Hangzhou má 15 robotických strážníků. Řidiče varují, pokuty ale udělovat nemohou

Nejde o robotickou policii v plném slova smyslu

Přezdívka „robotičtí policisté“ zní jako vystřižená ze sci-fi, skutečná role jednotek T2 v čínském Chang-čou je ale mnohem užší. Od 1. května 2026 pracuje 15 kolových humanoidních robotů vyvinutých společností SUPCON Information na důležitých křižovatkách v okolí Západního jezera a v hlavních obchodních čtvrtích. Usměrňují dopravu, pomáhají turistům a upozorňují na porušování běžných pravidel silničního provozu. Formální vymáhání práva zůstává v rukou lidských policistů.

Co robot T2 umí

T2 je vysoký 1,88 metru a váží přibližně 98 kilogramů. Pomocí kamer, radaru a palubního výpočetního systému sleduje dění na silnici a vyhledává například:

• jízdu na elektrokole bez ochranné přilby;
• přejetí nebo překročení čáry před křižovatkou;
• porušení světelné signalizace.

Na zjištěné situace může reagovat hlasovým nebo zobrazovaným upozorněním. Zároveň poskytuje navigační informace, pomáhá s usměrňováním provozu a pohyby kloubových paží napodobuje standardizovaná gesta dopravních policistů. Některé zprávy uvádějí také pomoc s parkováním nebo propojení lidí s policejními službami v nouzových situacích.

Humanoidní podoba není jen efektní kulisou. Výrazná hlava, trup a pohyblivé ruce jsou na rušné křižovatce nápadnější než běžný senzor u silnice. Nasazení je však prostorově omezené: roboti se pohybují po určených trasách nebo působí na předem vybraných stanovištích, nejde o volně operující hlídky po celém městě.

Denní provoz pod dohledem lidí

Podle dostupných zpráv fungují roboti obvykle přibližně od 7:00 do 18:00. Pohybují se po předem stanovených trasách či na určených místech a policejní týmy je sledují prostřednictvím centrální platformy.

Projekt tak připomíná spíše robotizovanou dopravní asistenci pod lidským dohledem než samostatnou policejní hlídku. Stroje dokážou vnímat okolí, signalizovat, mluvit a zaznamenávat události. Pokud je ale potřeba incident prověřit nebo řešit, do procesu vstupuje člověk.

Výsledky vypadají slibně, čísla se však rozcházejí

Společnost SUPCON uvádí, že její flotila vydala více než 170 000 upozornění a pomohla snížit počet relevantních přestupků, například jízdy bez helmy či překračování čáry před křižovatkou, o více než 40 procent. Tato čísla ale nebyla nezávisle ověřena; agentura Reuters zároveň uvedla, že chang-čouská dopravní policie na žádost o komentář nereagovala.

Starší místní zprávy uvádějí jiné hodnoty. Lidový deník informoval o více než 25 000 upozorněních a 647,7 hodinách provozu. Další média citovala 11 897 upozornění během prvních tří dnů květnových svátků.

Rozdíly mohou souviset s odlišnými obdobími, kategoriemi přestupků nebo metodami počítání. Dostupné zdroje je však navzájem nevysvětlují. Neobsahují ani kontrolované srovnání, které by ukázalo, jak velká část údajného poklesu skutečně připadá na roboty a jakou roli hrála sezónnost, běžná policejní činnost nebo počet lidí v ulicích.

Pokles o 40 procent je proto vhodné chápat jako provozní tvrzení společnosti, nikoli jako nezávisle prokázaný důkaz, že právě roboti způsobili takové zlepšení.

Proč nemohou rozdávat pokuty ani zatýkat

Navzdory označení „robocop“ nemají jednotky T2 pravomoc nikoho zatknout, zadržet ani pokutovat. Jejich úloha spočívá v upozorňování, řízení dopravy, snímání a zaznamenávání situací a v předávání podnětů lidským policistům.

Toto omezení je pro konstrukci pilotního projektu zásadní. Robot může označit možné porušení pravidel, ale člověk musí posoudit, co se skutečně stalo, vyhodnotit důkazy a rozhodnout, zda je namístě formální postih. Pokud stroj situaci vyhodnotí chybně nebo se zachová nebezpečně, zůstává také jasnější, kdo nese institucionální odpovědnost.

Prakticky tedy T2 nemá policisty nahradit. Má převzít opakující se práci u silnic a ponechat lidem rozhodování v případech, které vyžadují úsudek nebo mohou mít právní následky.

Přesnost a fungování za špatného počasí zůstávají otevřenými otázkami

Dostupné zprávy popisují senzory a typy sledovaných přestupků, neuvádějí však nezávisle ověřenou přesnost rozpoznávání helem, čar před křižovatkou, porušení signalizace ani případného přiřazování záznamu ke konkrétní osobě. Chybí také podrobná a ověřená specifikace výkonu za různých povětrnostních podmínek.

Kamery a radar mohou poskytovat doplňující informace, skutečné křižovatky jsou ale náročné prostředí. Déšť, oslnění, mlha, davy lidí, zakrytí výhledu, odrazivé povrchy nebo opotřebované vodorovné značení mohou rozpoznávání ztížit. Tvrzení, že roboti dokážou pracovat i v náročném počasí, proto nelze automaticky chápat jako záruku stejné přesnosti za všech podmínek.

Pro města zvažující podobný nákup jsou tyto chybějící údaje stejně důležité jako působivý seznam funkcí. Smysluplné hodnocení by mělo sledovat například míru falešně pozitivních a falešně negativních záchytů, dostupnost systému, četnost zásahů člověka, reakci na zakryté či poškozené senzory a kvalitu podkladů předávaných policistům.

Odpovědnost stále nesou policisté

Spolupráce člověka se strojem neodstraňuje potřebu policejního dohledu. Policisté musí flotilu sledovat, ověřovat pořízené záznamy, řešit námitky, reagovat na mimořádné situace a rozhodovat, zda upozornění přeroste ve formální vymáhání pravidel.

Zůstávají také přirozeným místem odpovědnosti za nebezpečné interakce nebo chybné rozhodnutí. Roboti tak mohou být užiteční u standardizovaných úkolů s vysokým objemem, zatímco lidé si ponechávají kontrolu nad nejednoznačnými, konfliktními či právně závažnými situacemi.

Co SUPCON skutečně testuje

Deklarovaným cílem společnosti SUPCON je předat strojům opakující se úkoly spojené s řízením dopravy a uvolnit policistům kapacitu pro práci vyžadující úsudek a zásah.

Chang-čou je proto důležitým komerčním testem, nikoli jen technologickou demonstrací. Veřejná křižovatka vystavuje roboty nepředvídatelnému pohybu chodců a vozidel, počasí, nárokům na údržbu i přímé pozornosti veřejnosti. Projekt zároveň ověřuje, zda humanoidní platforma dokáže dlouhodobě poskytovat městskou službu: usměrňovat dopravu, pomáhat návštěvníkům, připomínat pravidla a hlásit incidenty.

Obchodní smysl projektu se bude odvíjet od celkových nákladů na pořízení, dohled, údržbu, konektivitu, aktualizace softwaru a napojení na dopravní a policejní systémy.

Jak rychle se technologie šíří

Jasně doložené nasazení v Chang-čou tvoří 15 robotů T2 a bylo označeno za první formálně organizovanou robotickou jednotku pro řízení dopravy v Číně.

Pozdější zpráva uvádí, že SUPCON sdělil Reuters, že téměř 50 robotů působí přibližně v osmi městech. To naznačuje možné rozšíření mimo Chang-čou, dostupné podklady však nepotvrzují rozsah, délku ani oficiální status jednotlivých nasazení. Je proto předčasné tvrdit, že jsou roboti T2 plošně rozšířeni po celé Číně.

Dodané zdroje neposkytují ani přesvědčivé důkazy o rozsáhlých podepsaných objednávkách čínských měst nebo o zahraničním nasazení T2. Každé další rozšíření bude vyžadovat spolehlivý výkon a propojení se semafory, dispečinkem, kamerovými platformami a policejními informačními technologiemi.

Regulace a vývoz budou složitější než samotná demonstrace

Nasazení doma i v zahraničí by se muselo vypořádat s pravidly pro bezpečnost robotů ve veřejném prostoru, schvalováním komunikací, kybernetickou bezpečností, nakládáním s důkazními materiály a ochranou obrazových a lokačních dat. Pokud by systém zpracovával identifikovatelné nebo biometrické údaje, čekala by ho další kontrola.

Regulační prostředí se vyvíjí i v samotném Chang-čou. Městská úprava zaměřená na roboty s vtělenou umělou inteligencí nabyla účinnosti 1. května 2026 a pokrývá mimo jiné průmyslové řízení, využití technologií a bezpečnost. Právní rámec tak vzniká souběžně s technologií, nikoli v podobě dávno uzavřených pravidel.

Pro zahraniční trhy mohou být nejtěžší otázky méně technické než právní: kdo odpovídá za rozhodnutí robota, jak lze použít záznam z incidentu, jak se systém certifikuje pro veřejné komunikace a zda se dokáže napojit na místní infrastrukturu.

Širší význam projektu

Chang-čou není důkazem, že roboti nahrazují dopravní policii. Je spíše ukázkou omezeného, ale komerčně praktického experimentu: zda humanoidní roboti dokážou ve skutečném veřejném prostoru vykonávat viditelnou, opakující se a kontrolovanou městskou práci.

Úspěch projektu se nebude měřit pouze počtem upozornění. Města budou potřebovat věrohodná data o přesnosti, bezpečnosti, dostupnosti, celkových nákladech a ochraně soukromí. Pokud budou výsledky přesvědčivé, může se T2 stát vzorem úzce vymezené spolupráce lidí a strojů. Pokud ne, zůstane jeho nejtrvalejším přínosem možná právě ukázka toho, jak obtížné je proměnit atraktivní robotickou demonstraci ve spolehlivou veřejnou infrastrukturu.