V měsících před turnajem Infantino Trumpovi předal nově vytvořenou cenu FIFA za mír. Veřejně také prohlásil, že americký prezident by si zasloužil Nobelovu cenu za mír za svou roli při příměří mezi Izraelem a Gazou . Nevládní organizace FairSquare následně podala etickou stížnost s tvrzením, že Infantino porušil povinnost FIFA zachovávat politickou neutralitu .

Na tiskové konferenci 10. června 2026 Infantino své spojenectví s Trumpem hájil ještě důrazněji. Prohlásil, že bez prezidentova přímého zapojení by bylo pořádání mistrovství světa ve Spojených státech „nemožné“ . Deník Le Monde ho kvůli této blízkosti označil za podřízeného Trumpově administrativě, který nedostatečně chrání nezávislost fotbalu .

„Klidněte se“ po vyhoštění Omara Artana

Nejviditelnější spor rozpoutal případ somálského rozhodčího Omara Artana. Čtyřiatřicetiletý sudí přiletěl na mezinárodní letiště v Miami na povinný předturnajový seminář. Přestože měl platné americké vízum a diplomatický pas, úřad Customs and Border Protection mu odmítl povolit vstup s odkazem na blíže nespecifikované „prověřovací obavy“ . Artan byl následně poslán letadlem do Istanbulu a z turnaje vyřazen .

Artan měl být prvním Somálcem, který by rozhodoval zápas mužského mistrovství světa. Pro The New York Times řekl, že jeho celoživotní sen byl „zničen“ .

Když se novináři na incident zeptali Infantina 10. června v Mexico City, prezident FIFA veřejnost vyzval, aby se „uklidnila“ a „nechala to být“ . Dodal, že FIFA nemůže vládám diktovat, koho mají pustit přes hranice, a že fotbalová federace „není králem světa“.

Reakce byla okamžitě označována za necitlivou. Podle BBC Sport měl Infantino jasnou příležitost postavit se za samotný turnaj i za svého akreditovaného rozhodčího, místo toho však zvolil smířlivý, pasivní tón . UEFA později Artana jmenovala hlavním rozhodčím finále evropského Superpoháru v srpnu .

Vízové překážky se netýkaly jen jednoho rozhodčího

Artanův případ nebyl ojedinělý. Po návratu Donalda Trumpa do úřadu v lednu 2025 zavedly Spojené státy cestovní zákazy a zpřísnily pravidla pro občany několika zemí, jejichž reprezentace se na rozšířený turnaj kvalifikovaly. Patřily mezi ně Senegal, Pobřeží slonoviny, Írán a Haiti .

• Írán: Největší problémy hlásila íránská delegace. Velvyslanectví v Turecku obvinilo Spojené státy z „úmyslného a diskriminačního zacházení“. Vízum podle dostupných informací nedostalo přibližně 15 vedoucích pracovníků, trenérů a dalších členů realizačního týmu . Írán proto musel přesunout svou základnu do Mexika .
• Novináři: Mezinárodní asociace sportovních novinářů (AIPS) napsala FIFA, že zamítání víz pro akreditované novináře z Íránu a afrických zemí je „nepřijatelné“ a ohrožuje řádné informování o turnaji . Někteří reportéři obdrželi pouze jednorázová víza, takže nemohli doprovázet své týmy mezi různými hostitelskými zeměmi .
• Fanoušci: Analýza BBC World Service ukázala, že významným vízovým nebo cestovním překážkám čelili fanoušci z více než čtvrtiny účastnických zemí . Pro občany některých států, na něž se vztahoval úplný zákaz, bylo získání turistického víza prakticky nemožné. Podle Al-Džazíry byly íránským fanouškům americkými úřady hromadně rušeny vstupenky v době vojenského napětí mezi oběma zeměmi .
• Rozsah problému: NPR označila nahromaděné vízové komplikace za bezprecedentní problém v dějinách mistrovství světa a upozornila na jejich dopad na mezinárodní fanouškovskou zkušenost .

Lineker a Boykoff: ostrá kritika vedení turnaje

Kritika nepřicházela pouze od lidskoprávních organizací a novinářů. Bývalý anglický reprezentant a televizní moderátor Gary Lineker označil vztah Trumpa s Inf nebol? za „velmi zvláštní“ a „velmi podivný“. Infantino si kvůli své údajné podlézavosti vysloužil také slovní přezdívku „Sycophant-ino“ .

Lineker poukázal na neobvyklou situaci, kdy je hostitelská země ve válce s jedním z účastníků turnaje. Zároveň se ptal, zda ceny vstupenek nebyly nastaveny tak, aby běžné fanoušky z účasti jednoduše vytlačily .

Jules Boykoff, profesor na Pacific University a autor knihy Red Card: The 2026 World Cup, Sportswashing, and the FIFA Greed Machine, nabídl systémovější kritiku. Turnaj podle něj představuje pro fotbal „nové dno“. Tvrdí, že Trump prostřednictvím sportu zlepšuje svou veřejnou image, zatímco Infantino funguje jako jeho hlavní pomocník. Spojené státy podle Boykoffa FIFA využívá jako „soukromou peněžní pumpu“ .

Vstupenka za více než 1 000 dolarů

Dalším zdrojem rozhořčení byla cena. U nejžádanějších utkání přesahovaly vstupenky 1 000 dolarů za místo . Náklady kritizoval dokonce i Trump, který podle New York Post uvedl, že by za jeden zápas takovou částku neutratil .

V kombinaci s vízovými omezeními to posílilo dojem, že se šampionát stále více orientuje na VIP hosty a korporátní klientelu, nikoli na běžné fanoušky .

Historický turnaj ve stínu politiky

Formát šampionátu je bezprecedentní: poprvé se ho účastní 48 týmů a poprvé ho společně hostí tři země na území Severní Ameriky. Právě jeho velikost a globální ambice však ještě zvýraznily otázku, kdo se k turnaji skutečně může dostat.

Když 11. června začal první zápas v Mexico City, FIFA už neobhajovala jen organizaci sportovní události. Musela vysvětlovat také svou politickou nezávislost, vztah svého prezidenta s Trumpem i to, proč někteří rozhodčí, členové týmů, novináři a fanoušci zůstali za hranicemi. Mistrovství světa, které mělo spojovat, tak vstoupilo do historie pod výrazným politickým mrakem.

V měsících před turnajem Infantino Trumpovi předal nově vytvořenou cenu FIFA za mír. Veřejně také prohlásil, že americký prezident by si zasloužil Nobelovu cenu za mír za svou roli při příměří mezi Izraelem a Gazou . Nevládní organizace FairSquare následně podala etickou stížnost s tvrzením, že Infantino porušil povinnost FIFA zachovávat politickou neutralitu .

Na tiskové konferenci 10. června 2026 Infantino své spojenectví s Trumpem hájil ještě důrazněji. Prohlásil, že bez prezidentova přímého zapojení by bylo pořádání mistrovství světa ve Spojených státech „nemožné“ . Deník Le Monde ho kvůli této blízkosti označil za podřízeného Trumpově administrativě, který nedostatečně chrání nezávislost fotbalu .

„Klidněte se“ po vyhoštění Omara Artana

Nejviditelnější spor rozpoutal případ somálského rozhodčího Omara Artana. Čtyřiatřicetiletý sudí přiletěl na mezinárodní letiště v Miami na povinný předturnajový seminář. Přestože měl platné americké vízum a diplomatický pas, úřad Customs and Border Protection mu odmítl povolit vstup s odkazem na blíže nespecifikované „prověřovací obavy“ . Artan byl následně poslán letadlem do Istanbulu a z turnaje vyřazen .

Artan měl být prvním Somálcem, který by rozhodoval zápas mužského mistrovství světa. Pro The New York Times řekl, že jeho celoživotní sen byl „zničen“ .

Když se novináři na incident zeptali Infantina 10. června v Mexico City, prezident FIFA veřejnost vyzval, aby se „uklidnila“ a „nechala to být“ . Dodal, že FIFA nemůže vládám diktovat, koho mají pustit přes hranice, a že fotbalová federace „není králem světa“.

Reakce byla okamžitě označována za necitlivou. Podle BBC Sport měl Infantino jasnou příležitost postavit se za samotný turnaj i za svého akreditovaného rozhodčího, místo toho však zvolil smířlivý, pasivní tón . UEFA později Artana jmenovala hlavním rozhodčím finále evropského Superpoháru v srpnu .

Vízové překážky se netýkaly jen jednoho rozhodčího

Artanův případ nebyl ojedinělý. Po návratu Donalda Trumpa do úřadu v lednu 2025 zavedly Spojené státy cestovní zákazy a zpřísnily pravidla pro občany několika zemí, jejichž reprezentace se na rozšířený turnaj kvalifikovaly. Patřily mezi ně Senegal, Pobřeží slonoviny, Írán a Haiti .

• Írán: Největší problémy hlásila íránská delegace. Velvyslanectví v Turecku obvinilo Spojené státy z „úmyslného a diskriminačního zacházení“. Vízum podle dostupných informací nedostalo přibližně 15 vedoucích pracovníků, trenérů a dalších členů realizačního týmu . Írán proto musel přesunout svou základnu do Mexika .
• Novináři: Mezinárodní asociace sportovních novinářů (AIPS) napsala FIFA, že zamítání víz pro akreditované novináře z Íránu a afrických zemí je „nepřijatelné“ a ohrožuje řádné informování o turnaji . Někteří reportéři obdrželi pouze jednorázová víza, takže nemohli doprovázet své týmy mezi různými hostitelskými zeměmi .
• Fanoušci: Analýza BBC World Service ukázala, že významným vízovým nebo cestovním překážkám čelili fanoušci z více než čtvrtiny účastnických zemí . Pro občany některých států, na něž se vztahoval úplný zákaz, bylo získání turistického víza prakticky nemožné. Podle Al-Džazíry byly íránským fanouškům americkými úřady hromadně rušeny vstupenky v době vojenského napětí mezi oběma zeměmi .
• Rozsah problému: NPR označila nahromaděné vízové komplikace za bezprecedentní problém v dějinách mistrovství světa a upozornila na jejich dopad na mezinárodní fanouškovskou zkušenost .

Lineker a Boykoff: ostrá kritika vedení turnaje

Kritika nepřicházela pouze od lidskoprávních organizací a novinářů. Bývalý anglický reprezentant a televizní moderátor Gary Lineker označil vztah Trumpa s Inf nebol? za „velmi zvláštní“ a „velmi podivný“. Infantino si kvůli své údajné podlézavosti vysloužil také slovní přezdívku „Sycophant-ino“ .

Lineker poukázal na neobvyklou situaci, kdy je hostitelská země ve válce s jedním z účastníků turnaje. Zároveň se ptal, zda ceny vstupenek nebyly nastaveny tak, aby běžné fanoušky z účasti jednoduše vytlačily .

Jules Boykoff, profesor na Pacific University a autor knihy Red Card: The 2026 World Cup, Sportswashing, and the FIFA Greed Machine, nabídl systémovější kritiku. Turnaj podle něj představuje pro fotbal „nové dno“. Tvrdí, že Trump prostřednictvím sportu zlepšuje svou veřejnou image, zatímco Infantino funguje jako jeho hlavní pomocník. Spojené státy podle Boykoffa FIFA využívá jako „soukromou peněžní pumpu“ .

Vstupenka za více než 1 000 dolarů

Dalším zdrojem rozhořčení byla cena. U nejžádanějších utkání přesahovaly vstupenky 1 000 dolarů za místo . Náklady kritizoval dokonce i Trump, který podle New York Post uvedl, že by za jeden zápas takovou částku neutratil .

V kombinaci s vízovými omezeními to posílilo dojem, že se šampionát stále více orientuje na VIP hosty a korporátní klientelu, nikoli na běžné fanoušky .

Historický turnaj ve stínu politiky

Formát šampionátu je bezprecedentní: poprvé se ho účastní 48 týmů a poprvé ho společně hostí tři země na území Severní Ameriky. Právě jeho velikost a globální ambice však ještě zvýraznily otázku, kdo se k turnaji skutečně může dostat.

Když 11. června začal první zápas v Mexico City, FIFA už neobhajovala jen organizaci sportovní události. Musela vysvětlovat také svou politickou nezávislost, vztah svého prezidenta s Trumpem i to, proč někteří rozhodčí, členové týmů, novináři a fanoušci zůstali za hranicemi. Mistrovství světa, které mělo spojovat, tak vstoupilo do historie pod výrazným politickým mrakem.