Klimatické summity OSN selhávají, přiznal šéf EU pro klima. Jednání v Bonnu rozhodnou o dalším směřování

Pozadím Hoekstrovy kritiky je výsledek konference COP30, která se konala v listopadu 2025 v brazilském Belému. Summit, zahájený s velkými nadějemi na zrychlení klimatické akce, místo toho odhalil hluboké a přetrvávající rozpory . Ústředním selháním byla otázka mitigačních opatření: navzdory tomu, že přes 80 zemí podporovalo závazný plán (roadmap) pro odklon od fosilních paliv, menšinový blok zahrnující Saúdskou Arábii, Rusko a Indii jakoukoli takovou dohodu zablokoval . Výsledný text se o fosilních palivech vůbec nezmiňoval, což znamená, že hlavní světové klimatické fórum již druhý rok po sobě nedokázalo explicitně pojmenovat hlavní příčinu krize .

V rámci kompromisu na poslední chvíli, který měl summit zachránit, oznámil prezident COP30 André Corrêa do Lago, že dobrovolné plány na odklon od fosilních paliv budou vypracovány mimo oficiální proces UNFCCC (Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu) . To fakticky znamenalo outsourcování klíčového závazku do nezávazné roviny. Kolumbie a Nizozemsko později v dubnu 2026 společně uspořádaly první Mezinárodní konferenci pro ukončení fosilních paliv v kolumbijské Santa Martě, aby tuto práci posunuly kupředu . Podobný osud potkal i snahu o vytvoření závazného plánu proti odlesňování, který byl rovněž odsunut na dobrovolnou iniciativu mimo rámec OSN .

V oblasti financí, která je věčným jablkem sváru klimatických jednání, došlo k průlomové dohodě o mobilizaci 1,3 bilionu dolarů ročně do roku 2035 na klimatická opatření, spolu se závazkem ztrojnásobit financování adaptace do roku 2035 . Základní rozpor však přetrvává: rozvojové země nadále argumentují, že tyto finance by měly pocházet převážně z veřejných grantů rozvinutých zemí, nikoli ze široké škály veřejného a soukromého kapitálu, která je v současnosti na stole . Provozní detaily Nového kolektivního kvantifikovaného cíle (NCQG) pro financování klimatu, dohodnutého na COP29, je stále třeba dopracovat, což z něj činí ústřední úkol pro vyjednavače v Bonnu .

Světlé body: finance na ochranu přírody a institucionální inovace

Ne všechny výsledky z Belému byly zklamáním. Největším hmatatelným úspěchem bylo oficiální spuštění mechanismu Tropical Forest Forever Facility (TFFF). Tento inovativní finanční nástroj, prosazovaný hostitelskou Brazílií, bude poskytovat každoroční platby zemím s tropickými lesy, které úspěšně chrání své stávající lesní porosty .

Mechanismus získal přes 5,5 miliardy dolarů v ohlášených příspěvcích a podporu 53 zemí, včetně 34 tropických lesních států, které jsou domovem více než 90 % světových tropických lesů . TFFF má ambiciózní dlouhodobý cíl ve výši 125 miliard dolarů a jeho smyslem je učinit ochranu lesů ekonomicky konkurenceschopnou s odlesňováním . Představuje změnu paradigmatu od jednorázových dárcovských příslibů k soběstačnému investičnímu modelu, který kombinuje veřejný kapitál se soukromými investicemi získanými prostřednictvím dluhopisů .

Druhý nový nástroj, Globální akcelerátor implementace (Global Implementation Accelerator), byl vytvořen jako dobrovolný rámec, který má zemím pomoci plnit jejich Národně stanovené příspěvky (NDCs) prostřednictvím technické pomoci a lepšího přístupu k financím . Ačkoli je symbolicky důležitý jako propojení slibů s praktickými kroky, jeho dopad je omezen nedostatkem právní síly a vyhrazeného financování.

SB64 v Bonnu: zkušební prostor „v půli cesty ke COP31“

Pouhých pět měsíců před konferencí COP31 analytici popisují konferenci v Bonnu jako „zastávku v půli cesty ke COP31“ a moment, který určí parametry pro klíčová rozhodnutí na hlavním summitu na konci roku . Globální klimatická agenda je obecně charakterizována jako proces, který vstoupil do „rozhodující fáze implementace“, kde systém musí prokázat, že dokáže dostát svým slibům .

Aby byla SB64 úspěšná, musí dosáhnout hmatatelného pokroku na několika propojených frontách:

• Vytvoření koherentního implementačního balíčku: Jednání musí spojit nesourodé nitky mitigace, adaptace, ztrát a škod, financí a transparentnosti do jediné, ucelené strategie pro akci .
• Operacionalizace cíle financování ve výši 1,3 bilionu dolarů: Přetavit toto číslo do konkrétních cest a finančních nástrojů, ke kterým budou mít rozvojové země skutečný přístup, zůstává hlavní prioritou .
• Definování budoucnosti mitigace: Pracovní program pro mitigační ambice a implementaci ze Šarm aš-Šajchu (MWP) – jediný formální bod agendy UNFCCC věnovaný mitigaci – je v roce 2026 předmětem přezkumu. Strany musí rozhodnout o jeho budoucnosti a efektivitě .
• Pokrok v oblasti spravedlivé transformace: Od vyjednavačů se očekává, že doporučí návrh rozhodnutí o Pracovním programu Spojených arabských emirátů pro spravedlivou transformaci, včetně mechanismu pro jeho implementaci .
• Přezkum netržních přístupů: Diskuse o článku 6.8 Pařížské dohody vstoupí do rozhodující fáze, aby posoudily, zda jsou netržní kooperativní přístupy životaschopným pilířem klimatické architektury, nebo jen opomíjenou myšlenkou .
• Integrace sektorových plánů: Vzhledem k tomu, že emise z dopravy se nebezpečně vymykají cestě k oteplení o 1,5 °C, zastánci tlačí na to, aby SB64 tento sektor pevně začlenila do hlavních diskusí o implementaci a financování .

Cesta ke COP31 je dlážděna nesplněnými sliby

Otevřená slova eurokomisaře Hoekstry odrážejí prohlubující se krizi důvěry v model OSN založený na konsensu. S blížícím se milníkem Pařížské dohody pro rok 2035 zůstává propast mezi vědeckou nezbytností a politickou realitou obrovská. Konference v Bonnu není jen rutinní přípravné setkání; je to zásadní demonstrace toho, zda se multilateralismus dokáže reformovat dostatečně rychle na to, aby zvládl krizi, k jejímuž řešení byl vybudován. Bez jasného pokroku v operacionalizaci financí, posílení dobrovolných plánů a zplnomocnění mechanismu spravedlivé transformace bude COP31 nucena čelit stejným strukturálním patům, ale s ještě menším časovým prostorem.