Německá diplomatická dohoda a vyhošťovací lety

Neumannová ostře kritizovala německou vládu za to, že podle ní podlehla nátlaku Tálibánu. Uvedla, že Berlín povolil Tálibánu několik konzulátů v Německu výměnou za možnost deportovat Afghánce zpět do vlasti, čímž vlastně normalizuje vztahy s režimem, jenž utlačuje ženy . Odvolala se na zprávy, podle nichž německé úřady připravují vyhoštění Afghánců bez jakéhokoli trestního záznamu, zatímco Evropská komise tvrdí, že jednání se týkají jen odsouzených teroristů, vrahů a násilníků . Tyto deportace označila nejen za „humanitární selhání“, ale i za „strategickou chybu“, která Evropu vydává napospas nátlaku Tálibánu .

První přímé jednání EU s delegací Tálibánu v Bruselu

Koncem června 2026 navštívila Brusel delegace Tálibánu, aby jednala s úředníky EU – šlo o vůbec první přímý kontakt unie s touto skupinou od doby, kdy se chopila moci . Belgie delegaci udělila jednodenní víza s omezeným pohybem . Evropská komise setkání označila za „technická jednání“ zaměřená na migraci a navracení migrantů. Neumannová toto označení rázně odmítla: „Neexistuje nic takového jako technické jednání s Tálibánem. Je to politická normalizace bez odpovědnosti“ . Na síti X napsala: „Komise dnes v Bruselu vedla ‚technické rozhovory‘ s Tálibánem. Co to je za cirkus. Tálibán nehledá s EU technické diskuse, hledá legitimitu“ . Spolu s 27 dalšími europoslankyněmi a bývalými afghánskými poslankyněmi zaslala otevřený dopis předsedkyni Komise Ursule von der Leyenové a belgickému premiérovi Bartu De Weverovi, v němž požadovala, aby se žádná jednání v Bruselu nekonala, dokud nebudou splněny podmínky EU .

Kritika ze strany Amnesty International a Human Rights Watch

• Human Rights Watch zveřejnila 3. srpna 2026 podrobnou časovou osu, která dokumentuje, že Tálibán „upevnil jednu z nejhorších humanitárních krizí na světě“ a systematicky ničí práva žen a dívek. HRW výslovně kritizovala červnové setkání EU s Tálibánem jako součást znepokojivého trendu normalizace .
• Amnesty International 13. srpna 2026 naléhavě vyzvala německou vládu, aby neprodleně splnila všechny své sliby ohledně přijetí ohrožených Afghánců a zastavila deportace, a to s odkazem na „zničující situaci v oblasti lidských práv“ v Afghánistánu . Už v červnu 2026 Amnesty zveřejnila právní analýzu, podle níž nový „rozvodový kodex“ Tálibánu (dekret č. 18) fakticky otevírá cestu k institucionalizaci nucených dětských sňatků .
• Odborníci OSN na lidská práva rovněž 13.–14. srpna 2026 varovali před normalizací vlády Tálibánu a vyzvali, aby se nepodnikaly žádné kroky k uznání faktických autorit bez prokazatelného měřitelného pokroku v oblasti lidských práv, zejména pokud jde o ženy a dívky .

Současná situace lidských práv žen a dívek

Neumannová říká, že Tálibán zavedl to, co mnoho afghánských žen popisuje jako genderový apartheid – „ucelený systém, jehož cílem je vymazat ženy z veřejného života“ . Konkrétní podmínky, které ona i další zdroje popisují, zahrnují:

• Zákaz vzdělávání dívek starších 12 let: Dívkám je odepřeno středoškolské a vysokoškolské vzdělání .
• Vyloučení žen z veřejného života: Ženy jsou vyloučeny z většiny profesí, politického života a mnoha veřejných prostor. „Ženy a dívky byly systematicky vymazány z veřejného života. Ze škol. Z univerzit. Z práce. Z parků,“ napsala Neumannová na síť X .
• Návrat veřejného bičování a kamenování: „Veřejné bičování a kamenování se vrátily,“ řekla . Tálibánem schválený trestní řád z roku 2026 navíc institucionalizuje mučení a povoluje ničení majetku jako trest .
• Kodifikace dětských sňatků: Amnesty International zdokumentovala, že dekret Tálibánu č. 18 z května 2026 umožňuje dětské sňatky, což dále prohlubuje už tak „tristní situaci práv žen a dívek“ .
• Omezení zdravotní péče: Ženy nemají přístup ke zdravotní péči bez doprovodu mužského příbuzného .

Shrnutí

Hlavním argumentem Neumannové je, že angažmá Evropy vůči Tálibánu – německá dohoda „konzuláty za deportace“, bruselská jednání EU a označování schůzek za „technická“ – představuje postupnou politickou normalizaci režimu, který zostřil útlak žen a dívek. Varuje, že tento přístup narušuje důvěryhodnost a bezpečnost Evropy, a že mezinárodní společenství se „pomalu začíná přizpůsobovat“ vládě Tálibánu jako nové normalitě .

Německá diplomatická dohoda a vyhošťovací lety

Neumannová ostře kritizovala německou vládu za to, že podle ní podlehla nátlaku Tálibánu. Uvedla, že Berlín povolil Tálibánu několik konzulátů v Německu výměnou za možnost deportovat Afghánce zpět do vlasti, čímž vlastně normalizuje vztahy s režimem, jenž utlačuje ženy . Odvolala se na zprávy, podle nichž německé úřady připravují vyhoštění Afghánců bez jakéhokoli trestního záznamu, zatímco Evropská komise tvrdí, že jednání se týkají jen odsouzených teroristů, vrahů a násilníků . Tyto deportace označila nejen za „humanitární selhání“, ale i za „strategickou chybu“, která Evropu vydává napospas nátlaku Tálibánu .

První přímé jednání EU s delegací Tálibánu v Bruselu

Koncem června 2026 navštívila Brusel delegace Tálibánu, aby jednala s úředníky EU – šlo o vůbec první přímý kontakt unie s touto skupinou od doby, kdy se chopila moci . Belgie delegaci udělila jednodenní víza s omezeným pohybem . Evropská komise setkání označila za „technická jednání“ zaměřená na migraci a navracení migrantů. Neumannová toto označení rázně odmítla: „Neexistuje nic takového jako technické jednání s Tálibánem. Je to politická normalizace bez odpovědnosti“ . Na síti X napsala: „Komise dnes v Bruselu vedla ‚technické rozhovory‘ s Tálibánem. Co to je za cirkus. Tálibán nehledá s EU technické diskuse, hledá legitimitu“ . Spolu s 27 dalšími europoslankyněmi a bývalými afghánskými poslankyněmi zaslala otevřený dopis předsedkyni Komise Ursule von der Leyenové a belgickému premiérovi Bartu De Weverovi, v němž požadovala, aby se žádná jednání v Bruselu nekonala, dokud nebudou splněny podmínky EU .

Kritika ze strany Amnesty International a Human Rights Watch

• Human Rights Watch zveřejnila 3. srpna 2026 podrobnou časovou osu, která dokumentuje, že Tálibán „upevnil jednu z nejhorších humanitárních krizí na světě“ a systematicky ničí práva žen a dívek. HRW výslovně kritizovala červnové setkání EU s Tálibánem jako součást znepokojivého trendu normalizace .
• Amnesty International 13. srpna 2026 naléhavě vyzvala německou vládu, aby neprodleně splnila všechny své sliby ohledně přijetí ohrožených Afghánců a zastavila deportace, a to s odkazem na „zničující situaci v oblasti lidských práv“ v Afghánistánu . Už v červnu 2026 Amnesty zveřejnila právní analýzu, podle níž nový „rozvodový kodex“ Tálibánu (dekret č. 18) fakticky otevírá cestu k institucionalizaci nucených dětských sňatků .
• Odborníci OSN na lidská práva rovněž 13.–14. srpna 2026 varovali před normalizací vlády Tálibánu a vyzvali, aby se nepodnikaly žádné kroky k uznání faktických autorit bez prokazatelného měřitelného pokroku v oblasti lidských práv, zejména pokud jde o ženy a dívky .

Současná situace lidských práv žen a dívek

Neumannová říká, že Tálibán zavedl to, co mnoho afghánských žen popisuje jako genderový apartheid – „ucelený systém, jehož cílem je vymazat ženy z veřejného života“ . Konkrétní podmínky, které ona i další zdroje popisují, zahrnují:

• Zákaz vzdělávání dívek starších 12 let: Dívkám je odepřeno středoškolské a vysokoškolské vzdělání .
• Vyloučení žen z veřejného života: Ženy jsou vyloučeny z většiny profesí, politického života a mnoha veřejných prostor. „Ženy a dívky byly systematicky vymazány z veřejného života. Ze škol. Z univerzit. Z práce. Z parků,“ napsala Neumannová na síť X .
• Návrat veřejného bičování a kamenování: „Veřejné bičování a kamenování se vrátily,“ řekla . Tálibánem schválený trestní řád z roku 2026 navíc institucionalizuje mučení a povoluje ničení majetku jako trest .
• Kodifikace dětských sňatků: Amnesty International zdokumentovala, že dekret Tálibánu č. 18 z května 2026 umožňuje dětské sňatky, což dále prohlubuje už tak „tristní situaci práv žen a dívek“ .
• Omezení zdravotní péče: Ženy nemají přístup ke zdravotní péči bez doprovodu mužského příbuzného .

Shrnutí

Hlavním argumentem Neumannové je, že angažmá Evropy vůči Tálibánu – německá dohoda „konzuláty za deportace“, bruselská jednání EU a označování schůzek za „technická“ – představuje postupnou politickou normalizaci režimu, který zostřil útlak žen a dívek. Varuje, že tento přístup narušuje důvěryhodnost a bezpečnost Evropy, a že mezinárodní společenství se „pomalu začíná přizpůsobovat“ vládě Tálibánu jako nové normalitě .