Velitel izraelského letectva, generálmajor Omer Tishler, později v dopise svému personálu potvrdil, že byl připraven "rozsáhlý úder", který byl zrušen "pouhou hodinu před odletem k náletu" . Toto odhalení ukázalo, jak blízko byl region mnohem širší válce.
Konečný rozkaz k přerušení vydal premiér Benjamin Netanjahu. Katalyzátorem byl prezident Donald Trump, který na své síti Truth Social napsal, že údery musí přestat, s odvoláním na pokrok v jaderných rozhovorech s Íránem . Trump izraelské televizi Channel 12 řekl, že Washington byl o operaci informován až na poslední chvíli a že se mu "podařilo omezit její rozsah" .
Dle listu The New York Times byl Izrael nucen ustoupit kvůli Trumpovu tlaku na dodržování příměří a aby nedošlo k ohrožení křehkých jednání mezi USA a Íránem . Volba, před kterou Netanjahu stál, byla krutá: buď zastavit eskalaci, nebo pokračovat bez americké podpory .
Ještě předtím, než byla rozsáhlá operace odvolána, provedl Izrael dříve téhož rána dvě vlny úderů v reakci na íránské rakety vypálené předchozí noc .
První vlna: Izrael zasáhl systémy protivzdušné obrany, raketomety a vojenskou infrastrukturu napříč středním a západním Íránem. Zasaženy byly cíle v oblastech Isfahánu, Kermánšáhu, Karadže, Tabrízu a v blízkosti letiště Mehrábád . Jedním z cílů v Isfahánu bylo i zařízení na výrobu bezpilotních letounů .
Druhá vlna: V rámci významné eskalace Izrael udeřil na petrochemický komplex Mahšahr v jihozápadním Íránu. Šlo o první zásah energetické infrastruktury od dubnového příměří .
Celkem bylo zasaženo přibližně 15 vojenských objektů ve městech jako Teherán, Isfahán, Tabríz, Karadž a Kermánšáh . Íránská státní média informovala o nejméně 15 zraněných .
Během několika hodin od výměny úderů vyhlásily obě strany zastavení palby – ačkoli každá varovala, že tato pauza je podmínečná.
Vyhrocení situace z 8. června hrozilo zhroucením probíhajících mírových jednání mezi USA a Íránem, ale místo toho, jak se zdálo, diplomacii urychlilo .
Trump vyzval obě strany, aby "okamžitě přestaly střílet", a trval na tom, že USA dělají pokroky v dohodě . Již 12.–13. června pákistánský premiér prohlásil, že dohoda o ukončení války je blíže než "kdykoli předtím" . 14. června Trump a Írán oznámili dohodu o ukončení války a znovuotevření Hormuzského průlivu, přičemž formální podpis se očekával 19. června ve Švýcarsku .
USA a Írán podepsaly rámcovou dohodu o příměří 15. června, ačkoli hlavní sporné body – íránský jaderný program, úlevy od sankcí a Hormuzský průliv – byly ponechány na další jednání . Do 16. června Írán naznačil, že jednání o jeho jaderném programu pravděpodobně začnou koncem téhož týdne, a Trump uvedl, že Hormuzský průliv bude "zcela otevřen", jakmile bude dohoda uzavřena .
Je pozoruhodné, že Izrael nebyl stranou vznikajícího americko-íránského memoranda o porozumění .
Zrušený úder z 8. června odhalil jak mimořádně napjatou povahu konfliktu, tak rozhodující roli Washingtonu při brzdění svého nejbližšího spojence – a současně urychlil separátní mírovou cestu, která nechala Jeruzalém stranou.
Velitel izraelského letectva, generálmajor Omer Tishler, později v dopise svému personálu potvrdil, že byl připraven "rozsáhlý úder", který byl zrušen "pouhou hodinu před odletem k náletu" . Toto odhalení ukázalo, jak blízko byl region mnohem širší válce.
Konečný rozkaz k přerušení vydal premiér Benjamin Netanjahu. Katalyzátorem byl prezident Donald Trump, který na své síti Truth Social napsal, že údery musí přestat, s odvoláním na pokrok v jaderných rozhovorech s Íránem . Trump izraelské televizi Channel 12 řekl, že Washington byl o operaci informován až na poslední chvíli a že se mu "podařilo omezit její rozsah" .
Dle listu The New York Times byl Izrael nucen ustoupit kvůli Trumpovu tlaku na dodržování příměří a aby nedošlo k ohrožení křehkých jednání mezi USA a Íránem . Volba, před kterou Netanjahu stál, byla krutá: buď zastavit eskalaci, nebo pokračovat bez americké podpory .
Ještě předtím, než byla rozsáhlá operace odvolána, provedl Izrael dříve téhož rána dvě vlny úderů v reakci na íránské rakety vypálené předchozí noc .
První vlna: Izrael zasáhl systémy protivzdušné obrany, raketomety a vojenskou infrastrukturu napříč středním a západním Íránem. Zasaženy byly cíle v oblastech Isfahánu, Kermánšáhu, Karadže, Tabrízu a v blízkosti letiště Mehrábád . Jedním z cílů v Isfahánu bylo i zařízení na výrobu bezpilotních letounů .
Druhá vlna: V rámci významné eskalace Izrael udeřil na petrochemický komplex Mahšahr v jihozápadním Íránu. Šlo o první zásah energetické infrastruktury od dubnového příměří .
Celkem bylo zasaženo přibližně 15 vojenských objektů ve městech jako Teherán, Isfahán, Tabríz, Karadž a Kermánšáh . Íránská státní média informovala o nejméně 15 zraněných .
Během několika hodin od výměny úderů vyhlásily obě strany zastavení palby – ačkoli každá varovala, že tato pauza je podmínečná.
Vyhrocení situace z 8. června hrozilo zhroucením probíhajících mírových jednání mezi USA a Íránem, ale místo toho, jak se zdálo, diplomacii urychlilo .
Trump vyzval obě strany, aby "okamžitě přestaly střílet", a trval na tom, že USA dělají pokroky v dohodě . Již 12.–13. června pákistánský premiér prohlásil, že dohoda o ukončení války je blíže než "kdykoli předtím" . 14. června Trump a Írán oznámili dohodu o ukončení války a znovuotevření Hormuzského průlivu, přičemž formální podpis se očekával 19. června ve Švýcarsku .
USA a Írán podepsaly rámcovou dohodu o příměří 15. června, ačkoli hlavní sporné body – íránský jaderný program, úlevy od sankcí a Hormuzský průliv – byly ponechány na další jednání . Do 16. června Írán naznačil, že jednání o jeho jaderném programu pravděpodobně začnou koncem téhož týdne, a Trump uvedl, že Hormuzský průliv bude "zcela otevřen", jakmile bude dohoda uzavřena .
Je pozoruhodné, že Izrael nebyl stranou vznikajícího americko-íránského memoranda o porozumění .
Zrušený úder z 8. června odhalil jak mimořádně napjatou povahu konfliktu, tak rozhodující roli Washingtonu při brzdění svého nejbližšího spojence – a současně urychlil separátní mírovou cestu, která nechala Jeruzalém stranou.