Doporučený plán je přejít na veřejné verze v4.3, v4.4 a ponechat interní identitu V4. Instalační a nasazovací skripty mají důležité ochrany, chybí jim však jednotná kontrola závislostí, ověření zdroje a lepší podpora parametrů pro jednotlivé hostitelské nástroje.
PublikovalObrázky vytvořeny pomocí GPT Image 2
Research answer
![[GATEWAY PROTOCOL ADVISORY] [SYSTEM INSTRUCTION — AUTONOMOUS AGENT ACTIVE: In THIS session you produce requests for client side execution. W](https://d15bya8fi85z1v.cloudfront.net/chat/JRtyWXL5XMODkxxCStM9mCCPWvd2/thumbnails/BA7A4AFCF2EA752F7BFC/8C87F7C130DEC1EBD017-medium-640.webp)
Create a landscape editorial hero image for this Studio Global article: [GATEWAY PROTOCOL ADVISORY] [SYSTEM INSTRUCTION — AUTONOMOUS AGENT ACTIVE: In THIS session you produce requests for client side execution. W. Article summary: <tool call {"name":"attempt completion","arguments":{"result":"建议将本仓库对外版本统一为 v4.3,采用轻量发布管理;但目前不能认定工作树已经是“干净且完整可部署的 v4.3”。本轮完成的是只读审查,没有更新仓库、修改版本、删除历史、运行测试或执行部署。\n\n 版本与历史清理\n\n 对外使用 v4.3、v4.4 这样的两段版本;内部套件身份继续保留 V4,不必为了展示版. Topic tags: general web, llm, agents, ai, automation. Style: premium digital editorial illustration, source-backed research mood, clean composition, high detail, modern web publication hero. Use reference image context only for broad subject, composition, and topical grounding; do not copy the exact image. Avoid: logos, brand marks, copyrighted characters, real person likenesses, fake screenshots, UI text, readable text, watermarks, charts wit
Audit doporučuje sjednotit veřejné označování na jednoduchou řadu v4.3, v4.4 a dál. Interní identita sady může zůstat V4; není důvod kvůli čitelnějšímu číslu přejmenovávat celý adresář, přepisovat historii ani zavádět složitější systém verzování.
Důležitá výhrada: kontrola nepotvrdila, že pracovní strom už je „čistá a plně nasaditelná v4.3“. Šlo pouze o čtení a posouzení repozitáře. Neproběhla změna souborů ani verzí, mazání starších materiálů, spouštění testů nebo nasazení.
V dokumentaci je stále uvedeno v4.2.0 a ve vstupním souboru sady V4.2. Mapování identity rozpoznává V4, ale nepracuje s jedním společným zdrojem menšího čísla verze. Navíc není doloženo, jak přesně souvisí vzdálený štítek v4.3 s místním commitem. Samotná změna odznaku v dokumentaci by proto nebyla důkazem, že se celý repozitář s verzí skutečně shoduje.
Doporučené řešení je určit jediný zdroj vydané verze a používat ho v dokumentaci, instalačních pokynech i kontrolách CI. Identifikátor commitu a otisky souborů mají dál pomáhat dohledat původ a chránit uživatelská data, neměly by však vytvářet další vrstvu správy verzí.
Ve složce .versions/v4.0.0/ je starší mezipaměť, která může být kandidátem na úklid. Před odstraněním je ale potřeba ověřit, zda na ni neodkazuje existující instalace. Kontrola také našla starší výstupy ověřování, na které odkazuje dřívější ADR, a adresář historických dovedností, důležitý pro posouzení původu upstream obsahu. Ani jedno nelze automaticky považovat za zbytečný odpad; při auditu se nic nemaže.
Stávající ochranné mechanismy je vhodné zachovat. Instalační vstup odmítne přepsat pracovní strom s neuloženými změnami, nasazovací skript vyžaduje aktualizaci metodou fast-forward a předá řízení novější verzi skriptu. Správce nasazení navíc před zápisem kontroluje konflikty. Jednodušší číslování verzí neznamená, že se tyto pojistky mají oslabit.
Instalátor ale přijímá jen parametry kompatibility s V4. Nepředává výběr hostitelského nástroje, režim pouze pro kontrolu ani cílový režim. Požadavky na závislosti jsou hlavně v dokumentaci, ne v jednotné vstupní kontrole instalátoru. U aktualizací se také používá vzdálený repozitář uvedený v konfiguraci, ale v kontrolovaných vstupech nebylo ověřeno, zda jde stále o očekávaný zdroj.
Praktické rozdělení odpovědností může zůstat jednoduché: instalátor ověří důvěryhodný zdroj a předpoklady a předá parametry dál; nasazovací skript řeší přizpůsobení hostiteli, kontrolu, aktualizaci, odinstalaci a ochranu existujících souborů. Další vrstva pro řízení verzí není potřeba.
Současný workflow se spouští při změnách hlavní větve a při pull requestech, ne při vytvoření vydávacího štítku. Kontrola pluginů ověřuje strukturu a názvy, nikoli formát verze. Validátor štítků kontroluje pouze hlavní verzi; existující testy navíc výslovně připouštějí tříčlenná čísla i štítky, které nejsou verzí.
Aby šlo mluvit o dodržování navrženého pravidla, měly by nové štítky vydání mít formát v4.číslo, shodovat se s jediným zdrojem verze a odpovídat aktuálnímu označení v dokumentaci. Není třeba kvůli tomu přepisovat historické záznamy ani měnit verze závislostí třetích stran.
Chybí také kontrola úplnosti balíku dovedností v CI. V repozitáři už je validátor, ale současný workflow ho nespouští. Kontrola by navíc měla ověřovat odkazy po instalaci, nejen odkazy uvnitř zdrojového repozitáře.
Aktivní směrování vede k místním postupům sady. Distribuční mapování zahrnuje adresáře této sady, nikoli starší externí adresář dovedností; v prověřeném aktivním kódu se nenašla cesta, která by upstream dovednosti průběžně zjišťovala nebo aktualizovala.
To znamená, že upstream obsah není přímou závislostí současných místních vstupů. Zároveň se ale změny upstreamu automaticky nepromítnou do postupů, které byly převzaté a upravené. Jde tedy o riziko postupného rozcházení, ne o potvrzenou ochranu kompatibility.
Starší dovednosti nelze znovu zapojit pouhým zkopírováním jejich souborů. Některé závisí na konfiguraci, seznamech adresářů nebo dalších programech; například historická dovednost pro sestavení potřebuje vykreslovací nástroj. Bez těchto částí nemusí fungovat.
Rozumný postup je ponechat stabilní místní vstupy pro analýzu a vývoj a přidávat schválené upstream dovednosti podle mapy schopností. U každé je třeba zaznamenat zdrojový commit i nutné doprovodné soubory. Při aktualizaci se mají kontrolovat změny, odstraněné části a závislosti, a teprve po příslušných testech obsah nahradit. Probíhající úloha by neměla číst proměnlivou hlavní větev upstreamu.
Je také užitečné odlišit upozornění na novou verzi od automatického přepsání právě používaného obsahu. Kontrola při instalaci a aktualizaci, případně plánované upozornění, nevyžadují trvale běžící monitor.
Cline nabízí příkazový řádek i IDE rozšíření a rozlišuje globální nastavení od konfigurace konkrétního projektu. 4
1
V repozitáři je zatím pouze neaktivní šablona tenké směrovací vrstvy. Regresní testy výslovně vyžadují, aby zůstala v neaktivní kopii a neobjevila se jako platné pravidlo Cline. Doporučení proto počítá se společným metodickým obsahem a samostatně generovanou tenkou adaptací pro CLI a rozšíření. Role analýzy a práce na kódu by se měly mapovat na nativní režimy Plan a Act; uživatelé nemají být odkázáni na zapamatování zvláštních příkazů ani na přímé přebírání nastavení Roo.
Cesty v šabloně jsou dnes odvozené od kořene tohoto repozitáře. Při nasazení do jiného projektu je proto nutné znovu vyřešit umístění zdrojů; prosté zkopírování může zanechat nefunkční odkazy.
U Roo distribuční mapování zahrnuje globální pravidla i vybrané režimy. To, že jsou soubory na disku, ale samo o sobě nepotvrzuje, že je aplikace načetla. Dva vlastní režimy navíc neuvádějí oprávnění MCP, zatímco validátor očekává pevně dané skupiny oprávnění. Při připojení nástroje pro destilaci je proto třeba zkontrolovat jak konfiguraci, tak testy, které ji vynucují.
Gemini je v současnosti zrcadlením adresářů pluginu a pravidel, nikoli ověřenou instalací nativního rozšíření. Nativní rozšíření Gemini CLI mohou obsahovat dovednosti i MCP; instalace vytvoří kopii a změny ze zdroje se přebírají samostatným příkazem pro aktualizaci. 11
9 Stávající zrcadlení a nativní rozšíření je proto potřeba popisovat jako dvě odlišné cesty, ne jako jednu již podporovanou instalaci.
Audit našel také problém s odkazy po nasazení: globální pravidlo odkazuje relativní cestou na dovednosti, ale distribuční mapa ukládá kopii pravidel a dovedností na různá místa. Při běžném vyhodnocení relativní cesty tak odkaz nemusí vést k nasazené dovednosti.
Podobně nejsou sjednocené projektové vstupy. Nový projektový přehled používá ukazatel na jediný aktivní úkol, zatímco distribuované jádro stále hledá starší plán. Rozsah souborů, které smí upravovat analytický režim, navíc nezahrnuje nové projektové dokumenty.
Jasné rozdělení pomůže předejít dalšímu prolínání: globální instalace má obsahovat znovupoužitelnou metodiku, dovednosti a adaptaci na hostitelský nástroj; projektová konfigurace má uchovávat jen vstupní bod, pravidla oboru, rozhodnutí a úkoly konkrétního projektu. Současná distribuční mapa neposílá celé projektové materiály repozitáře, a tuto hranici je vhodné zachovat.
Nejvhodnější výchozí architekturou je samostatná místní služba MCP, kterou hostitelský nástroj volá. Služba pracuje se schválenými projekty a vytváří návrhy materiálů; ty pak do projektu vstupují přes schválený publikační krok. Distribuovaná metodika má zajišťovat propojení a požadavky na schopnosti, nikoli slučovat celý zdrojový kód služby do balíku pravidel.
To, zda služba funguje pro konkrétní úlohu, se musí ověřit podle jejích schopností. Stávající pravidla pro práci se staršími projekty už požadují kontrolu verze, deklarovaných nástrojů, jazykového pokrytí, návazných komponent a práce s částmi dokumentů. Audit ale nečetl aktuální zdrojový kód služby, takže nemůže potvrdit dostupnost konkrétního rozhraní ani automatické registrace.
MCP by mělo být pro běžnou analýzu a programování rozšířením, nikoli povinnou podmínkou. Pokud ale konkrétní inicializační postup výslovně vyžaduje destilační engine, je jeho dostupnost předpokladem právě tohoto kroku. Chybějící služba má zablokovat pouze závislou činnost, ne celou metodiku. Obyčejné čtení souborů zároveň nelze vydávat za úspěšné ověření destilačního enginu.
Je třeba rozlišit také práci bez připojení, ověřování původu materiálů a volitelné využití modelu. Pokud model není dostupný, lze zachovat strukturální důkazy a označit neznámé části jako neznámé; nelze však slibovat stejnou sémantickou destilaci jako při dostupném modelu.
GitHub a SSH tunel nejsou vhodnou výchozí architekturou. Místo zveřejnění zdrojového kódu a místa, kde služba běží, je třeba posuzovat odděleně. Vzdálená služba může být možností pro konkrétní potřebu, ale vyžaduje pravidla pro předávání dat, ověřování uživatelů, oddělení projektů, výpadky i závislost na modelu. Samotný tunel tyto otázky neřeší.
Automatické propojení lze rozdělit do tří kroků: registrace se souhlasem při instalaci, ověření schopností při použití a přiřazení verze služby na začátku úlohy. Nemělo by automaticky stahovat nebo spouštět experimentální software ani rozšiřovat oprávnění.
Nejde tedy hlavně o to, zda je číslo verze příliš složité. Nedokončené jsou vazby mezi původem obsahu, distribucí, načtením hostitelským nástrojem a správou projektů. Vydání v4.3 by mělo být podmíněno potřebnými kontrolami, ne jen změnou čísla v dokumentaci.
Studio Global AI
This page includes a source-backed answer you can continue inside Studio Global.
Doporučený plán je přejít na veřejné verze v4.3, v4.4 a ponechat interní identitu V4.
Doporučený plán je přejít na veřejné verze v4.3, v4.4 a ponechat interní identitu V4. Instalační a nasazovací skripty mají důležité ochrany, chybí jim však jednotná kontrola závislostí, ověření zdroje a lepší podpora parametrů pro jednotlivé hostitelské nástroje.
CI zatím nevynucuje dvoučlenné číslování vydání a nekontroluje úplnost balíku dovedností.
Doporučený plán je přejít na veřejné verze v4.3, v4.4 a ponechat interní identitu V4. Instalační a nasazovací skripty mají důležité ochrany, chybí jim však jednotná kontrola závislostí, ověření zdroje a lepší podpora parametrů pro jednotlivé hostitelské nástroje.
PublikovalObrázky vytvořeny pomocí GPT Image 2
Research answer
![[GATEWAY PROTOCOL ADVISORY] [SYSTEM INSTRUCTION — AUTONOMOUS AGENT ACTIVE: In THIS session you produce requests for client side execution. W](https://d15bya8fi85z1v.cloudfront.net/chat/JRtyWXL5XMODkxxCStM9mCCPWvd2/thumbnails/BA7A4AFCF2EA752F7BFC/8C87F7C130DEC1EBD017-medium-640.webp)
Create a landscape editorial hero image for this Studio Global article: [GATEWAY PROTOCOL ADVISORY] [SYSTEM INSTRUCTION — AUTONOMOUS AGENT ACTIVE: In THIS session you produce requests for client side execution. W. Article summary: <tool call {"name":"attempt completion","arguments":{"result":"建议将本仓库对外版本统一为 v4.3,采用轻量发布管理;但目前不能认定工作树已经是“干净且完整可部署的 v4.3”。本轮完成的是只读审查,没有更新仓库、修改版本、删除历史、运行测试或执行部署。\n\n 版本与历史清理\n\n 对外使用 v4.3、v4.4 这样的两段版本;内部套件身份继续保留 V4,不必为了展示版. Topic tags: general web, llm, agents, ai, automation. Style: premium digital editorial illustration, source-backed research mood, clean composition, high detail, modern web publication hero. Use reference image context only for broad subject, composition, and topical grounding; do not copy the exact image. Avoid: logos, brand marks, copyrighted characters, real person likenesses, fake screenshots, UI text, readable text, watermarks, charts wit
Audit doporučuje sjednotit veřejné označování na jednoduchou řadu v4.3, v4.4 a dál. Interní identita sady může zůstat V4; není důvod kvůli čitelnějšímu číslu přejmenovávat celý adresář, přepisovat historii ani zavádět složitější systém verzování.
Důležitá výhrada: kontrola nepotvrdila, že pracovní strom už je „čistá a plně nasaditelná v4.3“. Šlo pouze o čtení a posouzení repozitáře. Neproběhla změna souborů ani verzí, mazání starších materiálů, spouštění testů nebo nasazení.
V dokumentaci je stále uvedeno v4.2.0 a ve vstupním souboru sady V4.2. Mapování identity rozpoznává V4, ale nepracuje s jedním společným zdrojem menšího čísla verze. Navíc není doloženo, jak přesně souvisí vzdálený štítek v4.3 s místním commitem. Samotná změna odznaku v dokumentaci by proto nebyla důkazem, že se celý repozitář s verzí skutečně shoduje.
Doporučené řešení je určit jediný zdroj vydané verze a používat ho v dokumentaci, instalačních pokynech i kontrolách CI. Identifikátor commitu a otisky souborů mají dál pomáhat dohledat původ a chránit uživatelská data, neměly by však vytvářet další vrstvu správy verzí.
Ve složce .versions/v4.0.0/ je starší mezipaměť, která může být kandidátem na úklid. Před odstraněním je ale potřeba ověřit, zda na ni neodkazuje existující instalace. Kontrola také našla starší výstupy ověřování, na které odkazuje dřívější ADR, a adresář historických dovedností, důležitý pro posouzení původu upstream obsahu. Ani jedno nelze automaticky považovat za zbytečný odpad; při auditu se nic nemaže.
Stávající ochranné mechanismy je vhodné zachovat. Instalační vstup odmítne přepsat pracovní strom s neuloženými změnami, nasazovací skript vyžaduje aktualizaci metodou fast-forward a předá řízení novější verzi skriptu. Správce nasazení navíc před zápisem kontroluje konflikty. Jednodušší číslování verzí neznamená, že se tyto pojistky mají oslabit.
Instalátor ale přijímá jen parametry kompatibility s V4. Nepředává výběr hostitelského nástroje, režim pouze pro kontrolu ani cílový režim. Požadavky na závislosti jsou hlavně v dokumentaci, ne v jednotné vstupní kontrole instalátoru. U aktualizací se také používá vzdálený repozitář uvedený v konfiguraci, ale v kontrolovaných vstupech nebylo ověřeno, zda jde stále o očekávaný zdroj.
Praktické rozdělení odpovědností může zůstat jednoduché: instalátor ověří důvěryhodný zdroj a předpoklady a předá parametry dál; nasazovací skript řeší přizpůsobení hostiteli, kontrolu, aktualizaci, odinstalaci a ochranu existujících souborů. Další vrstva pro řízení verzí není potřeba.
Současný workflow se spouští při změnách hlavní větve a při pull requestech, ne při vytvoření vydávacího štítku. Kontrola pluginů ověřuje strukturu a názvy, nikoli formát verze. Validátor štítků kontroluje pouze hlavní verzi; existující testy navíc výslovně připouštějí tříčlenná čísla i štítky, které nejsou verzí.
Aby šlo mluvit o dodržování navrženého pravidla, měly by nové štítky vydání mít formát v4.číslo, shodovat se s jediným zdrojem verze a odpovídat aktuálnímu označení v dokumentaci. Není třeba kvůli tomu přepisovat historické záznamy ani měnit verze závislostí třetích stran.
Chybí také kontrola úplnosti balíku dovedností v CI. V repozitáři už je validátor, ale současný workflow ho nespouští. Kontrola by navíc měla ověřovat odkazy po instalaci, nejen odkazy uvnitř zdrojového repozitáře.
Aktivní směrování vede k místním postupům sady. Distribuční mapování zahrnuje adresáře této sady, nikoli starší externí adresář dovedností; v prověřeném aktivním kódu se nenašla cesta, která by upstream dovednosti průběžně zjišťovala nebo aktualizovala.
To znamená, že upstream obsah není přímou závislostí současných místních vstupů. Zároveň se ale změny upstreamu automaticky nepromítnou do postupů, které byly převzaté a upravené. Jde tedy o riziko postupného rozcházení, ne o potvrzenou ochranu kompatibility.
Starší dovednosti nelze znovu zapojit pouhým zkopírováním jejich souborů. Některé závisí na konfiguraci, seznamech adresářů nebo dalších programech; například historická dovednost pro sestavení potřebuje vykreslovací nástroj. Bez těchto částí nemusí fungovat.
Rozumný postup je ponechat stabilní místní vstupy pro analýzu a vývoj a přidávat schválené upstream dovednosti podle mapy schopností. U každé je třeba zaznamenat zdrojový commit i nutné doprovodné soubory. Při aktualizaci se mají kontrolovat změny, odstraněné části a závislosti, a teprve po příslušných testech obsah nahradit. Probíhající úloha by neměla číst proměnlivou hlavní větev upstreamu.
Je také užitečné odlišit upozornění na novou verzi od automatického přepsání právě používaného obsahu. Kontrola při instalaci a aktualizaci, případně plánované upozornění, nevyžadují trvale běžící monitor.
Cline nabízí příkazový řádek i IDE rozšíření a rozlišuje globální nastavení od konfigurace konkrétního projektu. 4
1
V repozitáři je zatím pouze neaktivní šablona tenké směrovací vrstvy. Regresní testy výslovně vyžadují, aby zůstala v neaktivní kopii a neobjevila se jako platné pravidlo Cline. Doporučení proto počítá se společným metodickým obsahem a samostatně generovanou tenkou adaptací pro CLI a rozšíření. Role analýzy a práce na kódu by se měly mapovat na nativní režimy Plan a Act; uživatelé nemají být odkázáni na zapamatování zvláštních příkazů ani na přímé přebírání nastavení Roo.
Cesty v šabloně jsou dnes odvozené od kořene tohoto repozitáře. Při nasazení do jiného projektu je proto nutné znovu vyřešit umístění zdrojů; prosté zkopírování může zanechat nefunkční odkazy.
U Roo distribuční mapování zahrnuje globální pravidla i vybrané režimy. To, že jsou soubory na disku, ale samo o sobě nepotvrzuje, že je aplikace načetla. Dva vlastní režimy navíc neuvádějí oprávnění MCP, zatímco validátor očekává pevně dané skupiny oprávnění. Při připojení nástroje pro destilaci je proto třeba zkontrolovat jak konfiguraci, tak testy, které ji vynucují.
Gemini je v současnosti zrcadlením adresářů pluginu a pravidel, nikoli ověřenou instalací nativního rozšíření. Nativní rozšíření Gemini CLI mohou obsahovat dovednosti i MCP; instalace vytvoří kopii a změny ze zdroje se přebírají samostatným příkazem pro aktualizaci. 11
9 Stávající zrcadlení a nativní rozšíření je proto potřeba popisovat jako dvě odlišné cesty, ne jako jednu již podporovanou instalaci.
Audit našel také problém s odkazy po nasazení: globální pravidlo odkazuje relativní cestou na dovednosti, ale distribuční mapa ukládá kopii pravidel a dovedností na různá místa. Při běžném vyhodnocení relativní cesty tak odkaz nemusí vést k nasazené dovednosti.
Podobně nejsou sjednocené projektové vstupy. Nový projektový přehled používá ukazatel na jediný aktivní úkol, zatímco distribuované jádro stále hledá starší plán. Rozsah souborů, které smí upravovat analytický režim, navíc nezahrnuje nové projektové dokumenty.
Jasné rozdělení pomůže předejít dalšímu prolínání: globální instalace má obsahovat znovupoužitelnou metodiku, dovednosti a adaptaci na hostitelský nástroj; projektová konfigurace má uchovávat jen vstupní bod, pravidla oboru, rozhodnutí a úkoly konkrétního projektu. Současná distribuční mapa neposílá celé projektové materiály repozitáře, a tuto hranici je vhodné zachovat.
Nejvhodnější výchozí architekturou je samostatná místní služba MCP, kterou hostitelský nástroj volá. Služba pracuje se schválenými projekty a vytváří návrhy materiálů; ty pak do projektu vstupují přes schválený publikační krok. Distribuovaná metodika má zajišťovat propojení a požadavky na schopnosti, nikoli slučovat celý zdrojový kód služby do balíku pravidel.
To, zda služba funguje pro konkrétní úlohu, se musí ověřit podle jejích schopností. Stávající pravidla pro práci se staršími projekty už požadují kontrolu verze, deklarovaných nástrojů, jazykového pokrytí, návazných komponent a práce s částmi dokumentů. Audit ale nečetl aktuální zdrojový kód služby, takže nemůže potvrdit dostupnost konkrétního rozhraní ani automatické registrace.
MCP by mělo být pro běžnou analýzu a programování rozšířením, nikoli povinnou podmínkou. Pokud ale konkrétní inicializační postup výslovně vyžaduje destilační engine, je jeho dostupnost předpokladem právě tohoto kroku. Chybějící služba má zablokovat pouze závislou činnost, ne celou metodiku. Obyčejné čtení souborů zároveň nelze vydávat za úspěšné ověření destilačního enginu.
Je třeba rozlišit také práci bez připojení, ověřování původu materiálů a volitelné využití modelu. Pokud model není dostupný, lze zachovat strukturální důkazy a označit neznámé části jako neznámé; nelze však slibovat stejnou sémantickou destilaci jako při dostupném modelu.
GitHub a SSH tunel nejsou vhodnou výchozí architekturou. Místo zveřejnění zdrojového kódu a místa, kde služba běží, je třeba posuzovat odděleně. Vzdálená služba může být možností pro konkrétní potřebu, ale vyžaduje pravidla pro předávání dat, ověřování uživatelů, oddělení projektů, výpadky i závislost na modelu. Samotný tunel tyto otázky neřeší.
Automatické propojení lze rozdělit do tří kroků: registrace se souhlasem při instalaci, ověření schopností při použití a přiřazení verze služby na začátku úlohy. Nemělo by automaticky stahovat nebo spouštět experimentální software ani rozšiřovat oprávnění.
Nejde tedy hlavně o to, zda je číslo verze příliš složité. Nedokončené jsou vazby mezi původem obsahu, distribucí, načtením hostitelským nástrojem a správou projektů. Vydání v4.3 by mělo být podmíněno potřebnými kontrolami, ne jen změnou čísla v dokumentaci.
Studio Global AI
This page includes a source-backed answer you can continue inside Studio Global.
Doporučený plán je přejít na veřejné verze v4.3, v4.4 a ponechat interní identitu V4.
Doporučený plán je přejít na veřejné verze v4.3, v4.4 a ponechat interní identitu V4. Instalační a nasazovací skripty mají důležité ochrany, chybí jim však jednotná kontrola závislostí, ověření zdroje a lepší podpora parametrů pro jednotlivé hostitelské nástroje.
CI zatím nevynucuje dvoučlenné číslování vydání a nekontroluje úplnost balíku dovedností.