Proč eskaluje obchodní konflikt mezi EU a Čínou

Evropští úředníci stále častěji argumentují, že nejde jen o obchodní deficit, ale o narušení trhu způsobené státní podporou a nadměrnými výrobními kapacitami, které tlačí ceny dolů.

Nové obchodní nástroje EU proti narušení trhu

Brusel v reakci na tuto situaci připravuje tvrdší nástroje. Jedním z diskutovaných návrhů je nový mechanismus, který by EU umožnil omezit přístup na trh pro produkty nebo firmy těžící z nadvýroby, čímž by získal větší flexibilitu v boji proti vnímanému narušení trhu.

Čína už vzkázala, že pokud budou taková opatření přijata, odpoví silou. Úředníci čínského ministerstva obchodu uvedli, že Peking přijme „rozhodná protiopatření" proti jakýmkoli diskriminačním omezením.

Tyto nástroje by doplnily stávající systém obchodní ochrany EU. Ke konci roku 2024 měla Unie v platnosti 199 obranných opatření a Evropská komise v tom roce zahájila 33 nových vyšetřování, což je nejvyšší roční číslo od roku 2006.

Diverzifikace dodavatelských řetězců

Dalším zásadním posunem jsou snahy o snížení závislosti na jediném dodavateli v klíčových odvětvích. Evropští politici diskutují o pravidlech, která by firmy nutíla diverzifikovat dodavatelské řetězce a nespoléhat se převážně na jednu zemi – zejména Čínu. Cílem je posílit odolnost v odvětvích, jako jsou průmyslové stroje a chemikálie, a snížit zranitelnost odhalenou geopolitickými otřesy a výpadky dodávek.

Tento přístup odráží širší strategii EU zaměřenou na ekonomickou bezpečnost a odolnost, která se snaží udržet obchodní vazby s Čínou, ale zároveň omezit strategickou závislost.

Huawei, ZTE a bezpečnost telekomunikací

Bezpečnost technologií se stala dalším ohniskem napětí. Evropská komise posoudila, že čínské telekomunikační společnosti Huawei a ZTE představují podstatně vyšší riziko než jiní dodavatelé 5G sítí, a vyzvala členské státy, aby je omezily nebo vyloučily z citlivých sítí v rámci bezpečnostního rámce EU pro 5G.

Brusel se také zavázal, že se vyhne vystavení svých vlastních vnitřních sítí dodavatelům využívajícím zařízení Huawei nebo ZTE, a vyzval členské státy k urychlenému zavedení těchto bezpečnostních opatření.

Návrhy spojené s kybernetickou legislativou by mohly EU umožnit postupné vyřazení zařízení od „vysoce rizikových dodavatelů" z kritické infrastruktury, což kritici považují za de facto zacílení na čínské dodavatele.

Odpověď Číny: Odmítnutí rétoriky o nadvýrobě

Peking silně odmítá evropské obvinění z nadvýroby. Čínští představitelé tvrdí, že toto nařčení je politicky motivované a odráží spíše obavy Západu o vlastní konkurenceschopnost než skutečnou ekonomickou nerovnováhu. Podle nich je označování čínské exportní síly za „nadvýrobu" formou obchodního protekcionismu, jehož cílem je omezit přístup čínských firem na zahraniční trhy.

Čínské úřady varovaly, že nová obchodní omezení EU by mohla vyvolat odvetu a poškodit globální dodavatelské řetězce, zejména v odvětvích čisté energie a moderní výroby.

Tlak na Německo a další členské státy

Do hry vstupuje i vnitřní politika EU. Některé členské státy, zejména ty s úzkými obchodními vazbami na Čínu, byly historicky zdrženlivé vůči agresivním obchodním opatřením. Klíčová je v tomto ohledu role Německa. Jako největší ekonomika EU má Berlín rozhodující slovo v tom, zda tvrdší nástroje získají dostatečnou politickou podporu napříč Unií.

Německo je pod tlakem, protože jeho velký průmyslový základ a hluboké obchodní vztahy s Čínou z něj dělají přirozeného spojence opatrnějšího přístupu. S tím, jak Brusel připravuje zásadní rozhodnutí o obchodní obraně a ekonomické bezpečnosti, roste tlak na Berlín, aby podpořil jednotnější a tvrdší evropskou politiku.

Proměna evropské politiky vůči Číně

Dohromady tyto události ukazují na zásadní posun v myšlení Evropy. Dlouhá léta evropští politici zdůrazňovali výhody levného dovozu a hluboké ekonomické integrace s Čínou. Dnes se debata stále více točí kolem otázky, zda státem dotovaný export a technologická závislost mohou oslabit evropskou průmyslovou základnu nebo vytvořit bezpečnostní rizika.

Výsledkem je postupná, ale výrazná proměna politiky EU – od angažovanosti a otevřenosti trhu k defenzivnějšímu postoji kombinujícímu obchodní nástroje, technologická omezení a diverzifikaci dodavatelských řetězců.

Zda tento přístup vztah stabilizuje, nebo zatlačí Evropu a Čínu do hlubší obchodní konfrontace, zůstává nejisté. Jasné je, že EU nyní vnímá hospodářskou politiku, průmyslovou konkurenceschopnost a národní bezpečnost jako stále více propojené oblasti svých vztahů s Pekingem.