Ukrajinské odhady uváděly ještě nižší číslo, zhruba 8,7 milionu barelů denně, což by znamenalo meziroční pokles přibližně o 5 % . Rozdíl mezi jednotlivými údaji odráží odlišné metodiky a zdroje dat, společný trend je však zřejmý: ruská produkce zaostává za původními plány Moskvy.

Ruské ministerstvo hospodářství ještě v květnu počítalo pro rok 2026 s těžbou kolem 10,26 milionu barelů denně. Tento základní scénář nyní působí stále méně realisticky .

IEA v červnu snížila výhled ruské dodávky ropy pro letošní rok o 200 000 barelů denně na 8,95 milionu barelů denně. Agentura přímo odkázala na „pokračující útoky na ropnou infrastrukturu“ a uvedla, že Ukrajina začala zasahovat i vzdálenější těžební oblasti . Podle IEA se ruská těžba jen v dubnu propadla přibližně o 460 000 barelů denně .

Rafinerie přišly o rezervní kapacitu

Nejviditelnější dopad se projevil ve zpracování ropy. Rafinerie byly dlouho schopné část výpadků kompenzovat přesunem výroby do nepoškozených provozů. Díky tomu se celkový pokles ruského zpracování po většinu roku 2025 držel zhruba na 3 % . Tento bezpečnostní polštář se však pod tlakem pokračujících útoků vyčerpal.

Volgogradská rafinerie, jedna z největších v zemi s roční kapacitou přibližně 13 milionů tun, zastavila zpracování po útoku z 11. února. Požár poškodil klíčovou jednotku atmosférické destilace, která představuje asi 40 % kapacity závodu .

V květnu byla po útocích zcela mimo provoz rafinerie KINEF s kapacitou 20 milionů tun ročně. Krátce nato se terčem stala také rafinerie NORSI, která dokáže ročně zpracovat 17 milionů tun . V červnu byl zasažen i moskevský závod s projektovanou kapacitou kolem 12 milionů tun ropy ročně; podle dostupných zpráv došlo k poškození hlavní zpracovatelské jednotky .

IEA už v říjnu 2025 varovala, že dopad dronových útoků udrží ruské zpracování pod tlakem nejméně do poloviny roku 2026 . Její odhad se naplnil: zpracovatelské sazby zůstaly pod hranicí 5 milionů barelů denně, což je nejnižší úroveň od prvních měsíců plnohodnotné invaze .

Ukrajina podle dostupných údajů v roce 2026 zdvojnásobila počet napadených rafinerií ve srovnání s předchozím obdobím . Pro Moskvu je stále obtížnější spoléhat na to, že výpadek jednoho závodu vyrovná jiný provoz. Útoky tak vytvářejí řetězový efekt: méně zpracovatelské kapacity znamená více surové ropy v zásobnících, větší tlak na logistiku a nakonec i nutnost omezovat těžbu.

Vývozní strategie se rychle mění

Útoky přiměly Rusko několikrát během krátké doby změnit přístup k vývozu. V březnu jediná série zásahů dočasně vyřadila podle odhadů z provozu přibližně 40 % ruské kapacity pro vývoz ropy. Zastavilo se nakládání v důležitých baltských přístavech Primorsk a Usť-Luga a narušeny byly také dodávky přes černomořský Novorossijsk .

V dubnu se po opravách část kapacity obnovila, poškození však stále připravovalo Rusko zhruba o 20 % kapacity pro vývoz paliv . Zbývající zařízení byla přetížená a zásobníky se podle průmyslových zdrojů rychle plnily .

Vznikl tak zdánlivý paradox. Přestože útoky omezovaly rafinerie, námořní vývoz ruské surové ropy vzrostl na nejvyšší úroveň od začátku války. Když domácí závody nedokážou zpracovat obvyklé množství ropy, Moskvě nezbývá než více suroviny prodat v zahraničí. Průměrný námořní vývoz od začátku roku dosáhl 3,46 milionu barelů denně, přibližně o 120 000 barelů více než v roce 2025 .

Tento trend však nevydržel. Na začátku června Rusko připravovalo snížení vývozu surové ropy ze západních přístavů na 1,7 milionu barelů denně, oproti 2,5 milionu v květnu. Více barelů mělo zamířit na domácí trh, kde rostl nedostatek paliv .

IEA uvedla, že celkový ruský vývoz ropy a ropných produktů zůstal v květnu přibližně na 7,4 milionu barelů denně, jeho struktura je ale stále křehčí a méně vyvážená . Rusko tak sice nemuselo z trhu úplně zmizet, jeho schopnost spolehlivě dodávat jednotlivé druhy produktů se však zhoršuje.

Nedostatek paliv se promítá do domácí ekonomiky

Pro běžné odběratele se problém projevil nejprve ve velkoobchodních cenách benzinu. Ty v únoru prudce vzrostly poté, co útoky zastavily výrobu ve volgogradské a uchtské rafinerii .

S blížící se letní sezonou se nedostatek paliv rozšířil do dalších oblastí. Zvlášť silně zasáhl černomořský region a Ruskem anektovaný Krym . Výpadky rafinerií a narušená logistika zde omezily dostupnost benzinu právě v době očekávaného růstu poptávky.

Kreml se v lednu pokusil situaci stabilizovat obnovením vývozu benzinu, protože počet útoků tehdy dočasně klesl. S obnovením intenzivní kampaně však tento krok rychle obrátil a přednost dostal domácí trh .

Na širší hospodářské dopady upozornilo také moskevské Centrum pro makroekonomickou analýzu a krátkodobé prognózy, think tank napojený na Kreml. Podle něj může ekonomický růst zpomalit výrazně více, než předpokládají oficiální prognózy, pokud bude poškozování energetické infrastruktury pokračovat .

Globální trh čelí souběhu několika šoků

Ruský výpadek přichází ve chvíli, kdy je světová nabídka ropy zasažena ještě větším problémem. Červnový výhled IEA počítá s poklesem globální nabídky v roce 2026 o 3,9 milionu barelů denně na přibližně 102,4 milionu barelů denně. Současně má globální poptávka klesnout o 1,1 milionu barelů denně .

Šlo o největší výhled narušení dodávek v historii agentury. IEA během několika měsíců přešla od očekávání růstu nabídky k předpovědi výrazného poklesu . Nižší poptávka přitom automaticky neznamená klidnější trh: pokud nabídka klesá rychleji a rafinerie mají problém dodávat konkrétní paliva, může se zvýšit tlak na ceny a na dostupnost ropných produktů.

Hlavním zdrojem globálního šoku je samostatná krize v oblasti Perského zálivu. Americký Úřad pro energetické informace (EIA) odhadl, že Irák, Saúdská Arábie, Kuvajt, Spojené arabské emiráty, Katar a Bahrajn v dubnu společně odstavily 10,5 milionu barelů denně těžby. Obnova toků přes Hormuzský průliv měla probíhat jen postupně .

Rusko tedy ztrácí část své vlastní pružnosti právě v době, kdy ji světový trh potřebuje. Jeho produkce neklesá ve vakuu: ruské výpadky se vrství na rozsáhlé omezení dodávek z Blízkého východu a na problémy s přepravou i rafinací.

Co z toho plyne

Dronová kampaň zatím Rusko z globálního ropného trhu nevyřadila. Změnila ale způsob, jakým na něm působí. Moskva musí více řešit, kam surovou ropu poslat, které rafinerie dokážou pokračovat v provozu a jak zajistit paliva pro domácí trh.

Největší změnou je kumulace škod. Jednotlivý zásah může být opravitelný, série útoků na několik částí řetězce současně však omezuje možnosti, jak výpadky obcházet. Pokud bude tempo poškozování dál převyšovat rychlost oprav, ruský ropný průmysl zůstane méně spolehlivý, dražší na provoz a citlivější na další útoky i výkyvy na světovém trhu.

Ukrajinské odhady uváděly ještě nižší číslo, zhruba 8,7 milionu barelů denně, což by znamenalo meziroční pokles přibližně o 5 % . Rozdíl mezi jednotlivými údaji odráží odlišné metodiky a zdroje dat, společný trend je však zřejmý: ruská produkce zaostává za původními plány Moskvy.

Ruské ministerstvo hospodářství ještě v květnu počítalo pro rok 2026 s těžbou kolem 10,26 milionu barelů denně. Tento základní scénář nyní působí stále méně realisticky .

IEA v červnu snížila výhled ruské dodávky ropy pro letošní rok o 200 000 barelů denně na 8,95 milionu barelů denně. Agentura přímo odkázala na „pokračující útoky na ropnou infrastrukturu“ a uvedla, že Ukrajina začala zasahovat i vzdálenější těžební oblasti . Podle IEA se ruská těžba jen v dubnu propadla přibližně o 460 000 barelů denně .

Rafinerie přišly o rezervní kapacitu

Nejviditelnější dopad se projevil ve zpracování ropy. Rafinerie byly dlouho schopné část výpadků kompenzovat přesunem výroby do nepoškozených provozů. Díky tomu se celkový pokles ruského zpracování po většinu roku 2025 držel zhruba na 3 % . Tento bezpečnostní polštář se však pod tlakem pokračujících útoků vyčerpal.

Volgogradská rafinerie, jedna z největších v zemi s roční kapacitou přibližně 13 milionů tun, zastavila zpracování po útoku z 11. února. Požár poškodil klíčovou jednotku atmosférické destilace, která představuje asi 40 % kapacity závodu .

V květnu byla po útocích zcela mimo provoz rafinerie KINEF s kapacitou 20 milionů tun ročně. Krátce nato se terčem stala také rafinerie NORSI, která dokáže ročně zpracovat 17 milionů tun . V červnu byl zasažen i moskevský závod s projektovanou kapacitou kolem 12 milionů tun ropy ročně; podle dostupných zpráv došlo k poškození hlavní zpracovatelské jednotky .

IEA už v říjnu 2025 varovala, že dopad dronových útoků udrží ruské zpracování pod tlakem nejméně do poloviny roku 2026 . Její odhad se naplnil: zpracovatelské sazby zůstaly pod hranicí 5 milionů barelů denně, což je nejnižší úroveň od prvních měsíců plnohodnotné invaze .

Ukrajina podle dostupných údajů v roce 2026 zdvojnásobila počet napadených rafinerií ve srovnání s předchozím obdobím . Pro Moskvu je stále obtížnější spoléhat na to, že výpadek jednoho závodu vyrovná jiný provoz. Útoky tak vytvářejí řetězový efekt: méně zpracovatelské kapacity znamená více surové ropy v zásobnících, větší tlak na logistiku a nakonec i nutnost omezovat těžbu.

Vývozní strategie se rychle mění

Útoky přiměly Rusko několikrát během krátké doby změnit přístup k vývozu. V březnu jediná série zásahů dočasně vyřadila podle odhadů z provozu přibližně 40 % ruské kapacity pro vývoz ropy. Zastavilo se nakládání v důležitých baltských přístavech Primorsk a Usť-Luga a narušeny byly také dodávky přes černomořský Novorossijsk .

V dubnu se po opravách část kapacity obnovila, poškození však stále připravovalo Rusko zhruba o 20 % kapacity pro vývoz paliv . Zbývající zařízení byla přetížená a zásobníky se podle průmyslových zdrojů rychle plnily .

Vznikl tak zdánlivý paradox. Přestože útoky omezovaly rafinerie, námořní vývoz ruské surové ropy vzrostl na nejvyšší úroveň od začátku války. Když domácí závody nedokážou zpracovat obvyklé množství ropy, Moskvě nezbývá než více suroviny prodat v zahraničí. Průměrný námořní vývoz od začátku roku dosáhl 3,46 milionu barelů denně, přibližně o 120 000 barelů více než v roce 2025 .

Tento trend však nevydržel. Na začátku června Rusko připravovalo snížení vývozu surové ropy ze západních přístavů na 1,7 milionu barelů denně, oproti 2,5 milionu v květnu. Více barelů mělo zamířit na domácí trh, kde rostl nedostatek paliv .

IEA uvedla, že celkový ruský vývoz ropy a ropných produktů zůstal v květnu přibližně na 7,4 milionu barelů denně, jeho struktura je ale stále křehčí a méně vyvážená . Rusko tak sice nemuselo z trhu úplně zmizet, jeho schopnost spolehlivě dodávat jednotlivé druhy produktů se však zhoršuje.

Nedostatek paliv se promítá do domácí ekonomiky

Pro běžné odběratele se problém projevil nejprve ve velkoobchodních cenách benzinu. Ty v únoru prudce vzrostly poté, co útoky zastavily výrobu ve volgogradské a uchtské rafinerii .

S blížící se letní sezonou se nedostatek paliv rozšířil do dalších oblastí. Zvlášť silně zasáhl černomořský region a Ruskem anektovaný Krym . Výpadky rafinerií a narušená logistika zde omezily dostupnost benzinu právě v době očekávaného růstu poptávky.

Kreml se v lednu pokusil situaci stabilizovat obnovením vývozu benzinu, protože počet útoků tehdy dočasně klesl. S obnovením intenzivní kampaně však tento krok rychle obrátil a přednost dostal domácí trh .

Na širší hospodářské dopady upozornilo také moskevské Centrum pro makroekonomickou analýzu a krátkodobé prognózy, think tank napojený na Kreml. Podle něj může ekonomický růst zpomalit výrazně více, než předpokládají oficiální prognózy, pokud bude poškozování energetické infrastruktury pokračovat .

Globální trh čelí souběhu několika šoků

Ruský výpadek přichází ve chvíli, kdy je světová nabídka ropy zasažena ještě větším problémem. Červnový výhled IEA počítá s poklesem globální nabídky v roce 2026 o 3,9 milionu barelů denně na přibližně 102,4 milionu barelů denně. Současně má globální poptávka klesnout o 1,1 milionu barelů denně .

Šlo o největší výhled narušení dodávek v historii agentury. IEA během několika měsíců přešla od očekávání růstu nabídky k předpovědi výrazného poklesu . Nižší poptávka přitom automaticky neznamená klidnější trh: pokud nabídka klesá rychleji a rafinerie mají problém dodávat konkrétní paliva, může se zvýšit tlak na ceny a na dostupnost ropných produktů.

Hlavním zdrojem globálního šoku je samostatná krize v oblasti Perského zálivu. Americký Úřad pro energetické informace (EIA) odhadl, že Irák, Saúdská Arábie, Kuvajt, Spojené arabské emiráty, Katar a Bahrajn v dubnu společně odstavily 10,5 milionu barelů denně těžby. Obnova toků přes Hormuzský průliv měla probíhat jen postupně .

Rusko tedy ztrácí část své vlastní pružnosti právě v době, kdy ji světový trh potřebuje. Jeho produkce neklesá ve vakuu: ruské výpadky se vrství na rozsáhlé omezení dodávek z Blízkého východu a na problémy s přepravou i rafinací.

Co z toho plyne

Dronová kampaň zatím Rusko z globálního ropného trhu nevyřadila. Změnila ale způsob, jakým na něm působí. Moskva musí více řešit, kam surovou ropu poslat, které rafinerie dokážou pokračovat v provozu a jak zajistit paliva pro domácí trh.

Největší změnou je kumulace škod. Jednotlivý zásah může být opravitelný, série útoků na několik částí řetězce současně však omezuje možnosti, jak výpadky obcházet. Pokud bude tempo poškozování dál převyšovat rychlost oprav, ruský ropný průmysl zůstane méně spolehlivý, dražší na provoz a citlivější na další útoky i výkyvy na světovém trhu.