Evropskou nevýhodu dál prohlubuje i rozdílný výhled měnové politiky. Zatímco od amerického Fedu trh žádné další zvýšení sazeb nečeká, u Evropské centrální banky (ECB) si sází na až tři další zvýšení do března 2027. Toto přitvrzení přichází v nejméně vhodnou chvíli – v době, kdy marže evropských firem drtí drahé energie i vstupy .

Čtyři rány, pod jejichž tlakem se evropský trh prohýbá

Za downgradem evropských dluhopisů vidí analytici hned několik vzájemně provázaných problémů.

1. Úporná inflace a ceny energií

Hormuzský průliv zůstává prakticky uzavřený. Před konfliktem tudy proplouvalo kolem 47 tankerů denně, od 27. února 2026 se průměr propadl asi na dvě plavidla denně . Obnova provozu na normální úroveň je podle odhadů reálná až koncem roku, což znamená, že vysoké ceny ropy a plynu zůstanou v nákladech evropských firem přítomné po celý zbytek letošního roku .

2. Dražší lodní doprava

Přetrvávající uzavírka průlivu prodražuje přepravu surovin a hotových výrobků. Pro evropské výrobce a obchodní řetězce, jejichž dodavatelské sítě sahají do celého světa, to znamená další položku ke stávajícím vysokým účtům za energie. Náklady se tak násobí a ochota investovat klesá .

3. Nejistota kolem cel

Deutsche Bank výslovně uvádí jako negativní faktor i obchodní cla, jejichž další vývoj je z pohledu evropských vývozců obtížně předvídatelný. Firmy, které by měly čelit vyšším domácím nákladům, se zároveň nemohou spolehnout na stabilní podmínky na klíčových zahraničních trzích .

4. Slabá schopnost firem diktovat ceny

Největší potíží evropských podniků je ale omezená možnost přenést vysoké náklady na zákazníky. Cenová vyjednávací síla (pricing power) je v eurozóně výrazně slabší, takže marže jsou stlačovány z obou stran – rostoucí náklady nelze plně pokrýt zdražením. Pro srovnání, americké firmy vykazují mnohem větší odolnost .

Tržní ceny v rozporu s realitou

Už na začátku května si stratégové Deutsche Bank všimli, že kreditní spready v USA i v Evropě jsou proti zdravému rozumu užší než před válkou – a to navzdory energetickému šoku, slabším vyhlídkám růstu a jestřábímu přecenění centrálních bank. Červnové rozhodnutí srazit evropské korporátní dluhopisy na „podváženou“ pozici naznačuje, že banka očekává nápravu tržní anomálie především skrze horší výkonnost právě v Evropě .

Dubnové příměří mezi USA a Íránem sice přineslo dočasnou úlevu – výnosy německých desetiletých dluhopisů 8. dubna spadly o 18 bazických bodů a italské o 33 –, ale pod povrchem zůstal ten zásadní problém nevyřešený . Christian Nolting, globální investiční ředitel privátní divize Deutsche Bank, hned po příměří varoval, že význam Hormuzského průlivu je pro trhy stále kritický. Následné uklidnění označil za předčasné .

Hlavní sdělení banky je jasné: boje mohou utichnout, ale ekonomické vyúčtování pro evropské korporátní dluhopisy právě začíná.

Evropskou nevýhodu dál prohlubuje i rozdílný výhled měnové politiky. Zatímco od amerického Fedu trh žádné další zvýšení sazeb nečeká, u Evropské centrální banky (ECB) si sází na až tři další zvýšení do března 2027. Toto přitvrzení přichází v nejméně vhodnou chvíli – v době, kdy marže evropských firem drtí drahé energie i vstupy .

Čtyři rány, pod jejichž tlakem se evropský trh prohýbá

Za downgradem evropských dluhopisů vidí analytici hned několik vzájemně provázaných problémů.

1. Úporná inflace a ceny energií

Hormuzský průliv zůstává prakticky uzavřený. Před konfliktem tudy proplouvalo kolem 47 tankerů denně, od 27. února 2026 se průměr propadl asi na dvě plavidla denně . Obnova provozu na normální úroveň je podle odhadů reálná až koncem roku, což znamená, že vysoké ceny ropy a plynu zůstanou v nákladech evropských firem přítomné po celý zbytek letošního roku .

2. Dražší lodní doprava

Přetrvávající uzavírka průlivu prodražuje přepravu surovin a hotových výrobků. Pro evropské výrobce a obchodní řetězce, jejichž dodavatelské sítě sahají do celého světa, to znamená další položku ke stávajícím vysokým účtům za energie. Náklady se tak násobí a ochota investovat klesá .

3. Nejistota kolem cel

Deutsche Bank výslovně uvádí jako negativní faktor i obchodní cla, jejichž další vývoj je z pohledu evropských vývozců obtížně předvídatelný. Firmy, které by měly čelit vyšším domácím nákladům, se zároveň nemohou spolehnout na stabilní podmínky na klíčových zahraničních trzích .

4. Slabá schopnost firem diktovat ceny

Největší potíží evropských podniků je ale omezená možnost přenést vysoké náklady na zákazníky. Cenová vyjednávací síla (pricing power) je v eurozóně výrazně slabší, takže marže jsou stlačovány z obou stran – rostoucí náklady nelze plně pokrýt zdražením. Pro srovnání, americké firmy vykazují mnohem větší odolnost .

Tržní ceny v rozporu s realitou

Už na začátku května si stratégové Deutsche Bank všimli, že kreditní spready v USA i v Evropě jsou proti zdravému rozumu užší než před válkou – a to navzdory energetickému šoku, slabším vyhlídkám růstu a jestřábímu přecenění centrálních bank. Červnové rozhodnutí srazit evropské korporátní dluhopisy na „podváženou“ pozici naznačuje, že banka očekává nápravu tržní anomálie především skrze horší výkonnost právě v Evropě .

Dubnové příměří mezi USA a Íránem sice přineslo dočasnou úlevu – výnosy německých desetiletých dluhopisů 8. dubna spadly o 18 bazických bodů a italské o 33 –, ale pod povrchem zůstal ten zásadní problém nevyřešený . Christian Nolting, globální investiční ředitel privátní divize Deutsche Bank, hned po příměří varoval, že význam Hormuzského průlivu je pro trhy stále kritický. Následné uklidnění označil za předčasné .

Hlavní sdělení banky je jasné: boje mohou utichnout, ale ekonomické vyúčtování pro evropské korporátní dluhopisy právě začíná.