Čína vybudovala rekordní množství čisté energie, ale uhlí stále roste

Odhad 360 TWh zveřejnily Centre for Research on Energy and Clean Air (CREA) a Global Energy Monitor (GEM). Zahrnuje nahlášené i odhadované nenahlášené omezení výroby, a proto není přímo srovnatelný s každou oficiální čínskou statistikou. Více zpráv však popisuje stejný trend: čistá elektřina se nedostala do sítě, zatímco výroba z uhlí rostla.

Proč vítr a slunce nevytlačily uhlí

1. Zdroje jsou daleko od hlavních odběratelů

Velká část nových větrných a solárních elektráren vzniká v severních a západních oblastech Číny, kde jsou vhodné podmínky pro výrobu. Největší spotřeba se však soustřeďuje ve východních a jižních pobřežních provinciích.

Přenos elektřiny mezi těmito regiony vyžaduje dostatečnou kapacitu místních sítí, dálková vedení a možnost obchodovat s elektřinou napříč provinčními hranicemi. Když se přenosová trasa nebo přijímající síť dostane na limit, další výrobu nelze jednoduše poslat jinam. Elektřina se proto omezí, i když ji jinde v zemi stále potřebují.

2. Výroba se časově nepotkává se spotřebou

Solární elektrárny obvykle vyrábějí nejvíce přes den, zatímco poptávka může vrcholit až později odpoledne nebo večer. Výkon větrných elektráren je proměnlivý a může být nejvyšší v době, kdy je místní spotřeba nízká.

Bez dostatečného množství baterií, přečerpávacích elektráren, pružné průmyslové spotřeby nebo jiných flexibilních zdrojů mají provozovatelé sítě omezené možnosti, jak přebytek využít. Samotné přidávání výrobních kapacit proto automaticky neznamená úbytek fosilních paliv. Elektřinu je třeba také vyrovnávat, přenášet a správně oceňovat v okamžiku její výroby.

3. Uhlí zůstává součástí modelu přenosu

Některé velké základny obnovitelné energie jsou stále navrhovány tak, aby jejich stabilitu zajišťovalo uhlí. Například navrhované vedení velmi vysokého napětí stejnosměrného proudu z oblasti Kubuqi ve Vnitřním Mongolsku do Šanghaje má přenášet více než 60 % elektřiny z obnovitelných zdrojů. Součástí návrhu je však také úložiště o kapacitě 9 000 MWh a uhelný zdroj o výkonu 2,64 GW.

Projekt ilustruje zásadní politickou volbu: mají proměnlivou výrobu z větru a slunce vykrývat baterie a další flexibilní technologie, nebo bude Čína dál spojovat velké obnovitelné energetické základny s uhelnými elektrárnami?

4. Uhelné smlouvy si rezervují místo na trhu

Podle CREA a GEM se od uhelných výrobců v roce 2026 stále očekávalo, že uzavřou roční smlouvy pokrývající přibližně 60 až 70 % elektřiny dodané v předchozím roce. Takové kontrakty mohou zvyšovat jistotu příjmů a dodávek, zároveň však pro uhlí předem rezervují značnou část omezené poptávky po elektřině.

Uhlí se tak nestává jen nouzovou zálohou pro období nedostatku. Pokud mají elektrárny motivaci nebo povinnost dodávat elektřinu na základě smluv, může být obnovitelná výroba omezena i tehdy, když by její mezní provozní náklady byly nižší.

Jak nová uhelná kapacita problém zhoršila

Čína v prvních šesti měsících roku přidala 30 GW uhelné kapacity, ale vyřadila pouze 2,7 GW. Výsledkem proto nebyla jen větší záložní flotila pro mimořádné špičky. Vznikl také větší počet elektráren, které soupeří o prodej elektřiny v systému již vykazujícím známky nadbytku.

CREA uvedla, že uhelné elektrárny byly využívány méně intenzivně, přestože celková výroba z uhlí rostla. Tato kombinace odpovídá situaci, kdy o omezenou poptávku soutěží příliš mnoho kapacit.

Nové uhelné zdroje tak zvýšily tlak na provozovatele sítě. Uhelné elektrárny měly existující smlouvy, místní úlohu při zajišťování spolehlivosti i podporu investičních zájmů. Větrné a solární elektrárny naproti tomu narážely na fyzická omezení při dodávce elektřiny.

To pomáhá vysvětlit, proč přísnější kontrola nových uhelných projektů trend okamžitě nezvrátila. Už schválené nebo rozestavěné projekty mohou dál vstupovat do provozu a provinční motivace mohou zvýhodňovat kapacity, které podporují místní spolehlivost, zaměstnanost a investice. Dostupné údaje ukazují spíše na strukturální uzamčení a nadbytek kapacit než na jednoduchý celostátní nedostatek elektřiny, který by vyžadoval veškerou novou uhelnou výrobu.

Signály přesto nejsou pouze negativní. Obnovitelné zdroje podle čínských energetických statistik v první polovině roku poprvé dodaly více než 40 % elektřiny, zatímco podíl výroby z uhlí klesl pod 50 %. Pokles podílu však neznamená, že musí klesnout i absolutní výroba z uhlí. Současně totiž může růst celková výroba elektřiny i celková instalovaná kapacita.

Co omezení výroby znamená pro investice

Omezování výroby přímo zhoršuje ekonomiku obnovitelných projektů. Elektrárna může být dokončena s očekáváním určitého objemu výroby, ale kvůli přetížení sítě nebo omezením při dispečerském řízení nemusí všechnu elektřinu prodat. Investoři pak hůře odhadují budoucí příjmy, přístup k síti i cenu, kterou za elektřinu skutečně získají.

Nové solární instalace v Číně v první polovině roku meziročně klesly o 66 %, na 72,07 GW z loňských 212,21 GW. Zprávy tento propad připisovaly především odeznění návalu projektů, které se chtěly připojit před změnou cenových pravidel. Samotné srovnání proto nedokazuje, že pokles způsobilo právě omezování výroby. Ukazuje však, proč může méně předvídatelný trh vést developery k opatrnějšímu výběru projektů.

Komerčně atraktivnější mohou být zdroje, které nenabízejí jen instalovaný výkon, ale také předvídatelnější dodávku:

• Solární elektrárny s bateriovým úložištěm mohou přesunout část polední výroby do večerních hodin a snížit vystavení místnímu přetížení sítě.
• Větrné elektrárny s úložištěm mohou vyrovnávat dodávky a zlepšit schopnost projektu zapojit se do tržního dispečinku.
• Flexibilní spotřeba, například průmyslové provozy schopné posouvat dobu odběru, může absorbovat přebytečnou elektřinu bez toho, aby veškeré řešení musely zajistit baterie.
• Přenosová infrastruktura a obchod mezi provinciemi mohou dostat elektřinu tam, kde je potřeba, místo aby se omezovala přímo v místě výroby.

Čínští výrobci solárních panelů už rozšiřují výrobu a export baterií v době, kdy růst prodeje fotovoltaiky zpomaluje. Tento posun odpovídá očekávané rostoucí poptávce po úložištích. Baterie však nejsou náhradou za reformu celé sítě. Mohou pouze zvýšit hodnotu obnovitelných projektů a usnadnit jejich začlenění do energetického systému.

Čína ve srovnání s Austrálií, Japonskem a Indií

Stejný základní problém se objevuje v různých částech Asie: instalace obnovitelných zdrojů mohou předběhnout rozvoj přenosu, flexibility a trhu. Rozsah i institucionální příčiny se však výrazně liší.

Austrálie: polední přebytky a omezení sítí

Austrálie se potýká s přebytky obnovitelné elektřiny souvisejícími s vysokou výrobou střešních i velkých solárních elektráren, omezenou přenosovou kapacitou a pomalejším rozvojem baterií. Podle dat platformy OpenElectricity citovaných agenturou Reuters vzrostlo v prvních devíti měsících roku 2025 omezení výroby z větru a slunce více než trojnásobně na 3,7 TWh, což odpovídalo 6,8 % tehdejší výroby z obnovitelných zdrojů.

Australský problém se týká především lokálního přetížení, poledního přebytku solární elektřiny a nedostatku flexibility. Nekopíruje čínskou kombinaci obrovského absolutního objemu a uhelných smluv pokrývajících velkou část předchozí dodávky. Austrálie zároveň rozšiřuje podporu komerční solární energetiky a baterií.

Japonsko: regionální sítě a rostoucí výroba z jádra

Japonská elektrizační soustava je rozdělena do regionálních oblastí s omezenou kapacitou přenosu mezi nimi. Omezování obnovitelné výroby souvisí také s rostoucí výrobou z jaderných elektráren, které v době dostupnosti větru a slunce zabírají prostor pro nízkouhlíkovou elektřinu.

V devíti z deseti japonských síťových oblastí vzrostlo omezení výroby z obnovitelných zdrojů v prvních osmi měsících roku 2025 o 38,2 % na 1,77 TWh, tedy na 2,3 % celkové výroby zelené elektřiny, podle analýzy agentury Reuters založené na oborových datech.

Jde o geograficky omezenější a objemově menší problém než v Číně. Poskytnuté zdroje neobsahují srovnatelný celostátní údaj pro Japonsko za první polovinu roku 2026, takže přímé srovnání aktuálního vývoje je namístě brát s rezervou.

Indie: přenosové a bezpečnostní limity

V Indii omezení obnovitelné výroby rovněž souvisí s nedostatečnou přenosovou kapacitou a požadavky na bezpečnost sítě. V dubnu až červnu 2026 země nevyužila 8 133 GWh solární elektřiny. Měsíční hodnoty činily 2 417 GWh v dubnu, 3 235 GWh v květnu a 2 481 GWh v červnu.

Jde o významné množství, stále však výrazně menší než čínský odhad 360 TWh za srovnatelné období. Rozdíl je zčásti dán mnohem větší čínskou flotilou obnovitelných zdrojů, takže samotný absolutní objem nelze chápat jako jednoduché měřítko kvality politiky. Oba případy ale ukazují, že přenosové investice musí postupovat společně s výstavbou nových zdrojů.

Hlavní poučení pro energetickou transformaci

Čínská zkušenost ukazuje, proč nelze rozvoj obnovitelných zdrojů hodnotit pouze podle počtu instalovaných gigawattů. Fungující čistý energetický systém potřebuje také:

1. Přenosové sítě budované s předstihem, které propojí oblasti s vhodnými podmínkami pro výrobu s hlavními odběratelskými centry.
2. Obchod s elektřinou mezi provinciemi, aby nízkouhlíková energie mohla soutěžit i mimo svůj místní trh.
3. Flexibilní pravidla dispečerského řízení, která umožní větru a slunci vytlačit uhlí, kdykoli to bezpečnost sítě dovolí.
4. Úložiště a řízení poptávky, které přesunou dodávky v čase.
5. Reformu uhelného trhu, aby smlouvy určené pro zajištění spolehlivosti nezaručovaly zbytečnou výrobu.
6. Investiční pravidla odměňující skutečně dodanou čistou elektřinu, nikoli jen výstavbu další kapacity.

Jádrem problému tedy není samotný fakt, že Čína vybudovala příliš mnoho obnovitelných zdrojů. Obnovitelnou výrobu zasadila do elektrizační soustavy, jejíž fyzická infrastruktura a institucionální pravidla stále chrání významnou roli uhlí. Dokud se tyto podmínky nezmění, mohou vedle sebe růst větrné a solární kapacity, výroba z uhlí i objem promarněné čisté elektřiny.