Hormuzský průliv je jedním z nejkritičtějších energetických hrdel světa. Obrovský podíl světového vývozu ropy a zkapalněného zemního plynu (LNG) proplouvá touto úzkou vodní cestou mezi Íránem a Ománem, než dorazí do Asie.
Když Írán během války v roce 2026 průliv fakticky zablokoval, narušení lodní dopravy poslalo globální ceny pohonných hmot vzhůru a otřáslo energetickými trhy.
Pro jihovýchodní Asii, která dováží velkou část energie potřebné pro provoz továren, to znamenalo přímý nárůst výrobních nákladů. Energeticky náročná odvětví – od petrochemie po montáž elektroniky – čelila rostoucím cenám elektřiny i dopravy. To stlačilo marže a zdražilo hotové výrobky.
Ještě před geopolitickým šokem se zpracovatelský průmysl v ASEANu výrazně rozpínal. Regionální index nákupních manažerů (PMI) dosáhl v únoru 2026 rekordních 53,8 bodu, což signalizovalo prudký růst nových zakázek i výroby.
Momentum však v následujících měsících zesláblo. Podle agentury S&P Global vykazoval zpracovatelský sektor ASEANu:
Tyto trendy stlačily regionální PMI dolů z únorového vrcholu a signalizovaly ochlazení průmyslového cyklu.
Polevilo se i v náboru. Zaměstnanost ve výrobě se sice v celém regionu nepropadla, ale tempo najímání zpomalilo a v posledních průzkumech PMI je nárůst počtu pracovních míst hodnocen jen jako okrajový.
Data na úrovni jednotlivých zemí jasně ukazují, kde je zpomalení nejviditelnější.
Vietnam zaznamenal pokles PMI z 54,3 v únoru na 51,2 v březnu 2026.
Indonésie zažila podobný vývoj: její PMI spadl z hodnot nad 53 v únoru zhruba na 50–51 v březnu.
Tyto poklesy sice neznamenají kontrakci – obě hodnoty stále leží nad neutrální hranicí 50 bodů – ale ukazují, že růst výroby a nových objednávek od začátku roku výrazně ochladl.
Zpomalení odráží několik překrývajících se tlaků:
Výrobci v obou zemích jsou na ceny energií obzvláště citliví kvůli rozsáhlým exportním sektorům v elektronice, textilu a průmyslovém zboží.
Malajsie se zatím jeví odolnější než Indonésie nebo Vietnam. Těží z diverzifikovaného vývozu a silné poptávky v dodavatelských řetězcích elektroniky a polovodičů. Někteří analytici navíc upozorňují, že vyšší globální ceny energií mohou Malajsii částečně prospět díky silnějším příjmům z vývozu LNG.
I když se Malajsie potýká s narušením dodávek souvisejícím s krizí, její ekonomika tak zůstává ve srovnání s některými sousedy relativně stabilní.
Geopolitický šok se kromě továrních hal propsal i do celkových ekonomických výhledů.
Světová banka nyní očekává, že růst rozvojové východní Asie a Tichomoří v roce 2026 zpomalí na 4,2 % z 5,0 % v roce 2025, přičemž jako důvod uvádí vyšší ceny energií a globální nejistotu spojenou s konfliktem na Blízkém východě.
Další prognózy míří stejným směrem. Investiční banka Maybank snížila odhad růstu pro šest klíčových ekonomik ASEANu z 4,8 % na zhruba 4,5 % pro rok 2026, což odráží tlak z energetického šoku a geopolitického rizika.
Asijská rozvojová banka (ADB) rovněž varovala, že pokud narušení dodávek přetrvá, může to dále snížit růst napříč rozvojovou Asií.
Navzdory těmto protivětrům se průmysl jihovýchodní Asie nepropadl do široké recese.
Hlavním důvodem je pokračující síla elektronického cyklu. Poptávka po vývozu elektrických strojů a elektroniky – zejména té navázané na umělou inteligenci a digitální zařízení – zůstává v některých částech ASEANu robustní.
Tato exportní síla pomáhá vyvažovat slabší obchod s komoditami a vyšší vstupní náklady, čímž stabilizuje produkci v zemích s velkým elektronickým sektorem, jako jsou Malajsie a Vietnam.
Krize v Hormuzském průlivu nevyvolala kolaps zpracovatelského průmyslu v jihovýchodní Asii, ale zřetelně oslabila jeho dosavadní dynamiku.
Hlavní účinky lze shrnout takto:
Nejprudší pokles PMI zaznamenaly Indonésie a Vietnam, zatímco Malajsie díky diverzifikovanému vývozu a příjmům z energií vykazuje větší odolnost. Současně silná poptávka po elektronice funguje jako důležitý tlumič.
Stručně řečeno: zpracovatelský průmysl ASEANu stále roste, ale pod rostoucím tlakem energetického šoku a geopolitické nejistoty spojené s krizí v Hormuzském průlivu.
Hormuzský průliv je jedním z nejkritičtějších energetických hrdel světa. Obrovský podíl světového vývozu ropy a zkapalněného zemního plynu (LNG) proplouvá touto úzkou vodní cestou mezi Íránem a Ománem, než dorazí do Asie.
Když Írán během války v roce 2026 průliv fakticky zablokoval, narušení lodní dopravy poslalo globální ceny pohonných hmot vzhůru a otřáslo energetickými trhy.
Pro jihovýchodní Asii, která dováží velkou část energie potřebné pro provoz továren, to znamenalo přímý nárůst výrobních nákladů. Energeticky náročná odvětví – od petrochemie po montáž elektroniky – čelila rostoucím cenám elektřiny i dopravy. To stlačilo marže a zdražilo hotové výrobky.
Ještě před geopolitickým šokem se zpracovatelský průmysl v ASEANu výrazně rozpínal. Regionální index nákupních manažerů (PMI) dosáhl v únoru 2026 rekordních 53,8 bodu, což signalizovalo prudký růst nových zakázek i výroby.
Momentum však v následujících měsících zesláblo. Podle agentury S&P Global vykazoval zpracovatelský sektor ASEANu:
Tyto trendy stlačily regionální PMI dolů z únorového vrcholu a signalizovaly ochlazení průmyslového cyklu.
Polevilo se i v náboru. Zaměstnanost ve výrobě se sice v celém regionu nepropadla, ale tempo najímání zpomalilo a v posledních průzkumech PMI je nárůst počtu pracovních míst hodnocen jen jako okrajový.
Data na úrovni jednotlivých zemí jasně ukazují, kde je zpomalení nejviditelnější.
Vietnam zaznamenal pokles PMI z 54,3 v únoru na 51,2 v březnu 2026.
Indonésie zažila podobný vývoj: její PMI spadl z hodnot nad 53 v únoru zhruba na 50–51 v březnu.
Tyto poklesy sice neznamenají kontrakci – obě hodnoty stále leží nad neutrální hranicí 50 bodů – ale ukazují, že růst výroby a nových objednávek od začátku roku výrazně ochladl.
Zpomalení odráží několik překrývajících se tlaků:
Výrobci v obou zemích jsou na ceny energií obzvláště citliví kvůli rozsáhlým exportním sektorům v elektronice, textilu a průmyslovém zboží.
Malajsie se zatím jeví odolnější než Indonésie nebo Vietnam. Těží z diverzifikovaného vývozu a silné poptávky v dodavatelských řetězcích elektroniky a polovodičů. Někteří analytici navíc upozorňují, že vyšší globální ceny energií mohou Malajsii částečně prospět díky silnějším příjmům z vývozu LNG.
I když se Malajsie potýká s narušením dodávek souvisejícím s krizí, její ekonomika tak zůstává ve srovnání s některými sousedy relativně stabilní.
Geopolitický šok se kromě továrních hal propsal i do celkových ekonomických výhledů.
Světová banka nyní očekává, že růst rozvojové východní Asie a Tichomoří v roce 2026 zpomalí na 4,2 % z 5,0 % v roce 2025, přičemž jako důvod uvádí vyšší ceny energií a globální nejistotu spojenou s konfliktem na Blízkém východě.
Další prognózy míří stejným směrem. Investiční banka Maybank snížila odhad růstu pro šest klíčových ekonomik ASEANu z 4,8 % na zhruba 4,5 % pro rok 2026, což odráží tlak z energetického šoku a geopolitického rizika.
Asijská rozvojová banka (ADB) rovněž varovala, že pokud narušení dodávek přetrvá, může to dále snížit růst napříč rozvojovou Asií.
Navzdory těmto protivětrům se průmysl jihovýchodní Asie nepropadl do široké recese.
Hlavním důvodem je pokračující síla elektronického cyklu. Poptávka po vývozu elektrických strojů a elektroniky – zejména té navázané na umělou inteligenci a digitální zařízení – zůstává v některých částech ASEANu robustní.
Tato exportní síla pomáhá vyvažovat slabší obchod s komoditami a vyšší vstupní náklady, čímž stabilizuje produkci v zemích s velkým elektronickým sektorem, jako jsou Malajsie a Vietnam.
Krize v Hormuzském průlivu nevyvolala kolaps zpracovatelského průmyslu v jihovýchodní Asii, ale zřetelně oslabila jeho dosavadní dynamiku.
Hlavní účinky lze shrnout takto:
Nejprudší pokles PMI zaznamenaly Indonésie a Vietnam, zatímco Malajsie díky diverzifikovanému vývozu a příjmům z energií vykazuje větší odolnost. Současně silná poptávka po elektronice funguje jako důležitý tlumič.
Stručně řečeno: zpracovatelský průmysl ASEANu stále roste, ale pod rostoucím tlakem energetického šoku a geopolitické nejistoty spojené s krizí v Hormuzském průlivu.