Proč se některé firmy vracejí s výrobou do Číny

Přesun výroby z Číny měl firmám pomoci snížit dopad amerických cel. Stále více podniků ale zjišťuje, že nižší celní sazba sama o sobě nenahradí propracovaný výrobní systém. Výsledkem proto nebývá úplný návrat k závislosti na jediné zemi, nýbrž strategie „China-plus-one“: Čína zůstává hlavním výrobním a dodavatelským centrem, zatímco kapacita v jiné zemi slouží jako pojistka pro případ dalších obchodních otřesů. Reuters upozorňuje, že neexistují souhrnná data o rozsahu vracejících se objednávek, jednotlivé firemní případy však ukazují na zjevné přehodnocování dřívějších plánů. 18

Rozhoduje schopnost vyrábět, ne jen cena práce

Síla Číny v těchto případech nespočívá pouze v nákladech na pracovní sílu. Jde o koncentraci dodavatelů, strojů, dílů, kvalifikovaných pracovníků a praktického výrobního know-how v jednom ekosystému. Výrobce tak může rychleji zajistit vstupy, řešit vady nebo upravit objem produkce, aniž by musel v jiné zemi znovu budovat víceúrovňovou síť dodavatelů. To je zvlášť důležité u výrobků se specializovanými součástkami, přísnými kvalitativními nároky nebo krátkými dodacími lhůtami. 18

Při stěhování výroby navíc často zmizí zdánlivá úspora na clech či mzdách v méně viditelných nákladech: dovozu komponentů, nedostatku vhodného vybavení, složitější logistice, problémech s kvalitou, zpožděních a řízení dvou paralelních dodavatelských řetězců. 18

Co ukazují zkušenosti konkrétních firem

Target a Shein: kapacitní problémy mohou objednávky vrátit zpět

Americký maloobchodní řetězec Target podle zdrojů obeznámených se situací přesunul část objednávek zpět k čínským dodavatelům. Důvodem byly narušené dodavatelské řetězce a výrobní omezení v jiných lokalitách. Internetový prodejce módy Shein mezitím podle informovaných zdrojů omezuje část aktivit ve Vietnamu. Neznamená to, že by výroba mimo Čínu skončila; ukazuje to ale, že najít levnější zemi je snazší než v ní bez potíží zajistit stejný výkon výroby. 18

Dawang Metals: přesun zákazníka do Indie se neudržel

Společnost Dawang Metals přišla o objednávky poté, co její americký zákazník převedl práci do Indie. Zakázky však získala zpět, když zákazník v novém uspořádání narazil na potíže. Dawang Metals sama prověřovala možnost zahraniční výroby, nakonec ji ale odmítla, protože by jen obtížně dokázala napodobit výhody čínského dodavatelského řetězce. 18

Venkovní nábytek: stroje i drobné díly stále přicházely z Číny

Vývozce venkovního nábytku z Chang-čou ukončil provoz dílny otevřené v Ho Či Minově Městě v roce 2024 a výrobu vrátil do Číny. Ve Vietnamu se mu nedařilo zajistit potřebné vybavení a z Číny musel dovážet i položky jako šrouby nebo formy na držáky nápojů. Po započtení těchto požadavků a logistiky už Vietnam nevycházel výrazně levněji. 18

DST Pack: stabilita může převážit nad jednotkovou cenou

Polská DST Pack získává přibližně 80 % své produkce od partnera v Šen-čenu, zatímco závody v USA a Evropě ponechává jako záložní kapacitu. Alternativy jsou podle Reuters dvakrát až třikrát dražší na jednotku. Firma navíc hodnotila čínského partnera jako stabilnější variantu v době, kdy růst cen energií zvýšil náklady na plastové vstupy. 18

Proč se celní argument pro přesun oslabil

Původní logika relokace byla jednoduchá: produkce v jihovýchodní Asii mohla při vývozu do USA čelit nižším clům než zboží vyrobené v Číně. Odhady Economist Intelligence Unit citované agenturou Reuters uváděly efektivní americkou celní sazbu přibližně 20 % pro Čínu, oproti 6,1 % pro Vietnam, 13,4 % pro Indonésii a 4,5 % pro Thajsko. 18

Tyto rozdíly jsou stále obchodně významné, zejména u zboží určeného pro americký trh a citlivého na cla. Motivace k přesunu ale zeslábla, když USA rozšířily cla i na další země. Pro výrobce, kteří nadále závisejí na čínských nástrojích, dílech a odbornosti dodavatelů, už menší rozdíl v celních sazbách nemusí pokrýt náklady a rizika úplného přesunu. 18

Čínští výrobci proto volí dvě rozdílné cesty: někteří zahraniční investice znovu zvažují, jiní si ponechávají omezenou výrobu v zahraničí jako pojistku proti dalšímu zvýšení amerických cel. Reuters například citoval vývozce, který si ve Vietnamu zachoval zhruba jednu osminu kapacity právě z tohoto důvodu. 18

Při výběru země je nutné počítat celou cenu i odolnost výroby

Srovnání mezd nebo celních sazeb podle zemí pro takové rozhodnutí nestačí. Podniky musí hodnotit celý výrobní systém:

• Hustotu dodavatelské sítě: Jsou místní dodavatelé schopni dodat potřebné díly, materiály a služby ve stabilní kvalitě?
• Dostupnost vybavení: Lze specializované stroje pořídit, servisovat a nahradit bez nutnosti dovozu z Číny?
• Pracovní sílu a procesní zkušenost: Jsou k dispozici kvalifikovaní operátoři a vedoucí výroby pro konkrétní proces?
• Spolehlivost infrastruktury: Udrží lokalita stabilní přísun vstupů a vývozní logistiku?
• Cenu narušení provozu: Co udělají s marží a dodacími termíny vady, zpoždění nebo nedostatek materiálu?
• Hodnotu pojistky: Vyplatí se držet menší druhou výrobní základnu, i když je dnes dražší?

Diverzifikace a nahrazení jsou tedy dvě odlišné strategie. Vietnam, Indie, Indonésie, Thajsko, USA i Evropa mohou být užitečné jako regionální výrobní základny, záložní kapacity nebo ochrana před celním rizikem. Podle popsaných případů však nejsou automatickou náhradou Číny v zavedených a složitých dodavatelských řetězcích. 18

Co mohou znamenat jednání USA a Číny

Američtí a čínští představitelé jednali o mechanismu řízeného obchodu pro „necitlivé“ zboží, včetně možného vzájemného snížení cel na dovoz v objemu zhruba 30 miliard dolarů na každé straně. 5 Bílý dům zároveň uvedl, že navrhovaná americko-čínská obchodní rada má řídit bilaterální obchod s necitlivým zbožím. 2

Pro firmy by hlavní přínos spočíval spíše ve větší předvídatelnosti než v plošné normalizaci hospodářských vztahů. Cílené snížení cel by mohlo omezit tření u způsobilého zboží a usnadnit zachování čínských dodavatelů tam, kde jsou provozně výhodnější. Rozhodující ale bude rozsah, seznam výrobků i trvanlivost případných změn: jednání jsou popisována jako omezená a čínská vláda širší rámec snížení cel označila pouze za principiální souhlas s další diskusí. 15

Závěr

Mapa výroby v době cel je rozptýlenější, nikoli však „bez Číny“. Firmy, které vracejí objednávky do Číny, reagují na praktickou skutečnost: konkurenceschopnost továrny neurčuje jen clo, ale i dodavatelé, vybavení, dovednosti a spolehlivost, které za ní stojí. Model China-plus-one zůstává užitečnou pojistkou. Považovat však jinou výrobní zemi za jednoduchou náhradu jedna ku jedné může vyjít podstatně dráž, než naznačuje samotný výpočet cel. 18