Australská strategie: právní tlak místo odvetné spirály

Canberra se nerozhodla pro vlastní obchodní válku. Místo toho zkombinovala několik kroků:

• podala stížnosti ke Světové obchodní organizaci (WTO), která poskytla právní rámec i prostor pro vyjednávání ;
• po změně vlády v roce 2022 obnovila diplomatické kontakty a začala vztahy s Pekingem stabilizovat ;
• zachovala obchodní komunikaci i v době, kdy mezi oběma zeměmi panovalo značné politické napětí;
• postupně hledala řešení jednotlivých sporů namísto plošné eskalace.

Výsledky se nedostavily přes noc, ale byly výrazné. Uvolňování omezení probíhalo v několika etapách:

• únor 2023: Čína obnovila dovoz australského uhlí;
• srpen 2023: Peking zrušil clo 80,5 procenta na australský ječmen. Tím skončila blokáda trhu, který měl dříve hodnotu přibližně 1,5 miliardy australských dolarů ročně ;
• březen 2024: byla odstraněna cla na australské víno ;
• prosinec 2024: vyřešena byla poslední omezení týkající se vývozu živých humrů, čímž obchodní konflikt prakticky skončil .

Obchod se mezitím zotavil. V srpnu 2023 dosáhla roční hodnota obchodu mezi Austrálií a Čínou přibližně 219 miliard australských dolarů. Z toho připadalo asi 194 miliard na vývoz zboží a 9,5 miliardy na služby . V červenci 2025 se obě země navíc dohodly na celkové revizi dohody o volném obchodu ChAFTA s cílem dále rozšířit přístup na trhy .

Proč se evropská situace od Austrálie liší

Australská zkušenost může být pro Evropu inspirací, ale není možné ji jednoduše zkopírovat. Canberra čelila především cíleným, politicky motivovaným omezením. Evropská unie řeší mnohem hlubší a dlouhodobější nerovnováhu.

Deficit EU v obchodu se zbožím s Čínou dosáhl v roce 2025 359,9 miliardy eur, což bylo o 2,7 procenta více než o rok dříve. EU loni do Číny vyvezla zboží za 199,6 miliardy eur, zatímco dovezla zboží za 559,4 miliardy eur . Čínské výrobky tvořily 97,3 procenta unijního dovozu průmyslového zboží z Číny .

Nerovnováha se navíc dál prohlubovala i v roce 2026. Podle čínských celních údajů dosáhl přebytek Číny v obchodu s EU-27 za první čtyři měsíce roku 113 miliard dolarů, oproti 91 miliardám ve stejném období předchozího roku . Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová označila takový přebytek za „jednoduše neudržitelný“ a spojila ho s průmyslovou nadkapacitou podporovanou státními subvencemi .

Brusel proto volí aktivnější obranu domácího průmyslu než Austrálie:

• cla na elektromobily: EU zavedla definitivní cla na čínské elektromobily, která mohou v některých případech dosáhnout až přibližně 45 procent ;
• dovozní kvóty a ochranná opatření: unijní představitelé signalizují širší využití ochranných doložek a případné rozšíření cel na zranitelné sektory ;
• preferování evropských dodavatelů: plánovaný rámec „Made in Europe“ má při veřejných zakázkách zvýhodnit evropské producenty a podpořit domácí výrobu ;
• nižší závislost na Číně: Komise zvažuje také omezení závislosti na čínských součástkách a opatření pro strategická odvětví .

Co může Austrálie Evropě skutečně nabídnout

Australský přístup ukazuje, že diplomatické kanály a pravidla mezinárodního obchodu mohou pomoci zabránit tomu, aby se jeden spor proměnil v nekonečnou spirálu odvet. Podání k WTO poskytlo Canbeře právní oporu, zatímco politický reset po volbách v roce 2022 vytvořil prostor pro kompromis .

Evropa však nemá před sebou pouze otázku, jak urovnat konkrétní sankce. Musí řešit také konkurenceschopnost vlastního průmyslu, přístup evropských firem na čínský trh, státní podporu čínské výroby a rizika spojená s dodavatelskými řetězci. Čínská omezení vývozu vzácných zemin a čipů už podle evropských představitelů zvyšují tlak na automobilový, obranný i čistě technologický sektor .

To je zásadní rozdíl. Austrálie mohla nabídnout diplomatický návrat k předchozímu obchodnímu vztahu, aniž by řešila deficit v průmyslovém měřítku srovnatelném s EU. Její ekonomika navíc vůči Číně dlouhodobě významně exportovala, zatímco Evropská unie čelí obřímu deficitu a obavám z vytlačování evropských výrobců.

Závěr: trpělivost ano, ale ne za každou cenu

Farrellova rada je pro Brusel relevantní především jako připomínka, že obchodní konflikty se nemusí řešit okamžitou odvetou. Dialog, právní postupy u WTO, diverzifikace a trpělivá diplomacie mohou otevřít cestu ke stabilizaci, jak ukázal australský případ .

Evropa však čelí strukturálnímu problému v hodnotě téměř 360 miliard eur ročně. Proto bude pro ni obtížnější pouze „vydržet“ a čekat na politické oteplení. Australský model může nabídnout způsob, jak konflikt nepřilévat do ohně, ale sám o sobě nevyřeší průmyslovou nerovnováhu mezi EU a Čínou. Brusel tak bude muset hledat rovnováhu mezi Farrellovou trpělivostí a vlastní potřebou chránit evropskou výrobní základnu.

Australská strategie: právní tlak místo odvetné spirály

Canberra se nerozhodla pro vlastní obchodní válku. Místo toho zkombinovala několik kroků:

• podala stížnosti ke Světové obchodní organizaci (WTO), která poskytla právní rámec i prostor pro vyjednávání ;
• po změně vlády v roce 2022 obnovila diplomatické kontakty a začala vztahy s Pekingem stabilizovat ;
• zachovala obchodní komunikaci i v době, kdy mezi oběma zeměmi panovalo značné politické napětí;
• postupně hledala řešení jednotlivých sporů namísto plošné eskalace.

Výsledky se nedostavily přes noc, ale byly výrazné. Uvolňování omezení probíhalo v několika etapách:

• únor 2023: Čína obnovila dovoz australského uhlí;
• srpen 2023: Peking zrušil clo 80,5 procenta na australský ječmen. Tím skončila blokáda trhu, který měl dříve hodnotu přibližně 1,5 miliardy australských dolarů ročně ;
• březen 2024: byla odstraněna cla na australské víno ;
• prosinec 2024: vyřešena byla poslední omezení týkající se vývozu živých humrů, čímž obchodní konflikt prakticky skončil .

Obchod se mezitím zotavil. V srpnu 2023 dosáhla roční hodnota obchodu mezi Austrálií a Čínou přibližně 219 miliard australských dolarů. Z toho připadalo asi 194 miliard na vývoz zboží a 9,5 miliardy na služby . V červenci 2025 se obě země navíc dohodly na celkové revizi dohody o volném obchodu ChAFTA s cílem dále rozšířit přístup na trhy .

Proč se evropská situace od Austrálie liší

Australská zkušenost může být pro Evropu inspirací, ale není možné ji jednoduše zkopírovat. Canberra čelila především cíleným, politicky motivovaným omezením. Evropská unie řeší mnohem hlubší a dlouhodobější nerovnováhu.

Deficit EU v obchodu se zbožím s Čínou dosáhl v roce 2025 359,9 miliardy eur, což bylo o 2,7 procenta více než o rok dříve. EU loni do Číny vyvezla zboží za 199,6 miliardy eur, zatímco dovezla zboží za 559,4 miliardy eur . Čínské výrobky tvořily 97,3 procenta unijního dovozu průmyslového zboží z Číny .

Nerovnováha se navíc dál prohlubovala i v roce 2026. Podle čínských celních údajů dosáhl přebytek Číny v obchodu s EU-27 za první čtyři měsíce roku 113 miliard dolarů, oproti 91 miliardám ve stejném období předchozího roku . Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová označila takový přebytek za „jednoduše neudržitelný“ a spojila ho s průmyslovou nadkapacitou podporovanou státními subvencemi .

Brusel proto volí aktivnější obranu domácího průmyslu než Austrálie:

• cla na elektromobily: EU zavedla definitivní cla na čínské elektromobily, která mohou v některých případech dosáhnout až přibližně 45 procent ;
• dovozní kvóty a ochranná opatření: unijní představitelé signalizují širší využití ochranných doložek a případné rozšíření cel na zranitelné sektory ;
• preferování evropských dodavatelů: plánovaný rámec „Made in Europe“ má při veřejných zakázkách zvýhodnit evropské producenty a podpořit domácí výrobu ;
• nižší závislost na Číně: Komise zvažuje také omezení závislosti na čínských součástkách a opatření pro strategická odvětví .

Co může Austrálie Evropě skutečně nabídnout

Australský přístup ukazuje, že diplomatické kanály a pravidla mezinárodního obchodu mohou pomoci zabránit tomu, aby se jeden spor proměnil v nekonečnou spirálu odvet. Podání k WTO poskytlo Canbeře právní oporu, zatímco politický reset po volbách v roce 2022 vytvořil prostor pro kompromis .

Evropa však nemá před sebou pouze otázku, jak urovnat konkrétní sankce. Musí řešit také konkurenceschopnost vlastního průmyslu, přístup evropských firem na čínský trh, státní podporu čínské výroby a rizika spojená s dodavatelskými řetězci. Čínská omezení vývozu vzácných zemin a čipů už podle evropských představitelů zvyšují tlak na automobilový, obranný i čistě technologický sektor .

To je zásadní rozdíl. Austrálie mohla nabídnout diplomatický návrat k předchozímu obchodnímu vztahu, aniž by řešila deficit v průmyslovém měřítku srovnatelném s EU. Její ekonomika navíc vůči Číně dlouhodobě významně exportovala, zatímco Evropská unie čelí obřímu deficitu a obavám z vytlačování evropských výrobců.

Závěr: trpělivost ano, ale ne za každou cenu

Farrellova rada je pro Brusel relevantní především jako připomínka, že obchodní konflikty se nemusí řešit okamžitou odvetou. Dialog, právní postupy u WTO, diverzifikace a trpělivá diplomacie mohou otevřít cestu ke stabilizaci, jak ukázal australský případ .

Evropa však čelí strukturálnímu problému v hodnotě téměř 360 miliard eur ročně. Proto bude pro ni obtížnější pouze „vydržet“ a čekat na politické oteplení. Australský model může nabídnout způsob, jak konflikt nepřilévat do ohně, ale sám o sobě nevyřeší průmyslovou nerovnováhu mezi EU a Čínou. Brusel tak bude muset hledat rovnováhu mezi Farrellovou trpělivostí a vlastní potřebou chránit evropskou výrobní základnu.