Když vědci sestavují rodokmen netopýrů jen podle dnes žijících druhů, vidí pouze větve, které přežily. Studie konsorcia Bat1K, zveřejněná 23. září 2026 v časopise Nature, proto spojila genetické údaje s fosilními nálezy. Výsledek ukazuje, že netopýři se nejspíš objevili v Evropě přibližně před 65 miliony let a odtud se postupně rozšířili do světa. Dřívější hypotézy přitom hledaly jejich původ také v Asii, Africe či Severní Americe.
1
3
18
19
Co do rodokmenu přinesly fosilie
Tým analyzoval genomy 103 druhů netopýrů ze všech 21 dnes uznávaných čeledí. Soubor zahrnoval 42 nově sestavených genomů a umožnil přesněji porovnat příbuznost žijících druhů.
25 K nim vědci přidali údaje o 699 anatomických znacích u 65 druhů, včetně 44 předčtvrtohorních fosilií. Vyhynulé větve jsou důležité: dnešní rozšíření netopýrů samo o sobě neprozradí, kde žili jejich dávní předci.
18
Porovnáním genomů badatelé také odvodili uspořádání 26 chromozomů předků netopýrů. Nejde o DNA získanou z fosilií, ale o vědeckou rekonstrukci. Společná analýza genetických a fosilních údajů nejlépe podporuje vznik netopýrů v Evropě v pozdním paleocénu. Je to závěr vyvozený z dostupných důkazů, nikoli přímý záznam o prvním netopýrovi.
1
18
Let a orientace podle ozvěny už na začátku
Nový rodokmen naznačuje, že společný předek dnes žijících netopýrů už uměl aktivně létat a využívat echolokaci – orientovat se pomocí vysílaných zvuků a jejich ozvěn. Obě schopnosti se tak pravděpodobně vyvinuly velmi brzy. Studie ale neurčuje přesně, jak vznikly.
2
4
Podle popisů studie vedla raná cesta z Evropy nejprve do Afriky a později do Asie, Ameriky a Austrálie. Také tato trasa je výsledkem evoluční a geografické rekonstrukce, nikoli nepřerušené řady fosilních dokladů. Údaj „před 65 miliony let“ je přibližný; nelze z něj vyvozovat přesný odstup od dopadu asteroidu, po němž vyhynuli neptačí dinosauři.
9
18
3
Bat1K chce postupně přečíst genomy všech žijících druhů netopýrů. Současný soubor je významným krokem, ne dokončením tohoto cíle. Může pomoci při dalším výzkumu křídel, smyslů, dlouhověkosti, reakcí na infekce i druhové rozmanitosti. Studie sama však zatím nepřináší nové léčebné ani ochranářské postupy.
25
41
14
19