„Moje máma tu nemohla být kvůli problémům s vízem,“ řekl Vozinha novinářům po zápase . Problém nebyl jen v zamítnutí, ale ve finanční bariéře, kterou rodina nedokázala překonat. V lednu 2026 americká vláda zavedla pro občany Kapverd požadavek složit refundovatelnou kauci až do výše 15 000 dolarů (přibližně 350 000 Kč) nad rámec standardního vízového poplatku, což jeho matce znemožnilo dokončit svou žádost . „Moje máma tu také nemohla být kvůli problémům s vízem a penězům, které jsme za něj museli zaplatit. Nepodařilo se nám to,“ vysvětlil . Během několika hodin po zápase jeho počet sledujících na Instagramu raketově vzrostl ze zhruba 50 000 na více než 2 miliony, což odráželo globální vlnu sympatií .

Širší krize: od rozhodčích po celé fanouškovské základny

Vozinhův příběh není ojedinělým případem, ale lidskou tváří systémového selhání. Problémy sahají daleko za hranice jedné rodiny a ovlivnily i samotnou organizaci turnaje.

• Rozhodčím odepřen vstup: Somálský rozhodčí Omar Abdulkadir Artan byl fyzicky odmítnut na americkém letišti, přestože měl oficiální nominaci k řízení zápasů šampionátu . Člen realizačního týmu Iráku byl rovněž odepřen vstup, což tým oslabilo .
• Bariéra cestovních zákazů: Cestovní zákaz z Trumpovy éry, který se dotýká 39 zemí – včetně účastníků MS Haiti, Íránu, Pobřeží slonoviny a Senegalu – zabránil většině běžných občanů získat víza k návštěvě zápasů, přestože sportovci a nezbytný personál dostali úzké výjimky .
• Fanoušci za zamčenými dveřmi: Íránští fanoušci byli zcela vyloučeni poté, co exekutivní příkaz zastavil schvalování víz pro země označené jako „státní sponzoři terorismu“ . Senegalské fanoušky postihla vlna hromadných zamítnutí a mnozí museli fandit od obrazovek doma . Dokonce i fanoušci z Maroka, na které se plošný zákaz nevztahuje, čelili rozsáhlým zamítnutím víz, i když měli platné, zakoupené vstupenky .
• Čekací hra byla prohraná předem: Krize nepřišla jako blesk z čistého nebe. Už v dubnu 2024 kritici varovali, že čekací lhůty na pohovor o americké vízum přesahují 800 dní ve dvou mexických městech a 685 dní v Bogotě v Kolumbii, což pro mnohé fanoušky prakticky zabouchlo dveře dřív, než se vůbec mohli pokusit vycestovat .

Obrana Gianniho Infantina: „Buďte v klidu a v pohodě“

Rozsah vyloučení vyvolal otázky pro prezidenta FIFA Gianniho Infantina na jeho předturnajové tiskové konferenci v Mexico City. Jeho odpověď se od té doby stala jedním z neuralgických bodů celé události.

Infantino plošně bagatelizoval závažnost problémů. „To, co se stalo rozhodčímu ze Somálska, je nešťastné, ale nemůžeme mít všechno pod kontrolou,“ řekl. „Někdy je prostě potřeba být v klidu“ . Zašel ještě dál a kritikům vzkázal, že někdy je lepší být „v klidu a v pohodě“ (chill and relax) ohledně celého problému .

Ve snaze přenést odpovědnost Infantino prohlásil, že FIFA nemůže hostitelské vládě diktovat, koho pustí do země, a prezentoval organizaci jako pouhý sportovní orgán, který musí respektovat svrchovaná imigrační rozhodnutí . „Nejsme králové světa,“ řekl .

Když byl dotázán, zda lituje udělení pořadatelských práv Spojeným státům za těchto podmínek, byl Infantino nekompromisní. „Ničeho nelituji,“ odpověděl. „Znám svět organizování akcí velmi dobře a problémy jsou samozřejmě všude… Vždy děláme, co je v našich silách“ .

Tento postoj sklidil ostrou kritiku od lidskoprávních organizací, fanoušků i médií, zejména proto, že FIFA zároveň čelila kontrole ze strany OSN kvůli obavám o lidská práva v souvislosti s imigrací . Rétorika organizace o sjednocování světa se dostala do přímého střetu se záběry brečícího hráče, jehož matka si nemohla dovolit vstoupit do hostitelské země, a rozhodčího, kterému bylo fyzicky zabráněno ve výkonu jeho práce.

„Moje máma tu nemohla být kvůli problémům s vízem,“ řekl Vozinha novinářům po zápase . Problém nebyl jen v zamítnutí, ale ve finanční bariéře, kterou rodina nedokázala překonat. V lednu 2026 americká vláda zavedla pro občany Kapverd požadavek složit refundovatelnou kauci až do výše 15 000 dolarů (přibližně 350 000 Kč) nad rámec standardního vízového poplatku, což jeho matce znemožnilo dokončit svou žádost . „Moje máma tu také nemohla být kvůli problémům s vízem a penězům, které jsme za něj museli zaplatit. Nepodařilo se nám to,“ vysvětlil . Během několika hodin po zápase jeho počet sledujících na Instagramu raketově vzrostl ze zhruba 50 000 na více než 2 miliony, což odráželo globální vlnu sympatií .

Širší krize: od rozhodčích po celé fanouškovské základny

Vozinhův příběh není ojedinělým případem, ale lidskou tváří systémového selhání. Problémy sahají daleko za hranice jedné rodiny a ovlivnily i samotnou organizaci turnaje.

• Rozhodčím odepřen vstup: Somálský rozhodčí Omar Abdulkadir Artan byl fyzicky odmítnut na americkém letišti, přestože měl oficiální nominaci k řízení zápasů šampionátu . Člen realizačního týmu Iráku byl rovněž odepřen vstup, což tým oslabilo .
• Bariéra cestovních zákazů: Cestovní zákaz z Trumpovy éry, který se dotýká 39 zemí – včetně účastníků MS Haiti, Íránu, Pobřeží slonoviny a Senegalu – zabránil většině běžných občanů získat víza k návštěvě zápasů, přestože sportovci a nezbytný personál dostali úzké výjimky .
• Fanoušci za zamčenými dveřmi: Íránští fanoušci byli zcela vyloučeni poté, co exekutivní příkaz zastavil schvalování víz pro země označené jako „státní sponzoři terorismu“ . Senegalské fanoušky postihla vlna hromadných zamítnutí a mnozí museli fandit od obrazovek doma . Dokonce i fanoušci z Maroka, na které se plošný zákaz nevztahuje, čelili rozsáhlým zamítnutím víz, i když měli platné, zakoupené vstupenky .
• Čekací hra byla prohraná předem: Krize nepřišla jako blesk z čistého nebe. Už v dubnu 2024 kritici varovali, že čekací lhůty na pohovor o americké vízum přesahují 800 dní ve dvou mexických městech a 685 dní v Bogotě v Kolumbii, což pro mnohé fanoušky prakticky zabouchlo dveře dřív, než se vůbec mohli pokusit vycestovat .

Obrana Gianniho Infantina: „Buďte v klidu a v pohodě“

Rozsah vyloučení vyvolal otázky pro prezidenta FIFA Gianniho Infantina na jeho předturnajové tiskové konferenci v Mexico City. Jeho odpověď se od té doby stala jedním z neuralgických bodů celé události.

Infantino plošně bagatelizoval závažnost problémů. „To, co se stalo rozhodčímu ze Somálska, je nešťastné, ale nemůžeme mít všechno pod kontrolou,“ řekl. „Někdy je prostě potřeba být v klidu“ . Zašel ještě dál a kritikům vzkázal, že někdy je lepší být „v klidu a v pohodě“ (chill and relax) ohledně celého problému .

Ve snaze přenést odpovědnost Infantino prohlásil, že FIFA nemůže hostitelské vládě diktovat, koho pustí do země, a prezentoval organizaci jako pouhý sportovní orgán, který musí respektovat svrchovaná imigrační rozhodnutí . „Nejsme králové světa,“ řekl .

Když byl dotázán, zda lituje udělení pořadatelských práv Spojeným státům za těchto podmínek, byl Infantino nekompromisní. „Ničeho nelituji,“ odpověděl. „Znám svět organizování akcí velmi dobře a problémy jsou samozřejmě všude… Vždy děláme, co je v našich silách“ .

Tento postoj sklidil ostrou kritiku od lidskoprávních organizací, fanoušků i médií, zejména proto, že FIFA zároveň čelila kontrole ze strany OSN kvůli obavám o lidská práva v souvislosti s imigrací . Rétorika organizace o sjednocování světa se dostala do přímého střetu se záběry brečícího hráče, jehož matka si nemohla dovolit vstoupit do hostitelské země, a rozhodčího, kterému bylo fyzicky zabráněno ve výkonu jeho práce.