Hlavní brzda: vyšší sazby a silnější dolar

Zlato nevyplácí úrok ani dividendu. Když rostou úrokové sazby a výnosy dluhopisů, investoři si raději koupí americké státní dluhopisy (Treasurys), které výnos přinášejí – a zlato tím ztrácí na atraktivitě.

V roce 2026 trhy stále více sázejí na to, že americký Fed zůstane jestřábí – tedy že bude sazby snižovat pomaleji, než se dříve čekalo. To poslalo výnosy dluhopisů nahoru a zároveň posílilo dolar.

Oba faktory zlatu škodí:

• Vyšší výnosy zvyšují náklady obětované příležitosti (opportunity cost) držby zlata.
• Silnější dolar zdražuje zlato pro kupce v jiných měnách, a tím snižuje mezinárodní poptávku.

Tyto síly sehrály hlavní roli v poklesu z lednových maxim.

Ropa a inflační paradox

Probíhající konflikt mezi USA a Íránem tlačí nahoru ceny ropy i zemního plynu, což vyvolává nové inflační tlaky po celém světě.

Na první pohled by vyšší inflace měla zlatu pomáhat – vždyť je považováno za tradiční zajištění proti inflaci. Jenže v roce 2026 je situace složitější.

Rostoucí ceny energií posilují očekávání, že inflace zůstane trvalejší, a tím se snižuje pravděpodobnost, že centrální banky (zejména Fed) brzy začnou sazby snižovat.

Tento mechanismus obrací obvyklý vztah inflace a zlata:

• Inflace roste kvůli energetickému šoku.
• Centrální banky zůstávají jestřábí déle.
• Vyšší výnosy a silný dolar tlačí zlato dolů.

Výsledek? Inflace tažená ropou se paradoxně stává pro zlato v krátkodobém horizontu medvědím faktorem.

Geopolitické napětí stále poskytuje určitou podporu

I přes výprodej geopolitická nejistota nadále podpírá poptávku po zlatu. Tradičně funguje jako bezpečný přístav v krizích a napětí na Blízkém východě zatím zabránilo ještě hlubšímu propadu.

Tato podpora však není dost silná, aby plně vyvážila tlak z měnové politiky a kurzových pohybů.

Vzniká tak "paradox bezpečného přístavu": konflikt sice zvyšuje riziko, ale pokud zároveň živí inflaci a oddaluje uvolnění měnové politiky, výsledek může zlato paradoxně poškodit.

Jak hluboký je pokles?

Po lednových rekordech přišla výrazná korekce:

• Zlato v lednu 2026 dosáhlo historického maxima nad 5 589 dolarů za unci.
• Spotová cena později klesla až k zhruba 4 560 dolarům, tedy zhruba o 16 % z maxima.
• Některé týdny poklesu patřily k nejhorším za poslední roky – ukazuje to, jak rychle se změnila očekávání investorů.

Takto prudké korekce nejsou po silných růstech ničím výjimečným, zvláště když se rychle změní makroekonomické podmínky.

Proč analytici i nadále očekávají vyšší ceny

Navzdory ostrému propadu zůstává mnoho analytiků ve střednědobém výhledu optimistických.

Důvodem je, že strukturální poptávka po zlatu zůstává silná, zejména ze strany centrálních bank a dlouhodobých investorů, kteří diverzifikují své rezervy.

Velké finanční instituce nadále počítají s růstem. Například JPMorgan sice snížila průměrný odhad na rok 2026 na zhruba 5 243 dolarů za unci kvůli slabší krátkodobé poptávce, ale stále očekává, že by se cena mohla koncem roku 2026 přiblížit 6 000 dolarům, až poptávka v druhé polovině roku opět zesílí.

Podobné názory zaznívají i od dalších bank. Současný pokles považují spíše za cyklickou korekci v rámci dlouhodobého býčího trhu než za strukturální obrat.

Shrnutí

Současný pokles zlata jasně ukazuje, jak silně tato komodita reaguje na změny v měnové politice a na devizových trzích.

V krátkodobém horizontu dominují ceně vyšší očekávání úrokových sazeb, rostoucí výnosy dluhopisů a silnější dolar – a převažují nad poptávkou vyvolanou geopolitickým napětím.

Pokud ale inflační tlaky poleví, Fed se nakonec přece jen odhodlá ke snižování sazeb, nebo se geopolitická rizika dále vyostří, mohou se tytéž makro síly obrátit. Zlato by pak mohlo znovu získat dynamiku směrem k úrovni 6 000 dolarů za unci, kterou řada analytiků pro rok 2026 stále považuje za reálnou.

Hlavní brzda: vyšší sazby a silnější dolar

Zlato nevyplácí úrok ani dividendu. Když rostou úrokové sazby a výnosy dluhopisů, investoři si raději koupí americké státní dluhopisy (Treasurys), které výnos přinášejí – a zlato tím ztrácí na atraktivitě.

V roce 2026 trhy stále více sázejí na to, že americký Fed zůstane jestřábí – tedy že bude sazby snižovat pomaleji, než se dříve čekalo. To poslalo výnosy dluhopisů nahoru a zároveň posílilo dolar.

Oba faktory zlatu škodí:

• Vyšší výnosy zvyšují náklady obětované příležitosti (opportunity cost) držby zlata.
• Silnější dolar zdražuje zlato pro kupce v jiných měnách, a tím snižuje mezinárodní poptávku.

Tyto síly sehrály hlavní roli v poklesu z lednových maxim.

Ropa a inflační paradox

Probíhající konflikt mezi USA a Íránem tlačí nahoru ceny ropy i zemního plynu, což vyvolává nové inflační tlaky po celém světě.

Na první pohled by vyšší inflace měla zlatu pomáhat – vždyť je považováno za tradiční zajištění proti inflaci. Jenže v roce 2026 je situace složitější.

Rostoucí ceny energií posilují očekávání, že inflace zůstane trvalejší, a tím se snižuje pravděpodobnost, že centrální banky (zejména Fed) brzy začnou sazby snižovat.

Tento mechanismus obrací obvyklý vztah inflace a zlata:

• Inflace roste kvůli energetickému šoku.
• Centrální banky zůstávají jestřábí déle.
• Vyšší výnosy a silný dolar tlačí zlato dolů.

Výsledek? Inflace tažená ropou se paradoxně stává pro zlato v krátkodobém horizontu medvědím faktorem.

Geopolitické napětí stále poskytuje určitou podporu

I přes výprodej geopolitická nejistota nadále podpírá poptávku po zlatu. Tradičně funguje jako bezpečný přístav v krizích a napětí na Blízkém východě zatím zabránilo ještě hlubšímu propadu.

Tato podpora však není dost silná, aby plně vyvážila tlak z měnové politiky a kurzových pohybů.

Vzniká tak "paradox bezpečného přístavu": konflikt sice zvyšuje riziko, ale pokud zároveň živí inflaci a oddaluje uvolnění měnové politiky, výsledek může zlato paradoxně poškodit.

Jak hluboký je pokles?

Po lednových rekordech přišla výrazná korekce:

• Zlato v lednu 2026 dosáhlo historického maxima nad 5 589 dolarů za unci.
• Spotová cena později klesla až k zhruba 4 560 dolarům, tedy zhruba o 16 % z maxima.
• Některé týdny poklesu patřily k nejhorším za poslední roky – ukazuje to, jak rychle se změnila očekávání investorů.

Takto prudké korekce nejsou po silných růstech ničím výjimečným, zvláště když se rychle změní makroekonomické podmínky.

Proč analytici i nadále očekávají vyšší ceny

Navzdory ostrému propadu zůstává mnoho analytiků ve střednědobém výhledu optimistických.

Důvodem je, že strukturální poptávka po zlatu zůstává silná, zejména ze strany centrálních bank a dlouhodobých investorů, kteří diverzifikují své rezervy.

Velké finanční instituce nadále počítají s růstem. Například JPMorgan sice snížila průměrný odhad na rok 2026 na zhruba 5 243 dolarů za unci kvůli slabší krátkodobé poptávce, ale stále očekává, že by se cena mohla koncem roku 2026 přiblížit 6 000 dolarům, až poptávka v druhé polovině roku opět zesílí.

Podobné názory zaznívají i od dalších bank. Současný pokles považují spíše za cyklickou korekci v rámci dlouhodobého býčího trhu než za strukturální obrat.

Shrnutí

Současný pokles zlata jasně ukazuje, jak silně tato komodita reaguje na změny v měnové politice a na devizových trzích.

V krátkodobém horizontu dominují ceně vyšší očekávání úrokových sazeb, rostoucí výnosy dluhopisů a silnější dolar – a převažují nad poptávkou vyvolanou geopolitickým napětím.

Pokud ale inflační tlaky poleví, Fed se nakonec přece jen odhodlá ke snižování sazeb, nebo se geopolitická rizika dále vyostří, mohou se tytéž makro síly obrátit. Zlato by pak mohlo znovu získat dynamiku směrem k úrovni 6 000 dolarů za unci, kterou řada analytiků pro rok 2026 stále považuje za reálnou.