Důležitý detail: 0,3 % HDP nepředstavuje dodatečný prostor nad rámec obranné flexibility ve výši 1,5 %. Obě oblasti soutěží o stejný rozpočtový prostor. Pokud stát využije 0,3 % HDP na energetiku, o stejnou část se mu v daném roce zmenší prostor pro dodatečné obranné výdaje.

Na co lze peníze použít

Komise spojila flexibilitu především s dlouhodobějšími strukturálními investicemi, nikoli s plošným zlevňováním energií pro spotřebitele. Uznatelné výdaje zahrnují :

• modernizaci elektrických sítí,
• infrastrukturu pro obnovitelné zdroje,
• kapacity pro ukládání energie,
• přeshraniční propojení sítí,
• projekty průmyslové elektrifikace,
• další opatření posilující energetickou odolnost.

Výdaje musí být „včasné, cílené a dočasné“ a nesmějí zvyšovat celkovou poptávku po energiích . Naopak obecné snížení spotřebních daní, DPH nebo necílené dotace domácnostem se do výjimky započítat nemají. Komise tím reaguje i na dosavadní praxi: více než 72 % z krizových opatření v hodnotě přes 11 miliard eur, která evropské vlády přijaly do května 2026, tvořily necílené úlevy .

Itálie chtěla stejnou výjimku jako pro obranu

Nové pravidlo je přímou reakcí na tlak Itálie, Řím však prosadil jen část svých požadavků. Premiérka Giorgia Meloniová v polovině května 2026 zaslala předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové důrazný dopis. Požadovala, aby byla energetická bezpečnost považována za stejně naléhavou jako obrana a aby státy mohly na energetická opatření využít celou flexibilitu ve výši 1,5 % HDP bez samostatného podlimitu .

Italský tlak nebyl pouze diplomatický. Podle dostupných zpráv Meloniová hrozila, že Itálie nepodpoří nástroj SAFE pro financování obrany, pokud Brusel požadavku nevyhoví . Ministr zahraničí Antonio Tajani už koncem dubna veřejně argumentoval, že „stejně jako EU postupovala u výdajů na obranu, může postupovat i u výdajů na energetiku“ .

Širší flexibilitu podporovaly také některé další státy s vysokou energetickou expozicí, hlavní hybnou silou však zůstávala Itálie . Italští představitelé označili výsledných 0,3 % za „významné vítězství“ . Komise však trvá na tom, že energetika a obrana nejsou totožné oblasti a že samostatný strop tento rozdíl zachovává.

Krize, která výjimku vyvolala

Rozhodnutí přišlo po prudkém energetickém šoku, který začal 28. února 2026 americko-izraelským útokem na Írán. Následné uzavření Hormuzského průlivu, jímž za běžných okolností prochází přibližně 20 % světového obchodu s ropou, výrazně omezilo globální dodávky .

Do zveřejnění jarního balíčku už byly ekonomické dopady značné:

• ceny ropy vzrostly přibližně o 70 % oproti předválečné úrovni ,
• evropský plyn zůstával zhruba o 45 % dražší než před válkou ,
• inflace v eurozóně měla v roce 2026 dosáhnout 3,0 %, zatímco předválečný odhad činil 1,9 % ,
• Evropská komise snížila odhad růstu HDP eurozóny pro rok 2026 na pouhých 0,9 %, z předchozích 1,2 % ,
• evropské vlády už přislíbily více než 11 miliard eur ve fiskálních opatřeních, přičemž 8,3 miliardy eur připadaly na necílené snížení spotřebních daní nebo DPH .

Institut Jacques Delors odhaduje, že samotná blokáda Hormuzského průlivu vytvořila evropským ekonomikám dodatečné náklady přesahující 39 miliard eur . Ve srovnání s tím je nová fiskální flexibilita výrazně menší.

Jaké mantinely zůstávají

Výjimka nepozastavuje hlavní pravidla Paktu stability a růstu. Nadále platí limit deficitu veřejných financí ve výši 3 % HDP i referenční hranice veřejného dluhu 60 % HDP . Státy také zůstávají součástí běžného cyklu fiskálního dohledu; možnost využít 0,3 % HDP neznamená automatické vyjmutí z kontroly.

Opatření má navíc podporovat především investice do odolnějšího energetického systému, nikoli plošné dotování spotřeby. Mezinárodní měnový fond současně varoval, že mnohé evropské vlády dávají přednost necíleným daňovým škrtům před investicemi do odolnosti, které má nová flexibilita podpořit . Takové plošné úlevy sice mohou krátkodobě zmírnit účty, zároveň však oslabují cenový signál motivující k úsporám energie.

Bude 0,3 % HDP stačit?

Kritika přišla rychle. Roční limit 0,3 % HDP je podle mnoha pozorovatelů příliš nízký vzhledem k rozsahu energetického šoku. Italský požadavek na plný přístup k flexibilitě 1,5 % HDP byl odmítnut a výsledný podlimit představuje jen zlomek prostoru, který některé státy považují za potřebný .

Zůstávají proto zásadní otázky. Pokud bude konflikt v Íránu pokračovat nebo se zhorší, zvýší Komise limit 0,3 % HDP? A jak rychle by takovou změnu dokázala prosadit? Dokážou vysoce zadlužené země, které se už pohybují blízko hranice 3% deficitu, využít i tento omezený prostor, aniž by vyvolaly přezkum udržitelnosti dluhu?

Největší pochybnost se týká samotného zaměření opatření. Nová výjimka podporuje strukturální investice, zatímco politicky nejsnazší reakcí na krizi byly dosud široké a necílené dotace. Její skutečný přínos proto bude záviset nejen na délce energetického šoku, ale také na tom, zda se z dočasné krize nestane dlouhodobý tlak na veřejné finance a evropskou průmyslovou konkurenceschopnost.

Důležitý detail: 0,3 % HDP nepředstavuje dodatečný prostor nad rámec obranné flexibility ve výši 1,5 %. Obě oblasti soutěží o stejný rozpočtový prostor. Pokud stát využije 0,3 % HDP na energetiku, o stejnou část se mu v daném roce zmenší prostor pro dodatečné obranné výdaje.

Na co lze peníze použít

Komise spojila flexibilitu především s dlouhodobějšími strukturálními investicemi, nikoli s plošným zlevňováním energií pro spotřebitele. Uznatelné výdaje zahrnují :

• modernizaci elektrických sítí,
• infrastrukturu pro obnovitelné zdroje,
• kapacity pro ukládání energie,
• přeshraniční propojení sítí,
• projekty průmyslové elektrifikace,
• další opatření posilující energetickou odolnost.

Výdaje musí být „včasné, cílené a dočasné“ a nesmějí zvyšovat celkovou poptávku po energiích . Naopak obecné snížení spotřebních daní, DPH nebo necílené dotace domácnostem se do výjimky započítat nemají. Komise tím reaguje i na dosavadní praxi: více než 72 % z krizových opatření v hodnotě přes 11 miliard eur, která evropské vlády přijaly do května 2026, tvořily necílené úlevy .

Itálie chtěla stejnou výjimku jako pro obranu

Nové pravidlo je přímou reakcí na tlak Itálie, Řím však prosadil jen část svých požadavků. Premiérka Giorgia Meloniová v polovině května 2026 zaslala předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové důrazný dopis. Požadovala, aby byla energetická bezpečnost považována za stejně naléhavou jako obrana a aby státy mohly na energetická opatření využít celou flexibilitu ve výši 1,5 % HDP bez samostatného podlimitu .

Italský tlak nebyl pouze diplomatický. Podle dostupných zpráv Meloniová hrozila, že Itálie nepodpoří nástroj SAFE pro financování obrany, pokud Brusel požadavku nevyhoví . Ministr zahraničí Antonio Tajani už koncem dubna veřejně argumentoval, že „stejně jako EU postupovala u výdajů na obranu, může postupovat i u výdajů na energetiku“ .

Širší flexibilitu podporovaly také některé další státy s vysokou energetickou expozicí, hlavní hybnou silou však zůstávala Itálie . Italští představitelé označili výsledných 0,3 % za „významné vítězství“ . Komise však trvá na tom, že energetika a obrana nejsou totožné oblasti a že samostatný strop tento rozdíl zachovává.

Krize, která výjimku vyvolala

Rozhodnutí přišlo po prudkém energetickém šoku, který začal 28. února 2026 americko-izraelským útokem na Írán. Následné uzavření Hormuzského průlivu, jímž za běžných okolností prochází přibližně 20 % světového obchodu s ropou, výrazně omezilo globální dodávky .

Do zveřejnění jarního balíčku už byly ekonomické dopady značné:

• ceny ropy vzrostly přibližně o 70 % oproti předválečné úrovni ,
• evropský plyn zůstával zhruba o 45 % dražší než před válkou ,
• inflace v eurozóně měla v roce 2026 dosáhnout 3,0 %, zatímco předválečný odhad činil 1,9 % ,
• Evropská komise snížila odhad růstu HDP eurozóny pro rok 2026 na pouhých 0,9 %, z předchozích 1,2 % ,
• evropské vlády už přislíbily více než 11 miliard eur ve fiskálních opatřeních, přičemž 8,3 miliardy eur připadaly na necílené snížení spotřebních daní nebo DPH .

Institut Jacques Delors odhaduje, že samotná blokáda Hormuzského průlivu vytvořila evropským ekonomikám dodatečné náklady přesahující 39 miliard eur . Ve srovnání s tím je nová fiskální flexibilita výrazně menší.

Jaké mantinely zůstávají

Výjimka nepozastavuje hlavní pravidla Paktu stability a růstu. Nadále platí limit deficitu veřejných financí ve výši 3 % HDP i referenční hranice veřejného dluhu 60 % HDP . Státy také zůstávají součástí běžného cyklu fiskálního dohledu; možnost využít 0,3 % HDP neznamená automatické vyjmutí z kontroly.

Opatření má navíc podporovat především investice do odolnějšího energetického systému, nikoli plošné dotování spotřeby. Mezinárodní měnový fond současně varoval, že mnohé evropské vlády dávají přednost necíleným daňovým škrtům před investicemi do odolnosti, které má nová flexibilita podpořit . Takové plošné úlevy sice mohou krátkodobě zmírnit účty, zároveň však oslabují cenový signál motivující k úsporám energie.

Bude 0,3 % HDP stačit?

Kritika přišla rychle. Roční limit 0,3 % HDP je podle mnoha pozorovatelů příliš nízký vzhledem k rozsahu energetického šoku. Italský požadavek na plný přístup k flexibilitě 1,5 % HDP byl odmítnut a výsledný podlimit představuje jen zlomek prostoru, který některé státy považují za potřebný .

Zůstávají proto zásadní otázky. Pokud bude konflikt v Íránu pokračovat nebo se zhorší, zvýší Komise limit 0,3 % HDP? A jak rychle by takovou změnu dokázala prosadit? Dokážou vysoce zadlužené země, které se už pohybují blízko hranice 3% deficitu, využít i tento omezený prostor, aniž by vyvolaly přezkum udržitelnosti dluhu?

Největší pochybnost se týká samotného zaměření opatření. Nová výjimka podporuje strukturální investice, zatímco politicky nejsnazší reakcí na krizi byly dosud široké a necílené dotace. Její skutečný přínos proto bude záviset nejen na délce energetického šoku, ale také na tom, zda se z dočasné krize nestane dlouhodobý tlak na veřejné finance a evropskou průmyslovou konkurenceschopnost.