Poslední běžná telemetrie dorazila 4. prosince 2025 a ukazovala, že všechny systémy fungují normálně . O dva dny později MAVEN při svém pravidelném oběhu proletěla za Marsem. Když se měla zpoza planety vynořit a znovu navázat spojení se Zemí, antény NASA v rámci sítě Deep Space Network žádný signál nezachytily .

Pozemní radar následně potvrdil, že sonda se pohybuje jinak, než se očekávalo: místo stabilní orientace se nekontrolovaně otáčela a odchýlila se od předpokládané dráhy . Pozdější vyšetřovací komise označila za pravděpodobnou příčinu kritické selhání jedné ze dvou hlavních inerciálních měřicích jednotek, známých jako IMU. Tyto přístroje sondě pomáhaly určovat její orientaci v prostoru .

Bez funkční navigační jednotky MAVEN nedokázala udržet solární panely namířené ke Slunci. Baterie se vybily a sonda se dostala do trvalé, nekontrolovatelné rotace. NASA nakonec dospěla k závěru, že její obnovení není možné .

Šest měsíců pokusů o záchranu

NASA se sondu pokoušela najít a znovu ovládnout téměř půl roku. Záchrana probíhala po etapách:

• 6.–15. prosince 2025: Řídicí týmy vysílaly do prostoru kolem Marsu povely prostřednictvím sítě Deep Space Network a analyzovaly krátký úsek sledovacích dat, který odhalil nečekanou rotaci sondy .
• Pokus o přepnutí na záložní IMU: Inženýři nechali ukončit takzvaný „heartbeat“, tedy pravidelný signál potvrzující stav sondy. Tím se ji pokusili přimět k restartu a použití záložní navigační jednotky. Manévr však neobnovil kontrolu nad orientací .
• Komunikační přestávka kvůli Slunci: Koncem prosince se Mars dostal z pohledu Země na opačnou stranu Slunce. Během přibližně dvou týdnů tak bylo spolehlivé spojení s marsovskými sondami prakticky nemožné .
• Obnovené pátrání: NASA začala znovu vysílat a naslouchat 26. ledna 2026, po skončení tohoto období označovaného jako sluneční konjunkce .
• Poslední pokus: Týmy vyslaly povely, které měly sondě s nedostatkem energie pomoci znovu najít Slunce a nasměrovat k němu panely. MAVEN však už nikdy neodpověděla .

Dne 3. června 2026 vyšetřovací komise NASA po vyčerpání prakticky všech možností oficiálně označila sondu za nezachranitelnou. Tím skončila mise, která u Marsu fungovala více než 11 let — o celé desetiletí déle, než počítal její původní, roční vědecký program .

Jak MAVEN vysvětlila úbytek marsovské atmosféry

Nejdůležitějším přínosem mise bylo zjištění, že Slunce je hlavním motorem dlouhodobé ztráty atmosféry Marsu. Sluneční vítr — proud nabitých částic, který ze Slunce neustále proudí do meziplanetárního prostoru — odnáší ionty z horních vrstev marsovské atmosféry. Během silných slunečních bouří se tento proces může zrychlit nejméně desetkrát .

V průběhu miliard let tak podle vědců atmosférická eroze přispěla k přeměně Marsu z teplejšího a vlhčího světa na dnešní studenou a suchou poušť . MAVEN přitom umožnila sledovat, jak sluneční vítr atmosféru doslova obírá o částice, místo aby tento proces zůstával pouze teoretickým vysvětlením.

Sonda přinesla také několik dalších významných objevů:

• jako první přímo pozorovala rozsáhlé difuzní a protonové polární záře na Marsu. Ty se od pozemských polárních září v mnoha ohledech liší ;
• odhalila vrstvu kovových iontů v marsovské ionosféře, která vzniká působením meziplanetárného prachu dopadajícího do atmosféry ;
• dokončila více než 22 000 oběhů kolem Marsu;
• pořídila přes 10 000 ultrafialových snímků planety a její přístroje zaznamenaly údaje o 14 bilionech elektronů .

Nenápadný, ale důležitý komunikační uzel

MAVEN nebyla pouze vědeckou observatoří. Po řadu let sloužila také jako retranslační družice v komunikační síti NASA u Marsu. Přeposílala povely ze Země k vozítkům na povrchu a jejich vědecká data zase zpět k pozemním stanicím .

Za dobu provozu uskutečnila více než 1 850 datových relací pro mise zahrnující vozítka Curiosity a Perseverance i dnes již neaktivní přistávací modul InSight . V jednom případě přenesla během jediné relace 2,89 gigabitu dat, což NASA označila za rekord v rámci sluneční soustavy .

Po ztrátě MAVEN zůstaly v provozu jiné sondy, například Mars Reconnaissance Orbiter a Mars Odyssey, které mohou s komunikací pomáhat dál . Síť však přišla o významnou část přenosové kapacity. Konec MAVEN proto není jen symbolickou ztrátou vědecké mise — znamená také větší zátěž pro zbývající marsovskou flotilu.

Poslední běžná telemetrie dorazila 4. prosince 2025 a ukazovala, že všechny systémy fungují normálně . O dva dny později MAVEN při svém pravidelném oběhu proletěla za Marsem. Když se měla zpoza planety vynořit a znovu navázat spojení se Zemí, antény NASA v rámci sítě Deep Space Network žádný signál nezachytily .

Pozemní radar následně potvrdil, že sonda se pohybuje jinak, než se očekávalo: místo stabilní orientace se nekontrolovaně otáčela a odchýlila se od předpokládané dráhy . Pozdější vyšetřovací komise označila za pravděpodobnou příčinu kritické selhání jedné ze dvou hlavních inerciálních měřicích jednotek, známých jako IMU. Tyto přístroje sondě pomáhaly určovat její orientaci v prostoru .

Bez funkční navigační jednotky MAVEN nedokázala udržet solární panely namířené ke Slunci. Baterie se vybily a sonda se dostala do trvalé, nekontrolovatelné rotace. NASA nakonec dospěla k závěru, že její obnovení není možné .

Šest měsíců pokusů o záchranu

NASA se sondu pokoušela najít a znovu ovládnout téměř půl roku. Záchrana probíhala po etapách:

• 6.–15. prosince 2025: Řídicí týmy vysílaly do prostoru kolem Marsu povely prostřednictvím sítě Deep Space Network a analyzovaly krátký úsek sledovacích dat, který odhalil nečekanou rotaci sondy .
• Pokus o přepnutí na záložní IMU: Inženýři nechali ukončit takzvaný „heartbeat“, tedy pravidelný signál potvrzující stav sondy. Tím se ji pokusili přimět k restartu a použití záložní navigační jednotky. Manévr však neobnovil kontrolu nad orientací .
• Komunikační přestávka kvůli Slunci: Koncem prosince se Mars dostal z pohledu Země na opačnou stranu Slunce. Během přibližně dvou týdnů tak bylo spolehlivé spojení s marsovskými sondami prakticky nemožné .
• Obnovené pátrání: NASA začala znovu vysílat a naslouchat 26. ledna 2026, po skončení tohoto období označovaného jako sluneční konjunkce .
• Poslední pokus: Týmy vyslaly povely, které měly sondě s nedostatkem energie pomoci znovu najít Slunce a nasměrovat k němu panely. MAVEN však už nikdy neodpověděla .

Dne 3. června 2026 vyšetřovací komise NASA po vyčerpání prakticky všech možností oficiálně označila sondu za nezachranitelnou. Tím skončila mise, která u Marsu fungovala více než 11 let — o celé desetiletí déle, než počítal její původní, roční vědecký program .

Jak MAVEN vysvětlila úbytek marsovské atmosféry

Nejdůležitějším přínosem mise bylo zjištění, že Slunce je hlavním motorem dlouhodobé ztráty atmosféry Marsu. Sluneční vítr — proud nabitých částic, který ze Slunce neustále proudí do meziplanetárního prostoru — odnáší ionty z horních vrstev marsovské atmosféry. Během silných slunečních bouří se tento proces může zrychlit nejméně desetkrát .

V průběhu miliard let tak podle vědců atmosférická eroze přispěla k přeměně Marsu z teplejšího a vlhčího světa na dnešní studenou a suchou poušť . MAVEN přitom umožnila sledovat, jak sluneční vítr atmosféru doslova obírá o částice, místo aby tento proces zůstával pouze teoretickým vysvětlením.

Sonda přinesla také několik dalších významných objevů:

• jako první přímo pozorovala rozsáhlé difuzní a protonové polární záře na Marsu. Ty se od pozemských polárních září v mnoha ohledech liší ;
• odhalila vrstvu kovových iontů v marsovské ionosféře, která vzniká působením meziplanetárného prachu dopadajícího do atmosféry ;
• dokončila více než 22 000 oběhů kolem Marsu;
• pořídila přes 10 000 ultrafialových snímků planety a její přístroje zaznamenaly údaje o 14 bilionech elektronů .

Nenápadný, ale důležitý komunikační uzel

MAVEN nebyla pouze vědeckou observatoří. Po řadu let sloužila také jako retranslační družice v komunikační síti NASA u Marsu. Přeposílala povely ze Země k vozítkům na povrchu a jejich vědecká data zase zpět k pozemním stanicím .

Za dobu provozu uskutečnila více než 1 850 datových relací pro mise zahrnující vozítka Curiosity a Perseverance i dnes již neaktivní přistávací modul InSight . V jednom případě přenesla během jediné relace 2,89 gigabitu dat, což NASA označila za rekord v rámci sluneční soustavy .

Po ztrátě MAVEN zůstaly v provozu jiné sondy, například Mars Reconnaissance Orbiter a Mars Odyssey, které mohou s komunikací pomáhat dál . Síť však přišla o významnou část přenosové kapacity. Konec MAVEN proto není jen symbolickou ztrátou vědecké mise — znamená také větší zátěž pro zbývající marsovskou flotilu.