Blokáda Saúdské Arábie se rozšiřuje. Húsíové míří na náhradní ropnou trasu

Z dostupných zpráv vyplývá, že Húsíové tyto útoky oznámili. Nevyplývá z nich ale spolehlivé nezávislé potvrzení, že obě lodě byly skutečně zasaženy nebo poškozeny. Stejná opatrnost je namístě u pozdějšího tvrzení o útoku na saúdskoarabskou výsadkovou loď a čtyři doprovodná plavidla u Mokhy. Reuters uvedl tvrzení Húsíů, zároveň ale napsal, že saúdskoarabské úřady incident bezprostředně nepotvrdily.

Kampaň přesto vyvolala měřitelnou reakci obchodní dopravy. Reuters informoval, že nedávné nakládky saúdské ropy v Janbú probíhaly bez signálu AIS, tedy bez běžného systému automatické identifikace plavidel. Tankery tak mohou být hůře dohledatelné a méně snadno identifikovatelné na moři. Tento postup ale zároveň komplikuje odhad, kolik saúdské ropy přes Rudé moře skutečně proudí.

Proč je saúdská trasa přes Rudé moře zranitelná

Krize kolem Hormuzského průlivu změnila mapu saúdského exportu ropy. Podle Reuters proudilo průlivem před konfliktem v průměru přibližně 18 milionů barelů ropy a rafinovaných produktů denně. V červenci tento objem klesl na 4,8 milionu barelů denně a v srpnu do data zveřejnění zprávy činil podle společnosti Kpler v průměru zhruba 2 miliony barelů denně.

Tím vzrostl význam saúdské infrastruktury u Rudého moře, především přístavu Janbú. Janbú ale není bezrizikovou náhradou za terminály v Perském zálivu. Ropa z Rudého moře musí při cestě na jih proplout průlivem Bab al-Mandab, úzkou námořní bránou mezi Rudým mořem a Adenským zálivem. Húsijská blokáda tak ohrožuje právě alternativní trasu, která nabyla na významu poté, co se zkomplikovala plavba Hormuzem.

Saúdská Arábie se snaží riziko rozložit také přepravou většího množství ropy ropovodem přes Egypt do Středozemního moře. Tato možnost obchází vody ohrožené Húsii, pro asijské odběratele je však delší a dražší.

Nelze proto jednoduše říci, že saúdský export bezpečně „přesunul“ do trasy přes Bab al-Mandab. Část přepravy se mohla přesunout k Rudému moři, ale vypnuté sledování AIS ztěžuje přesné výpočty. Egyptská trasa navíc ukazuje, že Rijád se snaží nesoustředit veškerý vývoz v jediném ohroženém koridoru.

Proč Húsíové hrozí severní části Rudého moře

Logika nátlaku je poměrně přímočará: pokud Saúdská Arábie nemůže spolehlivě využívat Hormuz, hrozba namířená proti Janbú, přístupům k Rudému moři a Bab al-Mandabu může Rijád připravit o hlavní námořní alternativu. V červencovém varování Húsíové vyzvali firmy, aby v saúdských přístavech nenakládaly ani nevykládaly zboží, jinak by se mohly stát terčem útoku.

K vyvolání ekonomického tlaku není nutné průliv fyzicky zcela uzavřít. Už samotná hrozba může přimět majitele lodí odložit plavbu, vypnout sledování, vyžádat si námořní doprovod nebo zvolit trasu kolem Mysu Dobré naděje. To prodlužuje cestu, zvyšuje spotřebu paliva, pojistné i přepravní sazby. Po oznámení hrozby pro Bab al-Mandab podle deníku The Guardian cena ropy Brent během několika dnů vzrostla o více než 13 procent a překonala hranici 100 dolarů za barel.

Bab al-Mandab není důležitý jen pro ropu. Spojuje Rudé moře s Adenským zálivem a umožňuje lodím pokračovat k Suezskému průplavu. Narušení provozu proto může zasáhnout tankery, kontejnerovou dopravu i dodávky zboží mezi Asií, Evropou a Blízkým východem.

Mokha a riziko nové pobřežní fronty

Eskalace se neomezuje na prohlášení o lodní dopravě. Húsíové ostřelovali Mokhu, přístav kontrolovaný silami jemenské vlády na pobřeží Rudého moře, raketami a drony. Zprávy hovořily o civilních i vojenských obětech, poškození přístavní infrastruktury a opakovaných vlnách útoků.

Mokha má strategickou polohu poblíž Bab al-Mandabu. Tlak v této oblasti může Húsíům současně pomoci oslabovat síly spojené s mezinárodně uznávanou jemenskou vládou a zvyšovat jejich schopnost ohrožovat lodě v blízkosti průlivu.

Jemenští představitelé a další regionální zdroje varovali, že Húsíové by se mohli pokusit postupovat na jih podél západního pobřeží a vybudovat pozice poblíž strategických ostrovů a přístupů k Bab al-Mandabu. Taková varování ale nejsou důkazem, že bezprostředně hrozí úspěšné obsazení těchto území. Dostupné podklady nezávisle nepotvrzují ani konkrétní údaj o nasazení přibližně 2 000 bojovníků, ani schopnost Húsíů dobýt a dlouhodobě udržet jižní pobřeží či ostrovy proti místním silám a zahraničnímu námořnictvu.

Opatrnější a lépe doložitelný závěr zní: útoky ukazují snahu zvýšit tlak podél pobřeží a učinit hrozbu pro Bab al-Mandab věrohodnější. Zda se tento tlak promění v územní expanzi, bude záviset na schopnosti Húsíů přesouvat a zásobovat jednotky, překonat obranu protivníků a odolat saúdskoarabské či mezinárodní reakci.

Dopad na jemenskou občanskou válku

Dlouhodobá pobřežní kampaň by setřela hranici mezi vnitřní válkou v Jemenu a regionálním konfliktem, do něhož jsou zapojeny Írán, Saúdská Arábie a Spojené státy. Do bojů kolem přístavů, pobřežních silnic a stanovišť pro námořní dohled by mohly být znovu zataženy síly podporující vládu, místní jednotky na západním pobřeží i zahraniční spojenci.

Humanitární riziko je bezprostřední. Zprávy o útocích na Mokhu uváděly civilní oběti a Security Council Report napsal, že údery způsobily rozsáhlé škody na přístavu. Další narušení dopravy by mohlo omezit dovoz a zhoršit dostupnost i cenu potravin, paliva a dalšího základního zboží.

Nová fronta by zároveň zkomplikovala diplomacii. Húsíové blokádu prezentují jako odvetu za to, co označují za saúdská omezení jemenských přístavů a letišť – tento argument popsaly BBC i Reuters. Jednání by se proto musela zabývat nejen bezpečností plavby, ale také sporem o přístup, vojenský tlak a kontrolu jemenských zdrojů. Eskalace na moři ztěžuje kompromis a dává oběma stranám motivaci požadovat ústupky ještě před omezením útoků.

Těžké volby pro Rijád

Saúdská Arábie má několik možností, z nichž žádná není bez značných rizik:

• Chránit trasu: Rijád může posílit námořní doprovod, protivzdušnou a protiraketovou obranu tankerů, přístavů a pobřežní infrastruktury.
• Podpořit místní síly: Může dodat silnější vojenskou podporu protivníkům Húsíů na západním pobřeží Jemenu a případně připravit pozemní operaci, která by Húsíe zatlačila dál od Bab al-Mandabu.
• Koordinovat postup se zahraničím: Saúdská Arábie může usilovat o užší spolupráci amerického, evropského a regionálního námořnictva při ochraně obchodních lodí a sdílení zpravodajských informací.
• Přesměrovat vývoz: Ropovod přes Egypt a středomořské terminály poskytují alternativu, delší cesta kolem Afriky ale zvyšuje náklady a prodlužuje dodávky asijským odběratelům.
• Obnovit jednání: Rijád může zkusit vyjednat omezení útoků a nové uspořádání námořního provozu. Ústupky by však mohly působit jako odměna za útoky a nemusely by hrozbu odstranit.

Rozsáhlá vojenská odpověď může zlepšit ochranu lodí, zároveň ale vyvolat další raketové a dronové útoky proti saúdské infrastruktuře. Spoléhání především na objízdné trasy by naopak snížilo bezprostřední ohrožení, Húsíům by však ponechalo možnost zdražovat světovou dopravu prostřednictvím nejistoty a opakovaného obtěžování lodí.

Důsledky pro energii a bezpečnost ve světě

Největším rizikem je současná zranitelnost Hormuzu i Bab al-Mandabu. Hormuzským průlivem před konfliktem procházela přibližně pětina světových denních dodávek ropy a zkapalněného zemního plynu, uvádí Reuters. Bab al-Mandab je přitom významnou alternativní cestou; podle CNN jím proudilo přibližně 6,2 milionu barelů ropy.

Pokud zůstanou oba koridory nejisté, lze očekávat:

• vyšší ceny ropy a námořní dopravy;
• více odklonů lodí kolem Mysu Dobré naděje;
• pokles provozu v Suezském průplavu;
• růst pojistného pro plavbu ve válečné zóně;
• zpoždění dodávek energií a průmyslového zboží;
• větší tlak na dovoz potravin a dalších zásob do Jemenu a okolních zemí.

Nejnebezpečnějším scénářem nemusí být formální převzetí Bab al-Mandabu Húsii. K zásadní změně rozhodování rejdařů a cen energií by stačila dlouhodobá schopnost ohrožovat Rudé moře i Perský záliv. Saúdská Arábie, Spojené státy a další regionální mocnosti by pak musely volit mezi tolerováním narušení, eskortováním lodí a údery na odpalovací a podpůrnou infrastrukturu v Jemenu.

Právě proto jsou důležitá i tvrzení o útocích na tankery, přestože zůstávají neověřená. Strategický dopad blokády může začít ještě před nezávislým potvrzením každého zásahu: samotná nejistota zvyšuje cenu plavby přes kritické místo. Současně je zásadní rozlišovat mezi ověřenými útoky a tvrzeními Húsíů. Teprve potom lze posoudit, zda se z kampaně stává dlouhodobé narušování námořní dopravy, nebo zda jde především o nátlakovou hrozbu podpořenou jednotlivými údery.