Evropa přehodnocuje bankovní pravidla. USA mezitím uvolňují regulaci

Christian Sewing, prezident Svazu německých bank, plán Komise uvítal, zároveň ale vyzval k rychlejšímu postupu u témat, jako je output floor, pravidla pro financování obchodu nebo zacházení s investicemi do softwaru. Slawomir Krupa, generální ředitel Société Générale a prezident Evropské bankovní federace, označil balíček za významný krok k řešení kapitálu a likvidity, které jsou blokovány národními omezeními.

Co znamená ring-fencing

Pojem „ring-fencing“ označuje situaci, kdy národní úřady požadují, aby dceřiná banka držela kapitál nebo likvidní aktiva přímo ve své zemi. Mateřská skupina je pak nemůže přesunout tam, kde by byla efektivněji využita.

Komise uvádí, že zmírnění těchto omezení by mohlo v rámci EU zpřístupnit přibližně 230 miliard eur likvidních aktiv. Zároveň chce zachovat ochranu místních ekonomik a finanční stabilitu.

Co navrhl bruselský balíček

Sdělení Komise z 17. července neurčuje okamžitou změnu všech pravidel. Připravuje půdu pro legislativní návrhy, které se očekávají v prvním čtvrtletí roku 2027.

Jednodušší kapitálové požadavky

Komise chce racionalizovat kapitálový rámec a odstranit překrývající se požadavky. Jedním z konkrétních návrhů je zrušení požadavků druhého pilíře na pákový poměr v případech, kdy pouze duplikují již existující rámec pro pákový poměr.

Brusel chce také prověřit některé části evropského provedení standardů Basel III, včetně takzvaného output floor. Toto pravidlo omezuje, jak výrazně mohou interní rizikové modely snížit rizikově vážená aktiva banky, a tím i její kapitálový požadavek, oproti standardizovanému výpočtu.

Komise zatím signalizuje přezkum či úpravu pravidla, nikoli nutně jeho úplné zrušení.

Méně výkazů a duplicitního dohledu

Balíček míří na překrývající se výkaznické povinnosti a požaduje přiměřenější, standardizovanější a více digitalizované procesy. Roční náklady administrativní zátěže jsou v debatě odhadovány na 11,2 miliardy eur.

Méně papírování by mohlo snížit provozní náklady. Výsledek však bude záviset na tom, zda se vykazování skutečně zjednoduší, nebo zda se jen přesune do dalšího systému, který bude opět částečně překrývat ty stávající.

Omezení národního „gold-platingu“

„Gold-plating“ znamená, že národní úřady přidávají k evropskému minimu další požadavky nebo omezení. Komise chce tyto rozdíly zmenšit, aby jednotný soubor pravidel fungoval skutečně jako jeden režim, nikoli jako 27 národních variant.

Volnější pohyb kapitálu a likvidity

Přeshraniční bankovní skupiny by podle návrhu měly snáze využívat přebytečný kapitál a likviditu v jiných částech Unie. Cílem je nasměrovat zdroje k úvěrům, investicím a dalším produktivním činnostem, aniž by zmizely ochranné mechanismy pro vkladatele v hostitelských zemích nebo pro řešení případného selhání banky.

Odklad pravidel pro tržní riziko

Komise rovněž navrhuje odložit zavedení Fundamental Review of the Trading Book, tedy basilejského rámce pro tržní riziko. Evropa by tak neměla zavádět přísnější pravidla dříve než jiné významné jurisdikce, které své vlastní předpisy také přehodnocují.

Celkově jde o odstranění duplicit a vnitřních bariér specifických pro EU. Návrh nepředstavuje plošné pozastavení obezřetnostní regulace.

Jak se evropský plán liší od amerického přístupu

Americký Federální rezervní systém, Federální korporace pro pojištění vkladů (FDIC) a Úřad měnového kontrolora (OCC) navrhly širší modernizaci kapitálových pravidel pro banky. Změny mají upravit rizikové váhy, zjednodušit části basilejského rámce, změnit některé pákové požadavky a přenastavit příplatek pro globálně systémově významné banky. Regulátoři tvrdí, že kapitál by tak lépe odpovídal skutečnému riziku při zachování bezpečnosti a stability systému.

Odhady dopadu amerických návrhů počítají s úlevou 87,7 miliardy dolarů v kmenovém kapitálu CET1 v celém systému a s přibližně 2,5 bilionu dolarů dodatečné kapacity pro aktiva. Jde o modelové odhady, nikoli o peníze vyplacené bankám ani o zaručený objem nových úvěrů. Skutečný výsledek bude záviset na konečném znění pravidel a na tom, jak banky uvolněnou kapacitu využijí.

OCC samostatně odhadl, že bankám, nad nimiž vykonává dohled, by se závazné minimální kapitálové požadavky podle navrhovaného standardizovaného přístupu mohly v souhrnu snížit o 6,9 %. U největších bank by podle rozšířeného rizikového přístupu pokles činil 3,4 %.

Pro evropské bankéře je toto srovnání politicky silným argumentem. Americké banky už těží z většího domácího trhu a úspor z rozsahu. Pokud se jejich kapitálová omezení uvolní, zatímco evropské banky zůstanou rozdělené národními bariérami a zatížené složitějšími procesy, mohou podle svých představitelů ztrácet půdu pod nohama v úvěrování, investičním bankovnictví i financování strategických odvětví.

Čísla ale sama o sobě nedokazují, že nižší kapitálové požadavky jsou automaticky bezpečné nebo že každý uvolněný dolar či euro skončí v produktivních úvěrech. Ukazují potenciální kapacitu, nikoli zaručený hospodářský výsledek.

Proč regulátoři varují

Výhrady nesměřují proti každému zjednodušení. Evropská centrální banka podporuje hlubší bankovní unii a volnější pohyb kapitálu a likvidity uvnitř přeshraničních skupin. Zároveň vyzvala, aby eurozóna fungovala více jako jediná jurisdikce.

Obava spočívá v tom, že volnější pohyb zdrojů vyžaduje silnější společné instituce. Národní úřady musí věřit, že přeshraniční dohled, řešení problémů bank a ochrana vkladatelů budou fungovat i v případě selhání banky. Bez této důvěry mohou země naopak reagovat zachováním nebo zpřísněním místních pojistek namísto jejich odstraňování.

Spor o output floor

Output floor je nejviditelnějším bodem sporu. Eurosystém tvrdí, že toto pravidlo a požadavky založené na pákovém poměru se vzájemně doplňují a jsou nezbytnou součástí obezřetnostního rámce. Jejich účelem je omezit riziko, že interní modely bank podhodnotí expozice a povedou k příliš nízkým kapitálovým požadavkům.

Spojené státy se od zavedení output floor v podobě, kterou nyní evropští regulátoři přezkoumávají, odchýlily. Na Brusel to vytváří další tlak, aby svůj přístup přehodnotil.

Neil Esho, bývalý generální tajemník Basilejského výboru pro bankovní dohled, varoval, že opuštění tohoto pravidla by bylo „katastrofou“ a „příliš velkým krokem“. Obává se, že selektivní ústup od mezinárodně dohodnutých pojistek by mohl nastartovat soutěž založenou na slabších standardech, nikoli na přesnějším měření rizik.

Riziko roztříštění pravidel

Pokud budou Spojené státy, EU a další významné jurisdikce uplatňovat basilejské standardy odlišně, bude obtížnější porovnávat kapitálové poměry bank. Investoři i dohledové orgány pak hůře posoudí, zda jsou banky skutečně odolné, nebo jen fungují podle benevolentnějších předpokladů.

Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) zároveň upozorňuje, že současný rámec EU posílil odolnost bank, ochranu vkladatelů a jednotný obezřetnostní základ napříč členskými státy. Spor proto není jednoduchým střetem „regulace“ a „deregulace“. Jde o otázku, zda odstranění duplicit přinese skutečnou efektivitu, nebo zda zároveň neoslabí ochranu, kterou stále potřebují trhy a vkladatelé.

Pravděpodobný kompromis

Nejpravděpodobnější je cílená reforma, nikoli úplné kopírování amerického přístupu. Brusel může omezit duplicitní výkaznictví, národní gold-plating, zbytečné kapitálové přirážky k pákovému poměru a uvolnit likviditu uvázanou uvnitř bankovních skupin. Zároveň může zachovat důvěryhodné kapitálové, pákové a likviditní pojistky.

Složitější je institucionální část. Přeshraniční bankovnictví funguje nejlépe tehdy, když se kapitál může volně pohybovat. To ale vyžaduje důvěru ve společný dohled, řešení krizí a ochranu vkladů. Dokud tyto základy nebudou dokončené, může být odstranění národního ring-fencingu obtížné.

Konkurenční problém Evropy je skutečný. Dohánět Spojené státy ale nemusí znamenat převzít každý krok jejich regulatorního uvolnění. Trvalým testem červencového balíčku bude, zda evropským bankám pomůže vybudovat větší měřítko a financovat růst, aniž se transatlantické soupeření v regulaci promění v závod ke slabším standardům.