Zrak, ne myšlení. Co skutečně stálo za vývojem mozku primátů?

„Vše od lidí až po rejsky stromové spadá na stejnou křivku: v poměru k velikosti mozku je podíl čelního laloku konstantní,“ uvedl hlavní autor Richard F. Kay, emeritní profesor evoluční antropologie na Dukeově univerzitě .

Jinými slovy: pokud byste zvětšili mozek rejska stromového na velikost lidského mozku, jeho čelní lalok by byl stejně velký jako ten náš. Čelní lalok rostl jen proto, že rostl celý mozek – nebyl pod zvláštním evolučním tlakem.

Zrakové oblasti se rozpínaly rapidně a neúměrně

Zatímco čelní lalok zůstával v souladu s celkovým objemem mozku, ostatní oblasti se měnily dramaticky. Týlní, temenní a spánkový lalok – oblasti, které silně zpracovávají zrakové informace – se u nártounů a vyšších primátů rozpínaly rychle a neúměrně .

Toto rozpínání šlo ruku v ruce s velikostí otvoru pro zrakový nerv (foramen opticum) v lebce. Tam, kde byl otvor největší, proudilo do mozku nejvíce zrakových informací . Nervy sice nefosilizují, ale velikost otvoru slouží jako spolehlivý ukazatel.

Zajímavé je, že zrakové oblasti mozku rostly ještě rychleji než samotný nerv, který je zásobuje. Malé zvýšení množství zrakových vstupů se tak v mozku promítlo do velkého rozpínání příslušné tkáně .

Velké mozky vyšších primátů jsou staré a spojené s viděním

Typické velké mozky opic, lidoopů a lidí jsou starým znakem, který sahá nejméně 33 milionů let do minulosti . Jejich základ spočívá ve vývoji ostrého vidění – adaptací, jako je sítnicová jamka (fovea) a kostěný krunýř oka – nikoli v selekci na zvětšenou „přemýšlející“ kůru čelního laloku .

Jak studie probíhala

Protože měkká mozková tkáň nefosilizuje, vytvořil tým pomocí mikro-CT skenů lebek (mimo jiné ze sbírek Duke Lemur Center Museum of Natural History) digitální 3D modely (endokasty) vnitřku lebeční dutiny. Poté změřili objemy a povrchy jednotlivých oblastí mozkové kůry u žijících i fosilních primátů z období eocénu až miocénu .

Proč se zrak stal tak důležitým? Dvě hypotézy

Kay uvedl dvě hlavní možnosti: rostoucí komplexnost sociální komunikace (čtení výrazů obličeje, gest) a efektivnější shánění potravy . Obojí mohlo vytvářet silný přírodní selekční tlak na zrakové oblasti mozku.

Hlavní závěr

Zvětšená mozková kůra primátů, včetně té naší, se ukazuje být v jádru adaptací na zrak, nikoli produktem rozpínání čelního laloku kvůli myšlení. Čelní lalok rostl jen proto, že rostl celý mozek, zatímco zrakové oblasti se měnily neúměrně – a tento vzorec je patrný již u fosilií starých 33 milionů let .