BepiColombo vstoupila do závěrečné fáze příletu k Merkuru

Dostat se k Merkuru není otázkou prostě letět směrem ke Slunci. Sonda startující ze Země už kolem Slunce obíhá vysokou rychlostí, a před zachycením gravitací Merkuru proto musí výrazně snížit energii své heliocentrické dráhy. BepiColombo to zvládla dlouhou, přesně naplánovanou kombinací elektrického pohonu a gravitačních manévrů. Dne 3. září 2026 pak dokončila zásadní přechod do příletové fáze. 3311

Cesta k Merkuru znamenala hlavně brzdit

Společnou misi Evropské kosmické agentury (ESA) a japonské agentury JAXA odstartovala raketa 20. října 2018. Během meziplanetárního přeletu byly dvě vědecké družice spojeny s Mercury Transfer Modulem (MTM), tedy přeletovým modulem zajišťujícím energii a elektrický pohon. 157

Mise neletěla přímo. Využila devět gravitačních průletů: jeden kolem Země, dva kolem Venuše a šest kolem samotného Merkuru. Každé setkání s planetou upravilo dráhu BepiColombo kolem Slunce a pomohlo snížit její rychlost vůči Merkuru, aniž by sonda potřebovala nerealisticky velké zásoby paliva. 1533

Mezi průlety pracoval solárně-elektrický pohon MTM: poskytoval malý, ale dlouhodobě působící tah na obloucích dráhy kolem Slunce. Právě kombinace nízkého tahu a gravitačních asistencí měla sondu přivést k Merkuru dostatečně pomalu na to, aby ji planeta mohla zachytit na oběžnou dráhu. 45

Problém s napájením změnil harmonogram

Během přeletu se objevila závada v elektrickém napájení, která omezila výkon dostupný pro trysky MTM. ESA uvedla, že pohon nemohl pracovat na plný výkon; týmu se podařilo obnovit tah přibližně na 90 % předchozí úrovně, dostupný elektrický výkon však zůstal nižší. 44

Letoví specialisté proto přepracovali dráhu i provozní plán pro horší parametry pohonu. Mise zůstala proveditelná, ale navedení na oběžnou dráhu Merkuru se posunulo z dříve plánovaného roku 2025 na listopad 2026. 111

To ukazuje, proč byl dlouhý přílet nezbytný: nešlo jen o dobu strávenou na cestě, ale o postupné přetváření dráhy tak, aby závěrečný přílet proběhl bezpečně.

Proč oddělení MTM zahájilo příletovou fázi

Dne 3. září 2026 se BepiColombo úspěšně oddělila od modulu MTM. ESA tento okamžik označuje za začátek příletové fáze k Merkuru; úspěšné oddělení potvrdilo zachycení signálu anténami ESA pro komunikaci se sondami v hlubokém vesmíru. 11

MTM tak dokončil svůj úkol: po celou meziplanetární cestu poháněl a napájel sestavu sond. Zbytek komplexu nyní tvoří evropský Mercury Planetary Orbiter (MPO), japonský magnetosférický orbiter Mio a ochranná spojovací konstrukce. Zpočátku zůstanou spojeny, protože je čeká náročná série manévrů pro zachycení u Merkuru a následné rozmístění na jejich pracovní dráhy. 738

Co bude následovat do zahájení vědecké práce

Přílet není jediný okamžik, ale sled plánovaných milníků:

• 21. listopadu 2026: Sestava MPO–Mio má vstoupit na oběžnou dráhu Merkuru. 1115
• Od listopadu 2026 do března 2027: Plánováno je 16 zážehových manévrů, které mají sondy převést na zamýšlené trajektorie a oběžné dráhy. 38
• 9.–10. prosince 2026: MPO a Mio se mají od sebe oddělit. 1115
• Duben 2027: Zahájení pravidelného vědeckého provozu. 1115

Jde stále o plánované události. Výsledek bude záviset na úspěšném provedení příletových manévrů i na bezchybném vypuštění obou orbiterů.

Dvě sondy, dva pohledy na Merkur

Vědecký program BepiColombo stojí na souběžném pozorování planety a jejího okolí ze dvou specializovaných družic.

MPO, kterou vyvinula ESA, se zaměří na samotný Merkur: jeho povrch, chemické složení, gravitační pole, magnetické pole a vnitřní stavbu. Mio, vyvinutá JAXA, bude zkoumat magnetické pole Merkuru, magnetosféru, řídkou exosféru a plazmatické prostředí v okolí planety. 2021

Společně mají nabídnout ucelenější obraz toho, jak souvisejí povrch a nitro Merkuru s jeho nezvykle aktivním vesmírným prostředím. Po zhruba osmi letech a miliardách kilometrů tak oddělení MTM uzavírá dlouhou přeletovou etapu — a otevírá nejnáročnější provozní část celé mise. 115