Výroky poprvé zveřejnil server Euractiv 12. června 2026 a následně je potvrdila řada dalších médií . Podle těchto zpráv:
Sa'ar toto údajné přirovnání označil za „krevní pomluvu“ – termín historicky užívaný pro falešná a zlovolná obvinění proti Židům – a prohlásil, že jde o nepřijatelné překroucení izraelských činů .
Tato roztržka je nejnovějším konfliktním bodem v trvalém zhoršování vztahů mezi EU a Izraelem v uplynulém roce, které je poháněno několika souběžnými faktory:
Sankce vůči izraelským ministrům. EU je hluboce rozdělena v otázce sankcí proti pravicovým izraelským politikům. V září 2025 navrhla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová sankce proti „extremistickým ministrům a násilnickým osadníkům“ . Členským státům EU se však naposledy 15. června 2026 nepodařilo dosáhnout konsenzu ohledně uvalení sankcí na ministra národní bezpečnosti Itamara Ben-Gvira, přičemž Kallasová sama uznala, že „nebylo dosaženo shody“ .
Zablokovaná obchodní opatření. V říjnu 2025 Evropská komise formálně navrhla pozastavení preferenčního celního zacházení pro více než třetinu izraelského zboží vyváženého do EU v rámci asociační dohody . Toto opatření však uvízlo na mrtvém bodě: členské státy o něm dosud nehlasovaly a EU čelila v říjnu 2025 kritice za pozastavení tlaku na sankce v souvislosti s americkým úsilím o příměří .
Přerušení vztahů Izraele s agenturami OSN. V lednu 2026 Izrael oznámil, že přerušuje vztahy se sedmi agenturami OSN a souvisejícími mezinárodními orgány, které obvinil z protiizraelské zaujatosti . Tento krok následoval po izraelské legislativě z let 2024–2025, která fakticky zakázala činnost agentury UNRWA na jeho území . V lednu 2026 Izrael rovněž přerušil vztahy s UN Alliance of Civilizations, UN Energy a Globálním fórem pro migraci a rozvoj .
Eskalace rétoriky a izolace. Sa'arův krok vůči Kallasové odráží širší trend izraelské diplomacie, která přerušuje kanály s mezinárodními orgány a představiteli, jež vnímá jako nepřátelské. Kallasová dříve zastávala dvojí postoj – odsuzovala Hamás a podporovala izraelské právo na sebeobranu, ale zároveň kritizovala izraelské počínání v Gaze . Výrok o apartheidu však pro Sa'ara překročil pomyslnou hranici, přičemž své rozhodnutí rámcoval jako nutnou reakci na to, co vnímá jako ztrátu nestrannosti Kallasové .
Výroky poprvé zveřejnil server Euractiv 12. června 2026 a následně je potvrdila řada dalších médií . Podle těchto zpráv:
Sa'ar toto údajné přirovnání označil za „krevní pomluvu“ – termín historicky užívaný pro falešná a zlovolná obvinění proti Židům – a prohlásil, že jde o nepřijatelné překroucení izraelských činů .
Tato roztržka je nejnovějším konfliktním bodem v trvalém zhoršování vztahů mezi EU a Izraelem v uplynulém roce, které je poháněno několika souběžnými faktory:
Sankce vůči izraelským ministrům. EU je hluboce rozdělena v otázce sankcí proti pravicovým izraelským politikům. V září 2025 navrhla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová sankce proti „extremistickým ministrům a násilnickým osadníkům“ . Členským státům EU se však naposledy 15. června 2026 nepodařilo dosáhnout konsenzu ohledně uvalení sankcí na ministra národní bezpečnosti Itamara Ben-Gvira, přičemž Kallasová sama uznala, že „nebylo dosaženo shody“ .
Zablokovaná obchodní opatření. V říjnu 2025 Evropská komise formálně navrhla pozastavení preferenčního celního zacházení pro více než třetinu izraelského zboží vyváženého do EU v rámci asociační dohody . Toto opatření však uvízlo na mrtvém bodě: členské státy o něm dosud nehlasovaly a EU čelila v říjnu 2025 kritice za pozastavení tlaku na sankce v souvislosti s americkým úsilím o příměří .
Přerušení vztahů Izraele s agenturami OSN. V lednu 2026 Izrael oznámil, že přerušuje vztahy se sedmi agenturami OSN a souvisejícími mezinárodními orgány, které obvinil z protiizraelské zaujatosti . Tento krok následoval po izraelské legislativě z let 2024–2025, která fakticky zakázala činnost agentury UNRWA na jeho území . V lednu 2026 Izrael rovněž přerušil vztahy s UN Alliance of Civilizations, UN Energy a Globálním fórem pro migraci a rozvoj .
Eskalace rétoriky a izolace. Sa'arův krok vůči Kallasové odráží širší trend izraelské diplomacie, která přerušuje kanály s mezinárodními orgány a představiteli, jež vnímá jako nepřátelské. Kallasová dříve zastávala dvojí postoj – odsuzovala Hamás a podporovala izraelské právo na sebeobranu, ale zároveň kritizovala izraelské počínání v Gaze . Výrok o apartheidu však pro Sa'ara překročil pomyslnou hranici, přičemž své rozhodnutí rámcoval jako nutnou reakci na to, co vnímá jako ztrátu nestrannosti Kallasové .