví od Hokkaida na severu přes Honšú až po Kjúšú na jihozápadě . Uvolněná energie tohoto sekundárního jevu odpovídala zemětřesení o síle 7,5 stupně .

Důsledky pro připravenost na seismická rizika

Nová kategorie opožděných spouštěčů dotřesů. Současné modely rizik počítají se sekvencemi hlavních otřesů a dotřesů řízenými statickými změnami napětí a spouštěním povrchovými vlnami. Tento objev ukazuje, že hluboké odražené vlny dokáží aktivovat zlom i několik minut po velkém zemětřesení, což otevírá rizikové okno, které stávající výstražné a předpovědní systémy explicitně nezohledňují .

Obrovský prostorový dosah. Vlny ScS odražené od jádra dokáží přenášet významné změny napětí na kontinentální vzdálenosti (tisíce kilometrů), nejen podél zlomové zóny. Velké subdukční zemětřesení by proto mohlo vyvolat sekundární posuny v mnohem širší oblasti, než předpokládají běžné zóny seismického ohrožení .

Mezery v monitorování a modelování. Seismické sítě a GPS stanice již nyní zaznamenávají signály potřebné k detekci těchto vln, ale tento jev zatím není začleněn do provozních hodnocení rizik. Budoucí připravenost bude možná vyžadovat přidání spouštění vlnami odraženými od jádra do modelů pro předpověď dotřesů a tsunami v reálném čase, zejména u událostí nad M8,5, kde jsou amplitudy ScS vln dostatečně velké na to, aby způsobily posuny na vzdálených zlomech .