Jen několik dní po útoku, 5. až 6. června 2026, americké ministerstvo zahraničí schválilo možný zahraniční vojenský prodej (Foreign Military Sale) Kuvajtu. Předmětem jsou protidronové systémy (c-UAS) od americké společnosti Anduril Industries v odhadované hodnotě 1,98 miliardy dolarů .
Ministerstvo zahraničí USA uvedlo, že prodej "zlepší schopnost Kuvajtu čelit současným i budoucím hrozbám" a podpoří bezpečnostní cíle Spojených států. Hlavním dodavatelem je kalifornská zbrojní společnost Anduril .
Ve dnech 9. až 10. června přišel Írán s novým, překvapivým narativem. Mluvčí íránského ministerstva zahraničí Esmaeil Baghaei obvinil Spojené státy, že zinscenovaly operaci pod falešnou vlajkou – tedy fingovaný dronový útok na kuvajtské letiště. Cíl byl podle něj jasný: vyrobit poptávku po amerických protidronových systémech a ospravedlnit tak rychlý prodej technologií Anduril za téměř dvě miliardy dolarů .
Baghaei tvrdil, že USA použily zkopírovaný íránský dron k provedení útoku a následně uspíšily schválení zbrojního obchodu, aby vydělaly na vyvolané panice .
Ještě před tímto obviněním Írán jakoukoli odpovědnost za útok odmítal. Bezprostředně po incidentu 3. června přišly Íránské revoluční gardy (IRGC) s vlastní verzí událostí. Mluvčí gard Hossein Mohebbi prohlásil, že škody na terminálu způsobila nefunkční americká protiraketová střela Patriot, která nedokázala zachytit příchozí íránský projektil a místo toho dopadla na budovu letiště .
Americké centrální velení (CENTCOM) kategoricky odmítlo íránské tvrzení o selhání Patriotů a označilo ho za "falešné". CENTCOM trval na tom, že íránské drony zasáhly civilní terminál v rámci "vypočítavého a neospravedlnitelného útoku" . Podle vyjádření CENTCOMu trosky a důkazy z místa jednoznačně potvrdily komponenty pocházející z Íránu.
Útok na letiště není izolovanou událostí. Je součástí širšího konfliktu, tzv. Íránské války z roku 2026, která začala 28. února 2026, kdy USA a Izrael zahájily operaci Epic Fury. Ta se skládala z překvapivých leteckých úderů na íránské vojenské a vládní cíle, při nichž zahynul i nejvyšší vůdce Alí Chameneí a další vysocí představitelé .
Írán v odvetě zahájil raketové a dronové údery proti americkým silám a spojencům v Zálivu. Od té doby Írán opakovaně útočí na státy Perského zálivu, které hostí americké jednotky .
Válka vyvolala v USA intenzivní debatu o válečných pravomocích prezidenta. Podle Zákona o válečných pravomocích (War Powers Resolution) musela Trumpova administrativa do 60 dnů (tedy zhruba do konce dubna) získat od Kongresu souhlas k pokračování bojových operací.
Dne 8. dubna 2026 se USA a Írán dohodly na dvoutýdenním příměří zprostředkovaném Pákistánem . Příměří však bylo od počátku křehké. Do konce dubna se obě strany vzájemně obviňovaly z jeho porušování. 1. května Trumpova administrativa formálně oznámila Kongresu, že válka "skončila", aby se tak vyhnula tlaku Zákona o válečných pravomocích
.
Navzdory tomu boje nikdy zcela neustaly. Útok na kuvajtské letiště 3. června a pokračující americké nálety na íránské pobřežní cíle ukázaly, že příměří se fakticky zhroutilo .
Důkazy, včetně kamerových záznamů z Kuvajtu a forenzních tvrzení CENTCOMu silně podporují verzi, že letiště zasáhl íránský dron. Íránská vyprávění o "falešné vlajce" a "selhání Patriotů" jsou šířena převážně státem kontrolovanými médii (např. PressTV, TASS, Tasnim) a byla CENTCOMem výslovně odmítnuta na základě důkazů .
Comments
0 comments