Soud EU zrušil označení Marketplace za „gatekeepera“, Messenger v regulaci zůstává

To je ostrá výtka na adresu procesní kvality práce Komise. Z rozsudku plyne, že se regulátoři při vymezování gatekeeperů nemohou spoléhat na domněnky bez důkladné, na faktech založené analýzy aktuálního stavu společnosti v době rozhodnutí.

Proč je vítězství pro Marketplace spíše symbolické

Navzdory soudnímu vítězství je praktický dopad na Metu minimální. Evropská komise sama zrušila označení Marketplace za gatekeepera již 23. dubna 2025 – více než rok před vynesením rozsudku . Poté, co Meta požádala o zrušení tohoto statusu, Komise dospěla k závěru, že Marketplace měl „v roce 2024 méně než 10 000 ročně aktivních firemních uživatelů“, čímž klesl pod hranici, která spouští domněnky o statusu gatekeepera .

Meta totiž aktivně přeměnila Marketplace na čistě spotřebitelskou službu (C2C) tím, že z platformy odstranila firemní uživatele, a účinně se tak vyhnula povinnostem plynoucím z DMA. Verdikt soudu je proto „do značné míry akademický“ – formálně potvrzuje označení, které již bylo zrušeno.

Meta na verdikt reagovala prohlášením: „Vítáme rozhodnutí soudu ohledně Marketplace, které potvrzuje, že Marketplace neměl být vůbec označen za gatekeepera“ .

Messenger: samostatná brána a žádný únik před dvojím započítáváním

V kontrastu s Marketplace Tribunál v plném rozsahu potvrdil rozhodnutí Komise označit Messenger za gatekeepera a zamítl odvolání Mety hned ve třech bodech .

Messenger byl správně klasifikován jako samostatná služba. Meta argumentovala, že Messenger je jen integrovanou součástí sociální sítě Facebook, nikoli samostatnou platformou. Soud s tím nesouhlasil a konstatoval, že Messenger je interpersonální komunikační službou nezávislou na číslech, která funguje jako samostatná aplikace, lze ji používat nezávisle na Facebooku a Meta ji aktivně nabízí pro firemní účely prostřednictvím specializovaných nástrojů .

Uživatelé se mohou započítávat duplicitně napříč službami. Soud odmítl argument Mety, že kvantitativní prahy nebyly splněny, protože uživatelé Messengeru se překrývají s uživateli Facebooku. Rozhodl, že při započítávání koncových uživatelů pro účely DMA není Komise povinna odečítat překryv mezi službami. To je významné interpretační vítězství pro regulátory, které brání technologickým gigantům s rozsáhlými, překrývajícími se ekosystémy v oslabování číselných kritérií, jež spouštějí status gatekeepera .

Nebylo nutné provádět tržní šetření. Soud rozhodl, že Komise nebyla povinna zahájit formální tržní šetření před označením Messengeru, protože Meta nepředložila „dostatečně podložené argumenty“, které by „zjevně zpochybnily“ právní domněnky podle DMA . To posiluje sílu vyvratitelných domněnek v DMA a klade počáteční důkazní břemeno pevně na bedra označené společnosti.

Širší důsledky pro vymáhání DMA

Toto rozpolcené rozhodnutí poskytuje plán pro budoucí prosazování přelomové evropské regulace technologií.

• Varování ohledně kvality rozhodnutí: Anulace Marketplace je signálem, že Komise musí ve fázi označování gatekeeperů předkládat robustní, aktuální a transparentní analýzy. Spoléhání na zastaralá data a vágní odůvodnění bude soudy odmítnuto. Rozsudek může Komisi přinutit investovat více prostředků do tvorby detailních, důkazy podložených rozhodnutí, která obstojí před soudem.
• Potvrzení rozklíčování ekosystému: Potvrzením statusu Messengeru dal soud za pravdu strategii Komise, která považuje integrované funkce v rámci velkého digitálního ekosystému za jednotlivé základní služby platformy. Toto odůvodnění lze aplikovat na další případy napříč odvětvím, což gigantům ztíží snahu chránit konkrétní služby v rámci svých širších platforem .
• Domněnky DMA zůstávají silné: Rozhodnutí o Messengeru ukazuje, že společnosti čelí vysoké překážce, pokud se chtějí vyhnout označení poté, co splní kvantitativní prahy. Soud odmítl procesní argumenty Mety a potvrdil, že domněnky DMA jsou pro regulátory mocným nástrojem a že společnosti nemohou celý proces automaticky zdržovat požadavky na tržní šetření .
• Prostor pro další odvolání: Kterákoli strana se může proti rozsudku odvolat k Soudnímu dvoru Evropské unie, a to pouze v právních otázkách, a to ve lhůtě dvou měsíců a deseti dnů . Případné odvolání by mohlo dále vyjasnit přesný standard odůvodnění požadovaný ve fázi označování oproti fázi zajišťování souladu, což zůstává klíčovou oblastí judikatury v rámci DMA.