Vzpoura devíti zemí EU: Proč chtějí pohřbít povinné elektromobily ve firemních flotilách

Návrh Evropské komise na dekarbonizaci velkých firemních vozových parků čelí mohutnému politickému odporu. Formální rebelie devíti členských států EU v kombinaci s ostrým nesouhlasem průmyslu uvrhla budoucnost nařízení o čistých firemních vozidlech do nejistoty.

Plán, předložený v prosinci 2025, požaduje, aby každý členský stát zajistil, že do roku 2030 bude 69 % nových registrací firemních aut a dodávek velkými společnostmi tvořeno vozidly s nulovými nebo nízkými emisemi (ZLEV), přičemž alespoň 45 % musí být plně bezemisních (ZEV) – tedy bateriových elektromobilů nebo vodíkových vozů [1, 7]. Cíle jsou odstupňovány podle HDP na obyvatele a malé a střední podniky jsou z působnosti nařízení vyňaty [1, 6].

Koalice devíti států a její požadavky

Skupina devíti zemí – Polsko, Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Itálie, Lotyšsko, Slovensko a Slovinsko – formálně napadla návrh ve společném takzvaném non-paperu. Koalice vedená Polskem argumentuje, že navrhované cíle jsou předčasné. Jako hlavní důvody, proč závazné mandáty zatím nejsou proveditelné, uvádí „nerovnoměrnou infrastrukturu dobíjecích stanic“ a hluboké rozdíly v dostupnosti elektromobilů mezi jednotlivými členskými státy .

Koalice požaduje zásadní přestavbu regulace, konkrétně nahrazení povinných nákupních kvót „mechanismy založenými na pobídkách“, fiskálními opatřeními a cílenými investicemi do infrastruktury. Varuje, že současný návrh riskuje „narušení jednotného trhu“ tím, že by neúměrně zatížil ekonomiky méně připravené na masovou elektrifikaci flotil .

Propast mezi Východem a Západem v připravenosti na elektromobilitu

Mapa koalice odhaluje ostrý geografický předěl. Opoziční blok tvoří převážně státy střední a východní Evropy, kde míra adopce elektromobilů, hustota dobíjecích bodů i kupní síla spotřebitelů výrazně zaostávají za západní a severní Evropou. Například Polsko a Bulharsko vykazují jedny z nejnižších tržních podílů elektromobilů v celé EU . Přestože návrh Komise upravuje cíle podle HDP, koalice namítá, že tento vzorec nedokáže vyrovnat strukturální nevýhody, jako jsou zastaralá infrastruktura a nižší průměrné příjmy [1, 4].

Průmysl přidává svůj hlas: BMW, Toyota a BusinessEurope

Politickou opozici zesilují silné hlasy z průmyslu. BusinessEurope, přední podnikatelská lobby EU, zveřejnila 29. května 2026 stanovisko, v němž požaduje, aby byl přechod poháněn „pobídkami namísto mandátů“ a vyzývá k plné technologické neutralitě místo faktického tlaku na bateriové elektromobily .

Automobilky jsou stejně přímé. BMW Group vydalo politický dokument, v němž tvrdí, že kvóty „se míjejí účinkem“ a v podstatě by od roku 2030 zakázaly vozy se spalovacím motorem, a to bez ohledu na poptávku spotřebitelů nebo realitu trhu . V prosinci 2025 se BMW a Toyota připojily ke koalici 67 leasingových, půjčovních a flotilových společností v dopise adresovaném předsedkyni Komise Ursule von der Leyenové, ve kterém označily povinné cíle pro nákup elektromobilů za „ochromujícím způsobem drahé a kontraproduktivní“ [2, 14].

Širší spektrum průmyslových asociací – včetně AECC, IRU, CLEPA a FuelsEurope – rovněž vyjádřilo podporu pobídkovým, technologicky neutrálním přístupům a vyjmutí leasingových společností a malých a středních podniků z rozsahu působnosti nařízení .

Politický harmonogram: Co bude následovat

Legislativní proces vstupuje do kritické fáze:

• 10. června 2026: Termín pro členské státy k předložení písemných pozměňovacích návrhů .
• Konec června 2026: Ministři dopravy EU se sejdou v Lucemburku na zasedání Rady pro dopravu, telekomunikace a energetiku, aby o návrhu jednali .
• Listopad 2026: Očekává se, že výbor Evropského parlamentu pro dopravu (TRAN) bude hlasovat o návrhu zprávy zpravodaje a pozměňovacích návrzích .

Matematika kvalifikované většiny

Rada musí nařízení přijmout hlasováním kvalifikovanou většinou: 55 % členských států (15 z 27), které zastupují alespoň 65 % obyvatel EU. Blokační menšinu mohou vytvořit pouhé čtyři země zastupující 35 % populace. Devítičlenná koalice, která zahrnuje velké členské státy jako Polsko a Itálii, tuto hranici již značně překračuje .

To znamená, že Komise nemá bez výrazných ústupků cestu k přijetí. Nejpravděpodobnějším výsledkem je odklon od závazných národních kvót směrem k pružnějšímu rámci, který klade důraz na pobídky, podporu infrastruktury a delší přechodná období. Bez takových změn nemůže nařízení získat potřebnou většinu.