V praxi to znamená, že správci aktiv by byli osvobozeni od klíčových povinností reportovat o svém celkovém profilu udržitelnosti na úrovni entity. Tento krok zapadá do širšího zjednodušovacího balíčku „Omnibus“, který Komise představila 26. února 2025. Jeho cílem je snížit počet firem podléhajících povinnému reportingu o udržitelnosti zhruba o 80 % a zredukovat počet povinně vykazovaných datových bodů v ESRS o 61 % . Komise to vnímá jako odstranění zbytečné zátěže, která se přímo netýká vlastního provozu správce aktiv.

Logika je prostá: pokud má sám správce aktiv minimální uhlíkovou stopu a jeho hlavní činností je správa cizího majetku, proč by měl detailně reportovat o každé jednotlivé investici?

Odpor investorů: Námitka za 6,6 bilionu eur

Jenže tahle logika má podle investorů fatální trhlinu. Návrh vyvolal okamžitou a koordinovanou reakci některých z největších světových investorských sítí. Hlavní argument nezní, že by správci aktiv nepotřebovali data od firem, do nichž investují – to už dnes vyžadují. Problém je, že samotní investoři do těchto správců – penzijní fondy, pojišťovny a v konečném důsledku i drobní střadatelé – potřebují srovnatelná, standardizovaná data právě od správců, aby mohli efektivně alokovat kapitál a vyhodnocovat systémové klimatické riziko.

Pokud totiž z řetězce vypadne prostřední článek, investoři ztratí schopnost porovnat, jak si jednotliví správci vedou v klimatických plánech, financovaných emisích nebo strategiích zapojení. A bez těchto dat nemohou dostát své fiduciární povinnosti ani vyhovět regulacím, jako je nařízení SFDR a taxonomie EU .

Klíčové kroky opozice zahrnují:

• Formální připomínky IIGCC: Institutional Investors Group on Climate Change zaslala Komisi detailní odezvu, v níž argumentuje, že výjimka podkopává dostupnost „informací užitečných pro rozhodování“ pro koncové investory .
• Společné prohlášení několika organizací: Eurosif, PRI, IIGCC, EFAMA a UNEP FI vydaly společné prohlášení podpořené 93 investory, kteří reprezentují aktiva přesahující 6,6 bilionu eur. Varují, že navrhované změny znemožní srovnání expozice vůči klimatickým rizikům napříč různými správci aktiv a portfolii .
• Přímý otevřený dopis: Dne 4. června 2026 zaslaly organizace Shift, WWF, Frank Bold a Eurosif otevřený dopis eurokomisařce Marii Luís Albuquerque, v němž explicitně požadují, aby byla výjimka pro správce aktiv z finálních standardů odstraněna .
• Varování před systémovým rizikem: Organizace Frank Bold samostatně upozornila na nebezpečný překryv. Současné snahy o odstranění reportovacích povinností na úrovni entit v rámci nařízení SFDR v kombinaci s výjimkou v ESRS dle jejích slov „riskují, že velké části investičního sektoru ponechají zcela mimo smysluplné povinnosti klimatického reportingu“ .

Svůj kritický hlas přidala i Evropská centrální banka (ECB). V odborném stanovisku uvedla, že revidované ESRS zavádějí „explicitní a implicitní výjimky pro finanční sektor“ týkající se cílů snižování emisí a reportingu o hodnotovém řetězci. Podle ECB tato úroveň flexibility ohrožuje samotnou interoperabilitu, kterou měly standardy zajistit .

Časová osa: Cesta ke konečnému rozhodnutí

Jádro sporu: Omezit byrokracii, nebo řídit klimatické riziko?

Tento patový stav není jen běžnou regulační neshodou. Odkrývá filozofickou trhlinu v samém srdci evropského projektu udržitelného financování.

Na jedné straně stojí Komise, hnaná snahou o konkurenceschopnost a snižování zátěže. Balíček Omnibus má jasný cíl: zjednodušit život evropským firmám odstraněním reportovacích povinností. Z této perspektivy je vykazování detailních dat o každé investici zbytečnou byrokracií, pokud vlastní firemní stopa správce aktiv není významná. Výjimka do této strategie dokonale zapadá.

Na straně druhé investoři a centrální bankéři vycházejí z pochopení, že klimatické riziko je systémové a týká se celého portfolia. IIGCC, Eurosif i ECB argumentují, že správce aktiv nemůže skutečně řídit klimatické riziko na úrovni fondu, pokud nerozumí profilu udržitelnosti entit, které spravuje, a nezveřejňuje ho. Vynecháním prostředníka se přetrhá informační řetězec. Koncoví investoři ztratí schopnost porovnávat klimatické transformační plány, financované emise a strategie angažovanosti napříč různými správci fondů – tedy data, která potřebují ke splnění vlastních fiduciárních povinností a k dodržení předpisů, jako je SFDR a taxonomie .

Výsledkem je paradox dat: EU zjednodušuje reporting pro správce aktiv, aby jim ulevila od regulatorní zátěže, ale zároveň tím upírá těm, kdo v konečném důsledku alokují kapitál, standardizované a auditovatelné informace, které ke svému rozhodování potřebují. Hodnocení ECB vystihuje toto napětí nekompromisně, když konstatuje, že revidované ESRS zavádějí „širokou škálu průřezových opatření pro flexibilitu“, která zásadně podkopávají interoperabilitu, pro niž byly standardy navrženy .

Komise nyní musí zvážit politickou dynamiku své zjednodušovací agendy oproti strukturálnímu riziku, na které poukazují účastníci trhu a regulátoři, kteří by měli data využívat. Finální akt v přenesené pravomoci, očekávaný do poloviny září 2026, ukáže, čí definice „informací užitečných pro rozhodování“ nakonec zvítězí. Bude to vítězství pragmatismu a nižší administrativní zátěže, nebo obezřetnosti a kontinuity datových toků nezbytných pro chytré investování do udržitelnější budoucnosti?

Pro kontext: Evropské standardy pro reporting o udržitelnosti (ESRS) tvoří technický rámec, podle nějž firmy vykazují svá ESG data v souladu se směrnicí CSRD. Nařízení SFDR (Sustainable Finance Disclosure Regulation) upravuje, jak finanční instituce zveřejňují informace o udržitelnosti svých produktů. Oba předpisy jsou pilíři Akčního plánu EU pro udržitelné financování.

V praxi to znamená, že správci aktiv by byli osvobozeni od klíčových povinností reportovat o svém celkovém profilu udržitelnosti na úrovni entity. Tento krok zapadá do širšího zjednodušovacího balíčku „Omnibus“, který Komise představila 26. února 2025. Jeho cílem je snížit počet firem podléhajících povinnému reportingu o udržitelnosti zhruba o 80 % a zredukovat počet povinně vykazovaných datových bodů v ESRS o 61 % . Komise to vnímá jako odstranění zbytečné zátěže, která se přímo netýká vlastního provozu správce aktiv.

Logika je prostá: pokud má sám správce aktiv minimální uhlíkovou stopu a jeho hlavní činností je správa cizího majetku, proč by měl detailně reportovat o každé jednotlivé investici?

Odpor investorů: Námitka za 6,6 bilionu eur

Jenže tahle logika má podle investorů fatální trhlinu. Návrh vyvolal okamžitou a koordinovanou reakci některých z největších světových investorských sítí. Hlavní argument nezní, že by správci aktiv nepotřebovali data od firem, do nichž investují – to už dnes vyžadují. Problém je, že samotní investoři do těchto správců – penzijní fondy, pojišťovny a v konečném důsledku i drobní střadatelé – potřebují srovnatelná, standardizovaná data právě od správců, aby mohli efektivně alokovat kapitál a vyhodnocovat systémové klimatické riziko.

Pokud totiž z řetězce vypadne prostřední článek, investoři ztratí schopnost porovnat, jak si jednotliví správci vedou v klimatických plánech, financovaných emisích nebo strategiích zapojení. A bez těchto dat nemohou dostát své fiduciární povinnosti ani vyhovět regulacím, jako je nařízení SFDR a taxonomie EU .

Klíčové kroky opozice zahrnují:

• Formální připomínky IIGCC: Institutional Investors Group on Climate Change zaslala Komisi detailní odezvu, v níž argumentuje, že výjimka podkopává dostupnost „informací užitečných pro rozhodování“ pro koncové investory .
• Společné prohlášení několika organizací: Eurosif, PRI, IIGCC, EFAMA a UNEP FI vydaly společné prohlášení podpořené 93 investory, kteří reprezentují aktiva přesahující 6,6 bilionu eur. Varují, že navrhované změny znemožní srovnání expozice vůči klimatickým rizikům napříč různými správci aktiv a portfolii .
• Přímý otevřený dopis: Dne 4. června 2026 zaslaly organizace Shift, WWF, Frank Bold a Eurosif otevřený dopis eurokomisařce Marii Luís Albuquerque, v němž explicitně požadují, aby byla výjimka pro správce aktiv z finálních standardů odstraněna .
• Varování před systémovým rizikem: Organizace Frank Bold samostatně upozornila na nebezpečný překryv. Současné snahy o odstranění reportovacích povinností na úrovni entit v rámci nařízení SFDR v kombinaci s výjimkou v ESRS dle jejích slov „riskují, že velké části investičního sektoru ponechají zcela mimo smysluplné povinnosti klimatického reportingu“ .

Svůj kritický hlas přidala i Evropská centrální banka (ECB). V odborném stanovisku uvedla, že revidované ESRS zavádějí „explicitní a implicitní výjimky pro finanční sektor“ týkající se cílů snižování emisí a reportingu o hodnotovém řetězci. Podle ECB tato úroveň flexibility ohrožuje samotnou interoperabilitu, kterou měly standardy zajistit .

Časová osa: Cesta ke konečnému rozhodnutí

Jádro sporu: Omezit byrokracii, nebo řídit klimatické riziko?

Tento patový stav není jen běžnou regulační neshodou. Odkrývá filozofickou trhlinu v samém srdci evropského projektu udržitelného financování.

Na jedné straně stojí Komise, hnaná snahou o konkurenceschopnost a snižování zátěže. Balíček Omnibus má jasný cíl: zjednodušit život evropským firmám odstraněním reportovacích povinností. Z této perspektivy je vykazování detailních dat o každé investici zbytečnou byrokracií, pokud vlastní firemní stopa správce aktiv není významná. Výjimka do této strategie dokonale zapadá.

Na straně druhé investoři a centrální bankéři vycházejí z pochopení, že klimatické riziko je systémové a týká se celého portfolia. IIGCC, Eurosif i ECB argumentují, že správce aktiv nemůže skutečně řídit klimatické riziko na úrovni fondu, pokud nerozumí profilu udržitelnosti entit, které spravuje, a nezveřejňuje ho. Vynecháním prostředníka se přetrhá informační řetězec. Koncoví investoři ztratí schopnost porovnávat klimatické transformační plány, financované emise a strategie angažovanosti napříč různými správci fondů – tedy data, která potřebují ke splnění vlastních fiduciárních povinností a k dodržení předpisů, jako je SFDR a taxonomie .

Výsledkem je paradox dat: EU zjednodušuje reporting pro správce aktiv, aby jim ulevila od regulatorní zátěže, ale zároveň tím upírá těm, kdo v konečném důsledku alokují kapitál, standardizované a auditovatelné informace, které ke svému rozhodování potřebují. Hodnocení ECB vystihuje toto napětí nekompromisně, když konstatuje, že revidované ESRS zavádějí „širokou škálu průřezových opatření pro flexibilitu“, která zásadně podkopávají interoperabilitu, pro niž byly standardy navrženy .

Komise nyní musí zvážit politickou dynamiku své zjednodušovací agendy oproti strukturálnímu riziku, na které poukazují účastníci trhu a regulátoři, kteří by měli data využívat. Finální akt v přenesené pravomoci, očekávaný do poloviny září 2026, ukáže, čí definice „informací užitečných pro rozhodování“ nakonec zvítězí. Bude to vítězství pragmatismu a nižší administrativní zátěže, nebo obezřetnosti a kontinuity datových toků nezbytných pro chytré investování do udržitelnější budoucnosti?

Pro kontext: Evropské standardy pro reporting o udržitelnosti (ESRS) tvoří technický rámec, podle nějž firmy vykazují svá ESG data v souladu se směrnicí CSRD. Nařízení SFDR (Sustainable Finance Disclosure Regulation) upravuje, jak finanční instituce zveřejňují informace o udržitelnosti svých produktů. Oba předpisy jsou pilíři Akčního plánu EU pro udržitelné financování.