Evropa je připravena otevřít Hormuz: Macron oznámil nasazení námořní mise po americko-íránské mírové dohodě

Samotné operační jádro se opírá o robustní vojenské prostředky:

• Britský torpédoborec HMS Dragon (Typ 45) je již předem umístěn v oblasti .
• Francie přesunula svou údernou skupinu s jadernou letadlovou lodí Charles de Gaulle Suezským průplavem do Rudého moře .
• Velká Británie poskytla stíhačky Typhoon pro vzdušné hlídkování, autonomní systémy pro hledání min a technologii proti dronům .
• Itálie přispěla minolovkami a své zapojení potvrdila i řada dalších zemí .

Klíčové úkoly mise – odminování, eskorta obchodních plavidel, vzdušný dohled a ochrana komerční lodní dopravy – jsou Brity i Francouzi označovány za „přísně obranné“ a „zcela mírové“ .

Mírová dohoda jako spouštěč

Operace byla od počátku koncipována jako nezávislá na válčících stranách (USA a Írán) a může být spuštěna pouze po dosažení stabilního příměří . To se zdálo být naplněno 14. června, kdy americký prezident Donald Trump potvrdil „trvalou dohodu“ s Íránem, což následně potvrdil i íránský náměstek ministra Kazem Gharibabadi .

Součástí dohody, kterou uvítalo i libanonské hnutí Hizballáh, je příměří na všech frontách a okamžité obnovení provozu v Hormuzském průlivu .

Co brání okamžité akci?

I když jsou síly v pohotovosti, mise čelí několika vážným překážkám:

• Nejistý postoj Íránu: To je zásadní otazník. Teherán nikdy výslovně nepřijal myšlenku mezinárodní námořní operace ve svých strategických vodách. Není jisté, zda by do průlivu vpustil válečné lodě západních zemí, byť v obranné roli .
• Realita příměří: Vyhlášení trvalého míru je jedna věc, praktické ověření a dodržování podmínek na místě druhá. Mise může plně fungovat jen při stabilním klidu zbraní .
• Rozsah zaminování: Během konfliktu byl průliv hustě zaminován. Rozsah odminovacích prací je enormní a vyžádá si čas .