Izrael přerušil kontakty s šéfkou unijní diplomacie Kallasovou kvůli údajnému přirovnání k apartheidu

Zde je podrobný rozbor diplomatické roztržky, výroků, které ji vyvolaly, a širšího kontextu vztahů mezi EU a Izraelem.

Co vedlo k přerušení kontaktů

Dne 18. června 2026 oznámil izraelský ministr zahraničí Gideon Sa'ar, že přerušuje „veškeré kontakty“ s vysokou představitelkou EU pro zahraniční věci Kajou Kallasovou . Sa'ar prohlásil, že Kallasová již delší dobu vůči Izraeli „jedná posedle a zjevně nespravedlivě“ a že poslední kapkou byla zpráva, podle níž během důvěrných jednání v Mexiku přirovnala zacházení Izraele s Palestinci k režimu apartheidu v Jihoafrické republice . Prohlásil, že s ní nebude mít žádné další jednání, „dokud své prohlášení neodvolá“ .

Co Kallasová údajně řekla v Mexico City

Výroky poprvé zveřejnil server Euractiv 12. června 2026 a následně je potvrdila řada dalších médií . Podle těchto zpráv:

• Během důvěrných jednání na vysoké úrovni v Mexico City ve dnech 20.–22. května 2026 Kallasová mexickým vládním představitelům řekla, že izraelské chování vůči Palestincům v Gaze a na Západním břehu Jordánu se rovná apartheidu .
• Údajně přitom vycházela z poznatků ze své návštěvy jižního Izraele a Západního břehu Jordánu .
• Někteří unijní diplomaté v soukromí kritizovali tato vyjádření jako vážný diplomatický přešlap, který se odchyluje od oficiální politické linie EU .

Sa'ar toto údajné přirovnání označil za „krevní pomluvu“ – termín historicky užívaný pro falešná a zlovolná obvinění proti Židům – a prohlásil, že jde o nepřijatelné překroucení izraelských činů .

Širší obraz eskalujícího napětí mezi EU a Izraelem

Tato roztržka je nejnovějším konfliktním bodem v trvalém zhoršování vztahů mezi EU a Izraelem v uplynulém roce, které je poháněno několika souběžnými faktory:

• Sankce vůči izraelským ministrům. EU je hluboce rozdělena v otázce sankcí proti pravicovým izraelským politikům. V září 2025 navrhla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová sankce proti „extremistickým ministrům a násilnickým osadníkům“ . Členským státům EU se však naposledy 15. června 2026 nepodařilo dosáhnout konsenzu ohledně uvalení sankcí na ministra národní bezpečnosti Itamara Ben-Gvira, přičemž Kallasová sama uznala, že „nebylo dosaženo shody“ .

• Zablokovaná obchodní opatření. V říjnu 2025 Evropská komise formálně navrhla pozastavení preferenčního celního zacházení pro více než třetinu izraelského zboží vyváženého do EU v rámci asociační dohody . Toto opatření však uvízlo na mrtvém bodě: členské státy o něm dosud nehlasovaly a EU čelila v říjnu 2025 kritice za pozastavení tlaku na sankce v souvislosti s americkým úsilím o příměří .

• Přerušení vztahů Izraele s agenturami OSN. V lednu 2026 Izrael oznámil, že přerušuje vztahy se sedmi agenturami OSN a souvisejícími mezinárodními orgány, které obvinil z protiizraelské zaujatosti . Tento krok následoval po izraelské legislativě z let 2024–2025, která fakticky zakázala činnost agentury UNRWA na jeho území . V lednu 2026 Izrael rovněž přerušil vztahy s UN Alliance of Civilizations, UN Energy a Globálním fórem pro migraci a rozvoj .

• Eskalace rétoriky a izolace. Sa'arův krok vůči Kallasové odráží širší trend izraelské diplomacie, která přerušuje kanály s mezinárodními orgány a představiteli, jež vnímá jako nepřátelské. Kallasová dříve zastávala dvojí postoj – odsuzovala Hamás a podporovala izraelské právo na sebeobranu, ale zároveň kritizovala izraelské počínání v Gaze . Výrok o apartheidu však pro Sa'ara překročil pomyslnou hranici, přičemž své rozhodnutí rámcoval jako nutnou reakci na to, co vnímá jako ztrátu nestrannosti Kallasové .