Epidemie eboly v Bundibugyo eskaluje: Počty případů rostou, trasování vázne, přibývají restrikce

• DR Kongo: 344 potvrzených případů, 60 potvrzených úmrtí a 116 podezřelých případů, které jsou stále v šetření.
• Uganda: 15 potvrzených případů a 1 potvrzené úmrtí. Nejméně 7 z těchto případů je spojeno s lokálním přenosem, zatímco 4 souvisejí s cestováním z DR Konga.

Naprostá většina případů v DRK je soustředěna ve východních provinciích Ituri, Severní Kivu a Jižní Kivu, zejména v oblastech jako Rwampara a Bunia . V Ugandě bylo osm z devíti geograficky určených případů hlášeno v hlavním městě Kampale a jeden v sousedním distriktu Wakiso .

Složitá přeshraniční krize

Toto ohnisko je výjimečné tím, že se jedná o první potvrzenou epidemii viru Bundibugyo od roku 2012 a vůbec první, která byla od počátku identifikována jako přeshraniční . Odhalilo hluboké slabiny v regionálních systémech dozoru a trasování kontaktů. Mezinárodní záchranný výbor (IRC) vydal 1. června naléhavé varování, že virus se mohl šířit nepozorovaně až tři měsíce, než byly v polovině května potvrzeny první oficiální případy .

IRC dále uvedl, že je v současné době trasováno jen asi 20 % kontaktů, což je nebezpečně nízké číslo, které znamená, že zdravotnické úřady mají problém identifikovat a izolovat nové řetězce přenosu . Generální ředitel WHO tuto obavu 3. června ještě zdůraznil, když poznamenal, že bylo sledováno pouze asi 45 % kontaktů, což je výrazně pod 90% cílem, jenž je nutný k zastavení šíření epidemie .

Případ cestovatele přes SAE

Situaci dále komplikuje případ rezidenta DR Konga, který před příjezdem do Ugandy cestoval přes Spojené arabské emiráty (SAE) a byl potvrzen jako jeden z 15 ugandských případů . WHO spolupracuje se zdravotnickými úřady v Ugandě i SAE na vyhodnocení rizika expozice během cestování a na usnadnění mezinárodního trasování kontaktů . Tento případ poukazuje na možnost dalšího geografického šíření. Již dříve byla nákaza potvrzena i u jednoho občana USA, který byl převezen k ošetření .

Mezinárodní cestovní omezení a varování

V reakci na eskalující krizi a vyhlášení globálního stavu nouze zavedl rostoucí počet zemí cestovní omezení či varování, přestože WHO od takových opatření oficiálně odrazuje s odvoláním na nedostatek vědeckých důkazů .

• Spojené státy: Americké Středisko pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) dočasně omezilo vstup pro některé cizince, kteří nedávno pobývali v DRK, Ugandě nebo Jižním Súdánu. Občané USA mohou vstoupit, ale podstupují zesílenou zdravotní prohlídku . CDC doporučuje všem navrátivším se cestovatelům sledovat příznaky po dobu 21 dnů .
• Uganda: Koncem května uzavřela na nejméně čtyři týdny hranice s DRK a povolila jejich překročení pouze nezbytnému nákladu, humanitární pomoci a bezpečnostnímu personálu po absolvování zdravotní kontroly . Uganda také dočasně pozastavila lety do a z DRK .
• Rwanda: Zavedla cestovní omezení ve snaze zabránit šíření viru .
• Spojené arabské emiráty: Vydaly národní zdravotní varování před všemi ne nezbytnými cestami do Ugandy, DRK a Jižního Súdánu a zvýšily ostražitost vůči příchozím případům .
• Kanada, Bahrajn, Jordánsko a Thajsko: Tyto země byly rovněž uvedeny jako státy, které zavedly opatření související s cestováním, navíc k dlouhodobým varováním zemí jako Irsko, které nedoporučují jakékoli cesty do DRK .

Závažnost kmene a absence vakcíny

Virus Bundibugyo (BDBV) je samostatným druhem rodu Ebolavirus a jeho odhadovaná smrtnost se pohybuje mezi 30 % a 50 % . Na rozdíl od viru Ebola Zaire, který stál za rozsáhlou epidemií v západní Africe v letech 2014–2016, nebyly pro kmen Bundibugyo schváleny žádné vakcíny ani specifická antivirová léčba . Zdravotníci se tak musí spoléhat na podpůrnou klinickou péči a nefarmakologické zásahy, jako je izolace a bezpečné pohřby – nástroje, které jsou účinné pouze tehdy, jsou-li případy a jejich kontakty rychle identifikovány. V této epidemii však kriticky omezené trasování kontaktů hrozí podkopáním celé strategie pro zamezení šíření . Pokračují práce na testování slibných kandidátů na vakcínu, ale prozatím zůstává sada zdravotnických nástrojů nebezpečně omezená .

WHO vyhodnotila riziko pro DR Kongo jako „velmi vysoké“ a pro Ugandu jako „vysoké“, přičemž sousední země jsou považovány za vystavené značnému riziku dalšího šíření . Vzhledem k tomu, že reakci na místě ve východním Kongu komplikují konflikty, hlad a křehký zdravotnický systém, představitelé globálního zdraví usilovně pracují na tom, aby zacelili mezeru mezi pravděpodobným skutečným rozsahem epidemie a současným dosahem opatření k jejímu zvládnutí .