Podle dostupných odhadů útoky vyřadily přibližně 8–10 % celkové skladové kapacity společnosti. Jen sedm klíčových areálů představovalo zhruba 552 000 m² skladových prostor .
První velké údery přišly 18. července. Zasažen byl sklad v Elektrostalu v Moskevské oblasti o rozloze 250 000 m² a centrum v Kotovsku v Tambovské oblasti s plochou 108 000 m² . Následovaly útoky na další centra v Krasnodaru, Stavropolu, Petrohradu, Rjazani a dalších městech .
Požáry a zřícení částí budov si vyžádaly nejméně osm mrtvých a 86 zraněných. Nejtěžší jednotlivý incident se odehrál v kotovském skladu, kde podle dostupných zpráv zemřelo sedm pracovníků a 49 dalších utrpělo zranění . Některé pozdější zprávy uváděly ještě vyšší celkový počet obětí .
Finanční dopad se skládá ze dvou hlavních částí:
Problém je o to větší, že prodejci nemusí dostat plnou náhradu. Wildberries změnilo podmínky prodejců už 7. července – tedy 11 dní před prvními útoky – a škody způsobené válečnými operacemi zařadilo mezi vyšší moc. Tím se podle dostupných informací zbavilo finanční odpovědnosti za zničené zboží .
Kyjev útoky vysvětlil dvěma důvody. Prvním byla odveta za ruské útoky na ukrajinskou civilní infrastrukturu. Druhým je tvrzení, že Wildberries fungovalo jako významný kanál pro zásobování ruských ozbrojených sil .
Na platformě se dříve daly prostřednictvím vyhledávání „Vše pro SVO“ – tedy „vše pro zvláštní vojenskou operaci“, což je ruské označení války proti Ukrajině – najít více než 200 000 položek. Patřily mezi ně neprůstřelné vesty, taktické přilby označované jako „ověřené v boji“, vysílačky, zdravotnické soupravy nebo optická vlákna a další komponenty pro drony .
Po útocích Wildberries tento štítek z vyhledávání odstranilo. Samotné zboží však z nabídky nezmizelo: ochranné vesty a přilby se objevovaly v kategorii sportu, zatímco drony a jejich součásti byly přeřazeny mezi elektroniku .
Analytici z časopisů Foreign Policy a The Bulwark tvrdí, že Wildberries postupně vyrostlo v rozsáhlý zásobovací kanál pro ruskou armádu. Soukromé nákupy přes tržiště měly doplňovat oficiální vojenskou logistiku, kterou podle jejich hodnocení provázejí nedostatky, zpoždění, nekompetence a korupce . Kreml naopak popřel, že by Wildberries zajišťovalo vojenské dodávky .
Útoky se rychle promítly i do ekonomických a politických jednání:
Dopad se neomezuje na samotnou firmu. Zasaženy byly stovky až tisíce malých a středních prodejců, jejichž zásoby v hodnotě milionů dolarů shořely nebo byly zničeny. Válka tak přinesla přímé ekonomické náklady i podnikatelům daleko od fronty . Kreml sám připustil, že firmy kvůli útokům trpí .
Útoky na Wildberries představují širší změnu v ukrajinském způsobu vedení dálkových úderů. Dosavadní kampaně se často soustředily na rafinerie, sklady paliva a energetickou infrastrukturu. V případě Wildberries se cílem stala civilní obchodní síť, která podle Kyjeva zároveň podporuje ruské válečné úsilí .
Analytici proto sklady popisují jako de facto vojenský logistický uzel. Vojáci, jednotky i dobrovolnické skupiny mohli přes tržiště objednávat vybavení přímo, mimo oficiální zásobovací systém. Z ukrajinského pohledu může zásah takové platformy narušit schopnost ruských sil vybavit se ve větším měřítku než útok na jedinou továrnu .
Současně jde o formu ekonomického a psychologického tlaku. Zničení skladů nezasáhlo pouze vojenské či dvojí užití zboží, ale také běžné zásoby a podnikání tisíců prodejců. Náklady války se tím dostávají přímo k ruské střední třídě a malým firmám .