Rozkol v Euroskupině: Jak spor o „energetickou únikovou klauzuli“ rozdělil EU uprostřed nové krize

Konkrétní parametry návrhu:

• Roční strop 0,3 % HDP (nebo kumulativně 0,6 % za období 2026–2028) může být vynaložen na fotovoltaiku, tepelná čerpadla, elektromobilitu a podobné projekty, aniž by to ovlivnilo hodnocení veřejných financí dané země .
• Celkový strop flexibility zůstává nezměněn na 1,5 % HDP; výdaje na energetiku by se tedy čerpaly v rámci této již existující obálky. To znamená, že pokud by země využila maximální flexibility na obranu, na energetiku by jí už žádný prostor nezbyl .

Role Portugalska: první aktivace a okamžitý test

Portugalsko se stalo první zemí, která o rozšíření únikové klauzule pro energetické účely požádala. Dne 6. června 2026 Evropská komise formálně doporučila, aby Portugalsku bylo povoleno tento mechanismus využít . Portugalsko již dříve požádalo o půjčky z EU ve výši 5,8 miliardy eur v rámci programu SAFE (Security Action for Europe) na obranné zakázky .

Právě aktivace Portugalskem posloužila jako lakmusový papírek, který odhalil hlubší neshody mezi členskými státy ohledně směřování fiskální politiky EU.

Varování Evropské fiskální rady

Jen den před zasedáním Euroskupiny, 10. června 2026, vydala Evropská fiskální rada (EFB) – nezávislý rozpočtový hlídací pes EU – ostrou kritiku postupu Komise . Její předseda Pieter Hasekamp varoval slovy:

„Energetický šok je skutečný, ale vyžaduje transformaci, nikoli stimulaci.“

EFB ve svém stanovisku zdůraznila, že jakákoli podpora pro domácnosti a podniky musí být dočasná, cílená a kompenzovaná, nikoli zadními vrátky k trvalému uvolnění rozpočtové kázně. Rada varovala před opakováním chyb z let 2022–2023, kdy plošné fiskální stimuly po pandemii a energetické krizi zvýšily dluhy bez provedení strukturálních reforem . Podle EFB hrozí, že rozšíření obranné únikové klauzule na energetiku normalizuje trvalou fiskální benevolenci a podkope důvěryhodnost nových fiskálních pravidel .

Širší ekonomický a geopolitický kontext

Rozkol v Euroskupině se neodehrává ve vzduchoprázdnu, ale na pozadí mimořádně obtížné situace:

• Výhled Mezinárodního měnového fondu (MMF): MMF snížil prognózu růstu eurozóny pro rok 2026 na 0,9 % s odhadovanou inflací 2,8 %. Tento pesimistický výhled koresponduje s jarní prognózou Evropské komise, která počítá s prudkým zpomalením způsobeným energetickým šokem .
• Blokáda Hormuzského průlivu: Probíhající konflikt s Íránem paralyzoval klíčovou námořní trasu, kterou prochází pětina globálních dodávek ropy, což je přímou příčinou prudkého nárůstu cen energií v Evropě a hlavním důvodem, proč Komise s návrhem flexibility přišla .
• Měnová politika ECB: Evropská centrální banka v reakci na inflaci zpřísňuje měnovou politiku, čímž vytváří napětí mezi fiskálním uvolňováním a měnovou restrikcí.
• Vyjednávání o rozpočtu EU: Jednání o víceletém finančním rámci jsou naplánována na 18.–19. června 2026, což vytváří další tlak na rychlé vyřešení sporu o fiskální pravidla .

Shrnutí

Francie a Nizozemsko, obě země pod procedurou nadměrného deficitu, se postavily proti energetické únikové klauzuli z obav o fiskální disciplínu. Evropská fiskální rada varovala, že návrh riskuje opakování chyb z dob pandemických stimulů. Portugalsko bylo první zemí, která mechanismus aktivovala. Celý spor se odehrává uvnitř krizového trojúhelníku tvořeného blokádou Hormuzského průlivu, zvyšováním sazeb ECB a pesimistickým růstovým výhledem MMF ve výši 0,9 %, zatímco na obzoru se rýsují klíčová jednání o rozpočtu Evropské rady.