Tento signál je součástí alarmujícího trendu. Rychlost oteplování za poslední dekádu nyní dosahuje zhruba 0,27 °C za desetiletí, což je tempo popisované jako „bezprecedentní v historii instrumentálních měření“. Jiné analýzy uvádějí, že je to přibližně dvojnásobek tempa ~0,18 °C za dekádu pozorovaného mezi lety 1970 a 2010.
Snad nejnaléhavějším zjištěním je rychlé vyčerpávání zbývajícího uhlíkového rozpočtu světa – tedy množství CO₂, které ještě můžeme vypustit, abychom si udrželi šanci na omezení oteplení na 1,5 °C. Zpráva IGCC uvádí, že tento rozpočet s 50% pravděpodobností činí od začátku roku 2026 pouhých 130 miliard tun CO₂. Při současných ročních emisích CO₂ kolem 42 miliard tun by byl tento rozpočet vyčerpán za přibližně tři roky.
Situace je ještě kritičtější, pokud usilujeme o vyšší míru jistoty. Rozpočet pro 67% pravděpodobnost udržení se pod hranicí 1,5 °C je pouhých 80 miliard tun CO₂ od ledna 2026. Pro představu, při nezměněném tempu bychom ho „projedli“ ještě o rok dříve.
Při současné trajektorii zpráva předpokládá, že hranice 1,5 °C bude trvale překročena kolem roku 2030.
Hlavní příčina oteplování je jasně vidět v atmosféře. Zpráva IGCC potvrzuje, že koncentrace hlavních skleníkových plynů dosáhly v roce 2024 nejvyšších úrovní za posledních nejméně 800 000 let.
Tyto rekordní koncentrace přímo souvisejí s novými historickými maximy globálních emisí. Hodnocení IGCC uvádí, že celkové celosvětové emise skleníkových plynů dosáhly v roce 2024 rekordu 56,8 miliard tun CO₂ ekvivalentu (GtCO₂e), a to především v důsledku spalování fosilních paliv.
Klíčovým integrujícím měřítkem tempa klimatické změny je energetická nerovnováha Země (EEI) – rozdíl mezi energií, kterou naše planeta absorbuje ze slunce, a energií, kterou vyzařuje zpět do vesmíru. Kladná EEI znamená, že Země akumuluje teplo.
Zpráva IGCC a související data Světové meteorologické organizace (WMO) potvrzují, že EEI je nejen na rekordní úrovni, ale navíc i zrychluje. Tempo nárůstu za období 2001–2025 prudce vzrostlo na 0,30 ± 0,1 wattu na metr čtvereční (W/m²) za dekádu, což je více než dvojnásobek dlouhodobého trendu.
Tato rostoucí energetická nerovnováha je základním motorem akcelerujícího oteplování, rekordního obsahu tepla v oceánech a tání ledovců.
Přebytečné teplo zachycené skleníkovými plyny je pohlcováno především oceány, což má kaskádovité následky. WMO uvádí, že více než 90 % této přebytečné energie bylo uloženo v moři. Toto tepelné rozpínání vody v kombinaci s vodou z tajících ledovců a ledových příkrovů vede ke zrychlování vzestupu mořské hladiny.
Zpráva IGCC zdůrazňuje, že pozorovaná rychlost vzestupu mořské hladiny je nyní vyšší, než naznačovaly předchozí projekce IPCC AR6. Zatímco zpráva IGCC specificky neuvádí kumulativní vzestup hladiny od roku 1901, hlavní poselství je jasné: tento ukazatel vykazuje prudké zhoršení. Nedávná data ukazují, že roční míra vzestupu mořské hladiny se pro období 2012–2025 zvýšila na 4,75 mm za rok, ve srovnání s 2,65 mm za rok v období 1993–2011.
V řeči čísel to znamená, že za posledních zhruba 13 let stoupla hladina oceánů o tolik, co dříve trvalo téměř 30 let.
Comments
0 comments