Technologická suverenita EU: Jak chce Evropa odstřihnout vypínač Washingtonu

Evropská unie se rozhodla, že už nechce, aby měl Washington v ruce pomyslný vypínač na její digitální infrastrukturu. Dne 3. června 2026 spustila Evropská komise svůj nejsilnější útok v rámci transatlantické technologické války, když představila rozsáhlý balíček, jehož cílem je získat zpět kontrolu nad polovodiči, cloud computingem, umělou inteligencí a softwarem.

Jen o osm dní později vystoupila výkonná místopředsedkyně Henna Virkkunen na Web Summitu v Riu de Janeiru, kde oznámila paralelní digitální partnerství mezi EU a Brazílií. Tím přivedla největší ekonomiku jižní polokoule do rostoucího bloku národů, které se spojují proti přílišné závislosti na amerických a čínských technologiích, jak ji vnímá Brusel.

Co přesně tedy čtyřdílný balíček pro suverenitu obsahuje, jak na něj reagují kritici a proč dohoda s Brazílií signalizuje širší geopolitické přeskupení?

Čtyři pilíře technologické suverenity

Evropský balíček technologické suverenity spočívá na dvou legislativních návrzích a dvou nelegislativních strategiích, které jsou navrženy tak, aby byly „vzájemně propojené a posilovaly se“ v celém technologickém hodnotovém řetězci.

1. Chips Act 2.0

Jedná se o pokračování prvního evropského aktu o čipech z roku 2023, který již zmobilizoval více než 52 miliard eur z veřejných a soukromých investic. Verze 2.0 na tomto základu staví snižováním byrokracie pro továrny na výrobu čipů a posilováním domácí výrobní kapacity s cílem zajistit „polovodičovou základnu pro evropské ambice v oblasti AI“. Komise se zaměřuje na špičkové čipové technologie a snaží se posílit jak nabídku, tak poptávku v celém evropském polovodičovém ekosystému.

2. Cloud and AI Development Act (CADA)

CADA je politicky nejtěžším pilířem celého balíčku. Zavádí právně závazný rámec pro posílení evropského cloudového průmyslu a umělé inteligence a zároveň přímo čelí dominanci amerických hyperscalerů.

Jeho nejkontroverznějším prvkem je celounijní rámec pro zajištění suverenity se čtyřmi úrovněmi. Úrovně tři a čtyři vyžadují, aby poskytovatel služby „nepodléhal kontrole třetí země nebo právnické osoby usazené ve třetí zemi“ – ustanovení, které okamžitě diskvalifikuje americké technologické firmy podléhající americkému zákonu CLOUD Act. To znamená, že společnosti jako Amazon Web Services, Microsoft Azure a Google Cloud by mohly být vyloučeny z citlivých zakázek ve veřejném sektoru, včetně obrany, justice, zdravotnictví, energetiky a financí.

Hnacím motorem je zde jednoznačně bezpečnost. Evropští politici se obávají, že Washington by mohl tlačit na americké cloudové korporace, aby vydaly evropská data nebo dokonce na dálku deaktivovaly služby – to, co jeden z úředníků popsal jako „vypínač“. Jako protiopatření si CADA klade ambiciózní cíl: alespoň ztrojnásobit kapacitu datových center v EU během pěti až sedmi let.

3. EU Open Source Strategy

Vedle těžkých infrastrukturních plánů zveřejnila Komise specializovanou strategii, která staví svobodný a open-source software (FOSS) jako klíčový pro dosažení technologické suverenity. Strategie tvrdí, že open source zvyšuje konkurenceschopnost „zrychlením inovací, snižováním nákladů na technologie“ a omezením závislosti na proprietárních dodavatelích.

4. Strategický plán pro kapacitu datových center

Původně v některých dokumentech popisovaný jako „Strategický plán pro posílení kapacity evropských datových center“, tento čtvrtý pilíř je operačním plánem za cílem ztrojnásobení kapacity z CADA. Jeho cílem je škálovat evropskou digitální infrastrukturu tak, aby citlivé AI úlohy a data občanů zůstaly v evropské jurisdikci.

Mezi dvěma mlýnskými kameny: „Diskriminace“ vs. „Příliš málo, příliš pozdě“

Balíček se ocitl v křížové palbě protichůdné kritiky.

Americké lobbistické skupiny okamžitě spustily poplach. CCIA Europe, jejímiž členy jsou největší americké technologické firmy, označila ustanovení CADA o cloudu a AI za „diskriminační“ a „protekcionistická“. Daniel Friedlaender z CCIA Europe argumentoval, že rámec je „v podstatě bianco šekem pro národní vlády, aby vyloučily důvěryhodné globální dodavatele z každého významného technologického národa mimo Unii.“ Americká nadace pro informační technologie a inovace (ITIF) zašla ještě dál s tvrzením, že skutečným problémem Evropy není závislost na amerických technologiích, ale „chabý růst produktivity poháněný technologiemi“ a že protekcionismus riskuje „prohloubení jejího digitálního deficitu.“

Z opačného směru tvrdí evropští centrističtí a levicoví europoslanci, že balíček nejde dostatečně daleko. Europoslankyně za Zelené/ESA Kim van Sparrentak uvedla, že plán „konečně uznává rozsah digitální závislosti Evropy, ale nakonec zaostává,“ a varovala, že bez přísných požadavků na „Vyrobeno v Evropě“ pro veřejné technologické výdaje se riskuje, že se z něj stane „evropská digitální Maginotova linie.“ Skupina Renew Europe to nazvala „krokem, když byl potřeba skok,“ a kritizovala pokračující roli, která je v balíčku pro americké technologické firmy ve většině evropské infrastruktury stále zamýšlena.

Analytici zpochybňují proveditelnost. Zpravodajský server Euronews vyjádřil hlavní dilema bez obalu: může se Evropa „znovu zapojit do mezinárodního technologického závodu“ bez amerických Big Tech firem, které se snaží omezit? CNBC a další poznamenávají, že skutečná technologická nezávislost zůstává spíše dlouhodobým cílem než okamžitou realitou, vzhledem k potřebnému objemu kapitálu a současné dominanci amerických poskytovatelů cloudových služeb.

Geopolitický tah: Brazílie a síť digitálních partnerství

Dne 11. června na Web Summitu v Riu Virkkunenová potvrdila, že Brazílie se stane pátým oficiálním digitálním partnerem EU a připojí se k Japonsku, Kanadě, Singapuru a Jižní Koreji v širší síti digitálních partnerství. Načasování a místo bylo záměrné – oznámení dohody z největšího technologického summitu v Americe podtrhlo poselství, že evropský tlak na suverenitu není izolacionistický, nýbrž založený na aliancích.

Partnerství spočívá na čtyřech pilířích:

• Správa dat: Navazuje na přelomová vzájemná rozhodnutí o odpovídající ochraně z dubna 2026, která uznala standardy ochrany dat na obou stranách za srovnatelné, čímž vznikla to, co Komise nazvala „největší oblastí volných a bezpečných datových toků na světě“.
• Umělá inteligence: Společná spolupráce na regulaci, správě a výzkumu AI, s konkrétní spoluprací na vysoce výkonných počítačích a kvantových technologiích.
• Kybernetická bezpečnost: Koordinovaná práce na kybernetické odolnosti, interoperabilitě digitálních identit a správě online platforem.
• Konektivita: Investice do digitální infrastruktury pro nedostatečně pokryté regiony, jako je Amazonie, a společná práce na technologiích 5G a 6G a odolnosti dodavatelského řetězce polovodičů.

Při rozhovoru s novináři na summitu Virkkunenová výslovně varovala před riziky přílišného spoléhání na americké technologické společnosti v citlivých oblastech, jako je kybernetická bezpečnost a obrana, a označila dohodu s Brazílií za součást strategie diverzifikace směrem k „spolehlivým spojencům“.

Co bude dál

Evropský balíček technologické suverenity nyní vstupuje do legislativního procesu EU, kde CADA a Chips Act 2.0 projdou pozměňovacími návrhy v Evropském parlamentu a jednáními mezi členskými státy. Brazilské digitální partnerství je účinné okamžitě a pracovní skupiny budou v průběhu roku 2026 a dále rozvíjet čtyři výše zmíněné oblasti.

Strategickou otázkou zůstává, zda EU dokáže vyřešit nepříjemnou nesouměrnost: snížit závislost na USA a Číně a zároveň si udržet přístup k nejpokročilejší – a většinou americké – cloudové a AI technologii. Jak to shrnul deník Irish Times, balíček je „napadán za to, že nejde dostatečně daleko, a zároveň vykreslován jako úkrok k protekcionismu.“ Odpověď určí, zda se na 3. červen 2026 bude vzpomínat jako na skutečný digitální bod obratu Evropy, nebo jako na drahou lekci z regulatorního přešlapu.