SoftBank letos využila několik dluhových trhů. V dubnu prodala dluhopisy v dolarech a eurech v celkové hodnotě přibližně 3,6 miliardy dolarů. Součástí byla i desetiletá dolarová emise s kuponem 8,5 %. Podle Bloombergu k vyšším nákladům financování přispěla agresivní expanze společnosti v oblasti umělé inteligence.
V dubnu SoftBank rovněž ocenila hybridní dluhopisy pro drobné investory v objemu 418 miliard jenů. Jejich počáteční pětiletý kupon činil 4,97 %. Tyto cenné papíry však mají splatnost 35 let, jsou podřízené a emitent je může předčasně splatit po pěti letech. Jejich struktura se proto od plánovaných sedmiletých podnikových dluhopisů výrazně liší. Předchozí kupon může naznačit požadovanou návratnost u SoftBanku, neurčuje ale, za jakou cenu investoři přijmou novou emisi.
Akcie SoftBanku po zveřejnění zpráv o plánované emisi klesly o 8,1 % na 5 360 jenů. Pokles souvisel s obavami z velikosti emise, zadlužení skupiny a využívání dalšího dluhu k financování AI investic.
Výprodej akcií sám o sobě neznamená, že dluhopisová emise selže. Akciové a dluhopisové trhy oceňují odlišná rizika a firma může dluh umístit i v situaci, kdy akcionáři reagují negativně. Reakce trhu ale ukázala, že investoři oznámení vnímají jako důležitý signál o financování, nikoli jen jako běžné refinancování.
Hlavní otázkou je, zda SoftBank dokáže dál rozšiřovat své AI investice, aniž by investoři požadovali stále dražší financování. Pokud emise proběhne hladce, podpoří to přístup společnosti k domácímu kapitálu drobných investorů. Vyšší než očekávaný kupon, menší konečný objem nebo pokles ceny dluhopisů na sekundárním trhu by naopak ukázaly na zpřísňující se podmínky.
Opatrnost je patrná i na úvěrových trzích u firem spojených s cyklem investic do AI. Pětiletý spread úvěrových swapů na úvěrové selhání (CDS) společnosti Nvidia 19. srpna dosáhl 80,77 bazického bodu. Od začátku roku vzrostl přibližně o 90 % a oproti konci května byl více než dvojnásobný. Pětiletý CDS spread společnosti Oracle v červenci překročil 200 bazických bodů.
Tato čísla nejsou přímým měřítkem pravděpodobnosti, že SoftBank nesplatí své dluhy. Nvidia a Oracle mají odlišné podnikání, rozvahy i potřeby financování. Jejich spready jsou důležité především jako širší signál: investoři znovu posuzují, kolik rizika obsahují obrovské kapitálové výdaje na budování AI kapacit a jak rychle se tyto investice promění v trvalé peněžní toky.
Pro SoftBank je tento rozdíl zásadní. Společnost si nepůjčuje pouze proti zralému a předvídatelnému cash flow. Kapitál získává v době, kdy její investiční strategie závisí na budoucí výkonnosti firem a infrastruktury spojených s AI. V prostředí averze k riziku proto budou věřitelé i drobní investoři více sledovat zadlužení, plán refinancování, hodnotu aktiv a cestu k návratnosti.
Poptávka existovat může. Trh podnikových dluhopisů určených japonským drobným investorům by podle zpráv mohl v roce 2026 dosáhnout rekordních téměř 2,8 bilionu jenů. Emise SoftBanku by však byla v poměru k celému trhu mimořádně velká a soustředila by značnou část zájmu domácností do jediného emitenta.
Praktickým rizikem proto nemusí být úplné selhání, ale schopnost trh takový objem vstřebat. Možné jsou zejména tyto scénáře:
SoftBank zároveň uvedla, že zpráva nevycházela z informací, které sama zveřejnila, a odmítla ji komentovat. Návrh je proto třeba chápat jako reportovaný plán, nikoli jako definitivně potvrzené podmínky emise.
Financování SoftBanku je relevantní i mimo Japonsko, protože ukazuje širší omezení dluhově financované expanze AI. Pokud budou investoři dál požadovat vyšší kompenzaci za úvěrové riziko spojené s AI, firmy budující datová centra, výpočetní kapacitu a související infrastrukturu budou muset přesvědčivěji prokazovat nasmlouvanou poptávku a předvídatelné peněžní toky.
Nemuselo by to znamenat konec investic do AI. Pravděpodobnějšími důsledky jsou dražší dluh, kratší splatnosti, častější využívání zajištěného či projektového financování a těsnější vazba mezi novým dluhem a aktivy, která už generují příjmy. Firmy se silnou rozvahou a stabilním cash flow budou mít větší manévrovací prostor. Více zadlužení emitenti mohou při přetrvávajících vysokých spreadech investice zpomalit nebo změnit jejich strukturu.
Vyšší domácí výnosy mění také kalkulaci japonských investorů při nákupu zahraničních dluhopisů. Pokud japonské státní dluhopisy nabízejí konkurenceschopnější výnos, mohou být měnově zajištěné zahraniční dluhopisy, například americké státní dluhopisy, na okraji méně atraktivní. Rozhodují přitom směnné kurzy i cena měnového zajištění.
Část japonských úspor by se tak mohla přesunout k domácím nástrojům v jenech, případně by mohl klesnout zájem o některá zahraniční aktiva. Velikost ani směr dopadu na výnosy amerických státních dluhopisů však nejsou jisté. Záležet bude také na vývoji kurzu, nákladech zajištění, alokacích institucí a budoucí měnové politice Bank of Japan.
Plánovaný dluhopis SoftBanku se objevuje na průsečíku tří tlaků: vyššího výnosového základu v Japonsku, rostoucího dohledu nad úvěrovým rizikem spojeným s AI a potřeby financovat ambiciózní investiční program. Úspěch emise se proto nebude měřit pouze tím, zda se podaří dluhopisy prodat.
Mnohem vypovídající budou konečný kupon, síla poptávky drobných investorů a chování dluhopisů po uvedení na trh. Teprve tyto ukazatele ukážou, kolik jsou japonské domácnosti ochotné zaplatit za expozici vůči AI strategii SoftBanku — a jak drahé se financování této strategie stalo.